Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Aidan
    *****

    Skvěle se zde doplňuje a završuje děj Člověka z mramoru, a i když film není tak formálně nápaditý jako jeho předchůdce, tento nedostatek zase vyrovnává silou dobového svědectví. Solidarita a to, co jí předcházelo, je zde ukázána téměř dokumentárně. Snímek také funguje jako injekce odvahy a jako léčebná kůra proti morálním kompromisům. Kéž by se i u nás točily takhle pravdivé filmy...(31.10.2008)

  • kaylin
    ****

    Andrzej Wajda byl rozhodně člověk, který dokázal, že ve východním bloku je možné natáčet silné politické filmy, které jsou ale ve skutečnosti lidské a které se zajímají o to, jak je možné historické události pojmout z lidského pohledu. Je to dlouhé, ale ukazuje to obraz tehdejšího Polska skutečně silně a uvěřitelně.(29.11.2015)

  • sinp
    ****

    Strach a hnus v pozdně socialistickém Polsku, to bude z našinců bavit asi jen málokoho. Prazáklad děje tkví v předchozím Člověku z mramoru, ale divák se může poměrně solidně orientovat i bez znalosti původního díla. Hlavním hrdinou je novinář Winkel. Sloupek o dobré náladě ve společnsoti by asi nenapsal, navíc máme možnost ho vidět v značně pokřiveném světle. Tenhle opilý mužík nebude hrdinou, nemá k tomu předpoklady. To nic nemění na tom, že ve své okleštěné pozici odkrývá (mnohdy nevědomky) úděl každého, kdo si jednou zadá s totalitní mocí. Přivinout si ji příliš blízko k tělu končí rozpadem osobnosti, ale cožpak tak nekončí i osud revolučně smýšlejícího Tomczyka? Zkrátka, Wajda je dobrým pozorovatelem a zdaleka se nestaví do pozice jednoznačného vykladače dějin. V době vzniku filmu měl už zasebou konec konců dostatečnou životní zkušenost, aby si to mohl dovolit.(24.1.2010)

  • mortak
    *****

    Reportér Winkel - obraz Polska, které žilo přes deset let na vodce a jen tvrdá protialkoholní léčba ho může zachránit, i když kocovina bude obrovská. A i když postava Macieka je o poznání jednostrunější než ta otcova v Člověku z mramoru (takový romantický rebel zdánlivě bez příčiny) a některé jsény jsou naivně a oslavně revoluční (Tomczyk dělá ochranku Walesovi, přibíhá jeho žena, kterou právě pustili z vězení a společně se slzami v očích sledují z pozadí sálu podpis mezi Solidaritou a vládou - vyjádřeno prostě: stávka to nebyl jen Walesa, ale mnoho bezejmenných dělníku a jejich oddaných manželek), film je neobyčejně silný - záběry z roku 1970, vyhazov z TV, problémy s hrobem... / A co my Češi? Zmůžeme se někdy na takovou reflexi komunismu? Nebo se budeme donekonečna tvářit, že to byla šílená sranda (viz Černí baroni od Švandrlíka, švejkování v Koljovi apod.)????(28.8.2009)

  • tomtomtoma
    ****

    Poměrně zajímavé pokračování Člověka z mramoru, kde se jednak dovídáme, jak skončil Mateusz Birkut, jednak jak pokračoval jeho syn Maciej Tomczyk (obě role Jerzy Radziwilowicz). Je to o stávkách proti režimu z let 1968 až 1980. Nejdříve studentská revolta v 68, pak dělnická stávka loďařů v Gdaňsku v 70, další stávka v 76 a konečně jakési vítězství v 80. Birkut rozpoutal stávku v 70, za což zaplatil životem, jeho syn pak v 80. A tak na Tomczykovo očernění je nasazen reportér Winkel (krásně bojácný Marian Opania), člověk loajální k režimu, protože se bál čehokoliv proti němu. Na druhou stranu rozhodně nechtěl někoho očerňovat, protože si uvědomaoval, že ať tak, či onak, špatným bude nakonec on. Winkel je představitelem typického občana v komunistickém státě: je poslušný, protože má strach, je alkoholikem, aby to vše vydržel, nechce dělat křivárny, ale musí poslouchat. Při práci na reportáži a v rozhovorech s nadšenými podporovateli stávky, jako televizní technik Dzidek (Boguslaw Linda), matka Hulrwicz (Irena Byrska), její dcera Wieslawa (Wieslawa Kosmalska) a Tomczykova žena Agniszka (Krystyna Janda, která při dělání dokumentu o Birkutovi se do Tomxzyka zamilovala), pomalu začíná měnit názor. Přestává poslouchat šéfy, ale ve chvíli vítězství a jeho definitivnímu obratu, přichází úder. Úder od jeho chlebodárců, kteří jen tak nezapomínají odepření poslušnosti, kteří vyjeví stávkujícím důvod jeho návštěvy. A konečně radostný Winkel dostává další podpásovku v jeho mizerném a nevděčném životě je rozhořčeně odmítnut. Výborné je ukázání tělocvičny pro nácvik bití demonstrantů obušky, a přítomnost Lecha Walesy a Mieczyslawa Jagielskiho. Je to nadšené dílo, nadšené ze změny systému. Ale zaráží mě fakt, že jakékoliv předchozí demostrace, či stávky, které nakonec stranu donutilo k určitým ústupkům, znamenalo jen přeřazení určitých lidí z řad demonstrantů mezi vyvolené. Ale systém zůstal víceméně stejný, protože se nikdy nechtěli dělit o moc. Jestliže veškeré předchozí pokusy dopadli takto, proč by neměl dopadnout tak i tento? Stejně nechápu, že mají lidé, v tomto případě komunisté, takové mocenské ambice, že zakládají společnost na strachu, trestu, vydírání a zastrašování. Neboť z dlouhodobého hlediska je to forma, proti které nakonec vždy vzejde povstání. Nerozumím, že nechtěli vyjít určitým způsobem vstříc, zřejmě si mysleli, že by chtěli lidé víc a víc. Z tohoto hlediska nechápu to nadšení, které přináší stávka, neboť podle mého ta změna byla ve skutečnosti menší, než se pak prezentovala navenek. Zajímavý film o vzpourách proti státnímu útlaku na vlastní občany. A stále inspirující.(21.1.2010)

  • - Jedná se o první a pravděpodobně na dlouhou dobu jediné pokračování, které na festivalu v Cannes získalo Zlatou palmu. (Mr.Hudson)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace