Nebe nad Berlínem

fuu velmi ťažké, som rada, že som bola v rozpoložení v akom som bola a že som prečkala prvých 20 minút, inak by som prišla o zážitok. Ani neviem, či o velký alebo malý, ale proste mi to niečo dalo. Aj keď som sa v niektorých monológoch strácala (ten posledný ma skoro zabil), prišla som si v niektorých chvílach na svoje. Niekedy si len tak spontánne spomeniem na výroky: "chcela by som zavrieť oči za zavretými očami" alebo "niekedy mám pocit, že rozmýšlam nesprávne, akoby som sa s niekým rozprávala". Toto všetko plus anjelovo bezmocné NEIN!!! pri samovražde ma prinútilo dať 4* (31.01.2010)

Neznám poetičtější filmové dílo! Tolik citu, plnosti, lásky, něhy, touhy. "Nemohu Tě vidět, ale vím, že tu jsi..." - pro mne snad nejdojemnější slova, která kdy byla pronesená ve filmu... Sakra, ať se jde zahrabat Holywood se svým tuctovým a povrchním remakem Město andělů! A Vám Wendersi! Vám děkuju a s úctou se klaním! (13.02.2011)

"Znáte ty chvíle, kdy voláte o pomoc a přes skleněnou stěnu vašeho věčného úsměvu vás nikdo z vašich blízkých neslyší? Pak přicházejí andělé." Ne neznám, Natálie. Já se na lidi kolem sebe mračím. "přes skleněnou stěnu vašeho věčného úsměvu" To nevymyslíš. >>> Nemůžu si pomoct, ale vidím to jako zase další agitku na téma "nikdo není lepší, než člověk".<<<  Tak ted je ten trend podle mě obrácený - za všechno muže člověk - a musí se změnit. (05.08.2017)

Bohužel jsem jeden z těch komu tento film nebyl podle gusta a prožil jsem dvě hodiny utrpení kterou jsem zakončil hlubokým spánkem. (01.08.2005)

Ó, jaký to krásný film, který při svém barevném nádechu ztrácí kouzlo své nekonečné poezie a možnosti vnímat svět jakkoli, jen ne obyčejně. Artistky si při úplňku lámou vaz a sebevrah hledí k zemi s touhou létat. Pár andělů nad vším kolem a do toho ponurý hlas Nicka Cavea. (15.01.2006)

Je mi to moc lito, ale horsi film jsem snad nevidela..i sebevetsi blbost jsem schopna dokoukat, tohle ne... u toho jsem usnula, pak se zase probudila a pak znechucene odesla ze salu...naprosto neschopna to dokoukat... je mi to moc lito, ale tohle je na me asi moc... a to mam rada narocny filmy... (23.04.2006)

Někdy se na to zkusím podívat znovu a třeba změním názor, ale po prvním shlédnutí v kině mi to přijde nudné, příliš abstraktní, nezáživné,... určitě to není film pro každého (16.05.2006)

Mistrovsky natočené dílo Wima Wenderse, kde je forma v nádherné symbióze s nevtíravě plynoucím dějem. Krásné obrazy, Goetheho básně a anděl, který pátrá po smyslu lidského života. Jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl….úžasný a nezapomenutelný!! (28.01.2008)

Wendersovi filmy jsou past na diváka. Ať jsou sebevíc intelektuální, nedají se dokoukat do konce bez toho, aniž bych se do toho nutil. Velice rozvleklé. (03.12.2008)

Pro mně nejlepší film celé filmové historie. Víc k tomu opravdu nemá smysl něco dodávat. (18.12.2009)

