Dobrodružství Barona Prášila

Katastrofální zpracování slavného barona Prášila. Gilliamovo zpracování obrovsky zaostává za Zemanovou verzí po všech stránkách. Celý film vypadá vyloženě lacině, dějově vyložené nudí, místy irituje. K tomu představuje vyloženě nesympatické herce a odpudivé triky. Humor mě zcela minul a vůbec mi neseděl. (30.07.2015)

Já jsem naprosto spokojená. Do tradičních Gilliamovských vyprávění vstupuje taky vizuální barvitost a optimistická atmosféra, ale to neznamená, že by chybělo něco jiného. Napöpak jsem byla spokojená některými až montypythonovskými hláškami (třeba při vyzvedávání Erica Idle na měsíci atd.). Podle mě to vůbec není takový průšvih, jak se leckde psalo (a píše). (03.10.2004)

Gilliam v krystalické podobě - velkohubý, přetékající nápady, jež by i dnes bylo problém zrealizovat, ale plný energie, která z filmu vyzařuje každým svým dobrodružným pórem. Film o představivosti i síle vyprávění, s nádhernou hudbou Michaela Kamene, esencí krásy v podobě Venuše, jednou z nejpůsobivějších dětských hereček Sarah Polley...mnohé další, nabaluje se to podobně, jako když Prášil do své družiny sbírá jednoho bláznivého dědka za druhým, aby vytvořili partu jako za mladých let a nakopal Turkům zadek. Tohle jsou Expendables :-D, z chaosu vzešlí hrdinové. (04.09.2010)

Na Gilliamově Prášilovy jsou vydět všechny peníze, které do něj byly investovány. Bohužel méně je někdy přece jen více a milý Terry to tentokrát se svou nespoutanou fantazií trochu přepískl. Možná je to tím, že jako Čech musím srovnávat se Zemanovým snímkem, ale Gilliam nedokázal filmu dát nějaký jednotící prvek. Všechno je to naprosto střeštěné a děj se v tom nějak ztrácí. Rozhodně nevyčítám nic scénáři, ale hospodaření s penězi, které někde působí naprosto úžasně (měsíční sekvence) a někde trochu lacině (velká ryba). Kdyby byly všechny scény natočeny jednotným stylem (jak to uměl třeba... Zeman:-) , byl by se tento baron Prášil zařadil po bok českého vzoru. Takto na něj zbývá druhé, leč stejně krásné, místo. Pozdější shlédnutí: na filmu je udivující to megalomanské měřítko dekorací a výtvarného zpracování. ..když člověk nesrovnává se Zemanem, tak vidí film, který se svou invencí vymyká drtivé většině současné produkce. (09.10.2004)

Terry Gilliam měl jednou, poprvé a asi taky naposled, slíbený velký rozpočet. Ten překročil, ale tak už to chodí. Výsledkem byl (nejen) finanční průšvih. Myslím, že při točení tohoto filmu Terry zapomněl, že tajemství jeho stylu spočívá v užití působivých ale v zásadě velmi jednoduchých filmových triků. Dnes už to ví: Ze všech hovorů s Terry Gilliamem na LFŠ mi utkvěl jeden, v němž říkal, že nemá rád filmové triky, jež jsou tak dobré, že vypadají jako skutečnost. Když vypadá trik jako skutečnost už vás neudiví ani nechytí za srdce. Je to prostě skutečnost, no a co? Kouzlo Gilliamových filmů spočívá ve spojení kafkovské intelektuální hloubky s dětskou naivností. Baron Prášil vypadá prostě příliš draze, aby to byl Gilliam. Chyba není ve scénáři, ani v nápadech, ale v příliš mnoha penězích, jež někdo vrazil do filmu. Ale není zase až TAK špatný ! Jenom už to není Terry. Stal se z toho průměrný film pro děti. A pro Gilliama noční můra - ukázka všeho toho, čemu se má v budoucnosti vyhnout. Skutečnost, kterou mu producenti nikdy nepřestanou předhazovat. Být režisérem to znamenáí zejména trpět (odpovědností). (05.11.2004)