Návrat blbýho a blbějšího

Dlouho jsem se této dvojce stranil. Melancholické návraty k legendárním dílům dopadají většinou až přes příliš melancholicky. Jinak je to ale u tohoto dílu, který se od prvního naprosto parádně oprostil. Horší je to ale už s humorem, který je častějc trapný, než-li vtipný. A to je popravdě opravdu co říct, protože Jeff Daniels a Jim Carrey tu hrají pořád stejný paka jako před dvaceti lety. Humor ale udělá sakra dost a jeden vtipný moment střídají dva horší, což je škoda, ale nic s tím neuděláme. (15.09.2017)

Velké zklamání.Většina vtipů vyznivá do prázdna a ten zbytek zase působí trapně.Tohle se teda bratrům Farrelyovým opravdu nepovedlo.Jako podívat se na to určitě dá ale žádnou extra zábavu za tím nehledejte.Určitě nedosahuje kvalit prvního dílu.Věřím že za měsíc si nevzpomenu ani na jednu vtipnou chvíli z tohoto filmu.Vlasně už nevím teď,den po zkouknutí.Což hovoří z vše. (25.04.2015)

Návrat vskutku osobitého rázu, oproti legendární jedničce rozdílný snad jen v tom, že "Blbý" je tentokráte "Blbější" a "Blbější" je nyní "Nejblbější" (jestli mi rozumíte..). Ano, je to nečekaně blbé, ale pouze v tom smyslu, že příběh většinou jen recykluje staré vtipy a situace a jako celek se podobá něčemu, co pod tíhou blížícího se zvonění načmáralo před hodinou na kus papíru osmileté dítě. ALE většina jednotlivých, ať už převzatých či originálních vtipů, si drží obdivuhodnou úroveň a hlavně je jich i na jednu scénu vždy tolik, že pár těch trapných lehce mezi ostatními zapadne. Z Carreyho i Danielse vyzařuje neskutečná živelnost a své postavy si nevídaným způsobem užívají, ale o to víc mě těší fakt, že náhlé záchvaty smíchu nebyly nikdy způsobené jejich pitvořením, nýbrž vždy promyšleným či zkrátka správně ujetým fórem napsaným ve scénáři. Jistě jsem se nechal dost ovlivnit vynikající atmosférou v přeplněném sálu, ale důležité je, že utracených peněz zkrátka a dobře nelituji, takže nad čtvrtou hvězdou jsem se rozmýšlel opravdu dlouho - ta ale přeci jenom pasuje, při vší úctě, k trochu vyspělejší formě zábavy... (01.03.2015)

„Doprdele, to je tá najnudnejšia vec, akú som kedy počul.“ Hoci som bol na jednotke v kine a dobre si pamätám, že v temných 90. rokoch bolo len málo väčších hviezd než Jim Carrey, na dvojku som sa netešil. Nešlo o mizerný prequel. Dokonca nešlo ani o to, že podobný typ humoru mi už v tridsiatke nepripadá taký vtipný, ako v trinástke. Išlo o to, že Carrey a Daniels mi pripadali z fotiek z nakrúcania ako psychopatické hororové kreatúry a nie ako komické postavičky. Vo filme to ale prekvapivo funguje a väčšinu času som sa nezamýšľal nad tým, že obidvaja sú duševne chorí jedinci, ktorí by sa mali liečiť. Veľmi ma prekvapivo, že (napriek dvojhodinovej stopáži, blbému scenáru a desivým fotkám z nakrúcania) film obsahuje množstvo scén, ktoré ma rozosmiali (bicykel, tornádo, spievajúci nanorobot liečiaci rakovinu, adresa odosielateľa verzus prijímateľa, prebaľovanie, babička, syn zabitý na motorke, arašidové maslo, pes, vlak, takmer-upálenie, Harry v päťdesiatke so šokom zisťuje, že jeho japonskí rodičia nie sú jeho biologickí rodičia). Niektoré fóry sú zastarané a nevtipné (bitka s nindžami), ale nie je ich veľa. Najlepší film bratov Farrellyovcov od Niečo na tej Mary je. Ale faktom je, že ku koncu už sa to ťahá ako eidam v cesnakovej polievke. (07.12.2016)

Film, který se zasekl v čase. Vyjít to v devadesátkách pár let po jedničce, asi moje pubertální já skáče radostí. Nyní už ovšem tento styl humoru působí malinko vyšeptale a celý film i dost zbytečně. Na poměry posledních komedií bratří Farrellyů je to ale vlastně stále neurážející jednohubka. Na vrásčitý ksicht Jima Carreyho už je ovšem při těch jeho klasických eskapádách docela děsivej pohled. (21.02.2015)