Film jménem Nebe nad Berlínem, který režíroval němec Wim Wenders měl světovou premiéru roku 1988. Je to velice pozoruhodný a zvláštní film, jehož hlavním tématem je láska. Damiel, který je anděl se hluboce zamiluje do cirkusové akrobatky jménem Marion a dokonce se i kvůli ní vzdá svého andělského původu. Hlavní představitele filmu ztvárnil Bruno Ganz původem ze Švýcarska a Solveig Dommartin, která se narodila ve Francii. Když probíhá scéna s anděly, vše je na plátně černobílé a naopak barevné, když na scéně žádný anděl není. Tento efekt dodává filmu jakousi tajemnou atmosféru, která ovšem vždy nemusí působit příjemně. Negativní účinek také může mít fakt, že skoro všichni herci hrají poněkud strnule, dalo by se říci bez emocí. Musím říci, že film natočený od amerického režiséra Brada Silberlinga, Město andělů, který je natočen právě na motivy tohoto filmu je více emotivnější, poutavější a zajímavější. Také bych neměla zapomenout ohodnotit hudební vložky filmu. Ty byly většinou doprovázené zpěvákem australského původu, Nickem Cavem, který si ve filmu dokonce i zahrál, překvapivě zpěváka v jednom berlínském klubu. Nevím zda tento film doporučit. Zajisté má originální podnět a zajímavé zpracování, ale bohužel kvůli zmíněné strnulosti a bezemočnosti herců film působí až příliš depresivně nebo možná i dokonce v některých scénách nepochopitelně. (01.01.2010)

Hlavními postavami Windersova díla z roku 1987, jsou dva andělé, kteří bdí nad obyvateli Berlína. Zasněný Damiel jemuž propůjčil tvář Bruno Genzem a Cassiel jehož zahrál Otto Sander pečují o zdeptané oběti všedních dní. Stjně jako lidé, vidí slyší a k tomu jsou ještě obdařeni křídly, které však vidí jen děti. Pro ostatní jsou na pohled obyčejnými lidmi. A ještě jedna vlastnost je s obyvateli Berlína sbližuje. Touží po všem co nemají. Přáli by si vychutnávat hořkost kávy a cítit vůni tábákového kouře, vznášející se všude kolem. Během dne se starají o své ovečky a ve volných chvílích se společně schází a stejně jako lidé sní své sny. Večer pak se strhanou tváří, obtěžkáni sebevraždami a tragickými autonehodami svých svěřenců bloudí ulicemi Berlína. Ale není anděl jako anděl, Damiel jako Cassiel. Damiel svou zasněnou povahou připomíná nivního chlapce naopak Cassiel při pohledu na zem jako by si přál aby vše skončilo. Rozdíl je velmi patrný ve scéně kdy Peter Falk alias Peter Falk „cítí” Damiela a o několik minut později Cassiela. K oběma přátelsky promluví „nevidím tě sice, ale vím, že tu jsi”. Zatímco si snílek Damiel „potřese” s Falkem rukou, Cassiel o několik minut později ruku odmítne. Falk jako vysloužilí anděl tak trochu svádí Damiela do pozemské říše. Moc se mi líbila scéna v klubu kde Nick Cave, jehož hlavní myšlenkou při koncertě je : „Hlavně ne tu o holce”, následně do mikrofonu říká „a teď jednu o holce”. Film na mě působil celkově smutným dojmem, třeba psychedelická kapela Bed Seeds je sama o sobě emotivním zážitkem. A ve filmu Tomu není jinak, jenže pocit prázdnoty ve mě v té chvíli snad nebyl ani pocitem. Scenář je původně sladkým „love” textem Petra Hendkeho a v podání Wima Wenderse romantickou černobílou pohádkou. Která na plátně v očích skeptika vypadá jen jako nespojitý sousled srdce rvoucích epizod. Mohlo by to být zarážející že v době kdy barevný film je skoro něco nového, natočil Wenders film téměř celý černobílí. Ale dosáhl tím dvojího rozměru filmu. Vnímání světa lidí a andělů. Kameraman Henri Alekan by sám mohl být andělem. A to od úvodního průletu nebem nad Berlínemaž k právě zmiňované „dvojbarevnosti” . Myslím že v případě Nebe nad Berlínem je filmová tvorba pro Wenderse více odrazem společnosti, jejích dogmat, přání a andělů, než zábavou. (30.03.2010)

#490 The Criterion Collection (24.06.2011)

Zvláštní film. Dost těžko definovat děj i celkový pocit, který z toho mám. Ze začátku mi to přišlo hodně zdlouhavé, ale furt mě to drželo, takže jsem se do toho prokoukal až na konec. Asi si budu o tom filmu muset něco přečíst, abych víc porozuměl, ale i tak mi to přišlo zajímavé. A hodně zvláštní. (17.02.2013)

- komentár obsahuje SPOILERY - Tento film bol spravený pre mňa. Očaril ma už prvými zábermi a ten pocit mi zostal až do konca. Zakaždým. Fantázia prepojená s "obyčajným" životom. (Je to film o ľuďoch, o čase - o minulosti a o súčasnosti - pre mňa hlavne o prežití okamihu.) O dotyku večnosti, ktorý prichádza z nenazdania. Romantika spojená s anjelmi, knižnicami, pohľadmi na mesto zhora, osamelými ľuďmi v autobusoch, undergroundovými klubmi, detským pohľadom na svet (neustále sa opakujúce als das Kind, Kind war...). Venované anjelom. A záver jednoducho nádherný (nájsť sa na koncerte Nicka Cavea pri From Her to Eternity). Je to čiernobiele a farebné súčasne. Smutné (scéna so samovraždou) aj zábavné. Plné lásky aj nepochopenia. Kontrastov, ktoré sú od seba neoddeliteľé. (o túžbach, o osamelosti, o odvahe, o nádeji). Detské predstavenie v cirkuse je čarovné (slon túlajúci sa po okolí), no a Columbo je anjel. Lietajú tu vtáky, hovorí sa tu o vetre a o vode... asi už nikdy sa nepodarí spojiť všetko, čo mám rada a dokáže na mňa tak silno zapôsobiť, v jednom filme - a pôsobí to navyše neskutočne prirodzene. ...krásne. (24.02.2013)

http://en.wikiquote.org/wiki/Wings_of_Desire (24.02.2013)

Ani při nejlepší vůli by mi pud sebezáchovy nedovolil se na to dodívat, protože by mi explodovala hlava a to co by po tom ukrutném martyriu zbylo z mého mozku by zateklo do klávesnice notebooku a zničilo základní desku, tak jak se mi to kdysi bylo stalo s vínem. Takovou chujovinu svět neviděl. A nebudu to dál rozebírat ani hodnotit, protože bych se musel strašně nasrat. Kdosi tady napsal, že to je jeden z 1001 filmů, které musíte vidět než umřete, ale za těch okolností by se ten žebříček měl jmenovat, 1001 filmů, které když uvidíte, tak umřete. (03.12.2013)

Oh my God.... Filozoficka nemecka neznost (08.01.2014)

Germáni natočili pěknou splácaninu, která se tváří jako umění. První užvaněná polovina je téměř za hranicí koukatelnosti a musel jsem se hodně přemáhat abych to nevypnul. Navíc mám alergii na cirkus. Do toho tvrdá němčina, příšerná hudba, inspektor Columbo, chyběl už jen růžovej houpací poník a sádroví trpaslíci. Ne, ani Nick Cave to už nemůže zachránit... Konec byl vysvobozením, dokonce i příjemným překvapením. Škoda té myšlenky, zabalené do dvou hodin nevkusného německého balastu. Anděl v té nejpříšernější kostkované bundě jakou si dokážete představit! Nikdy bych si nepomyslel, že film o andělech může být až takové peklo :). (11.02.2014)

Umění pro umění. Změť myšlenek (a hlasů a zvuků), působí rušivě až otravně, pohřební hudba. Některé zajímavé motivy viz vypravěč nedotažené, ponechané napospas. Jediná přirozeně působící postava Peter Falk. Columbo v labyrinthu beznaděje. Do toho politické motivy, Nick Cave a monolog bývalé artistky, takovej výpotek. Tak nikdo nemluví ani nemluvil, ani nemyslí. Ano slova, co nedávají smysl pronášená klidně rytmicky do pohřební hudby působí konejšivě. Bolí mě zub. Co budu dělat já nebohá... To ticho uvnitř může přijít i když si sednu na mísu a zavřu za sebou dveře. A nemusí být pochmurné a nemusí to trvat dvě hodiny. Kvůli tomu na filmy nekoukám. Chci život, Himmel Karel! Als das Kind Kind war... (06.04.2015)