Králova zahradnice

Výprava ano, kostýmy ano. Všechno ostatní pokulhává. Přitom by stačilo vzít si jedinou knížku o době Ludvíka XIV., kde se člověk dočte, že život u dvora byl podřízen přísnému řádu a etiketě. Takže například scéna, kdy se zahradnice žoviálně zavěsí do rámě krále Slunce, je protokolární faux pas jako prase. Totéž se týká mluvy; ta v době baroka byla květnatá, nabubřelá a sebeprázdnější sdělení bylo zahrnuto do rozvitých souvětí (v tomto směru doporučuju starší kousky jako Vatel nebo Ať začne slavnost). Úplným pomýlením je pak tragický nesoulad ve věku postav, bavíme-li se o roku 1682 (Ludvík XIV. 44/Alan Rickman 67, André Le Nôtre 69/Matthias Schoenaerts 37). A i z těch občasných typicky anglicky červených cihel se dá poznat, že ve Francii se vůbec netočilo. Takže jako romance zasazená do pompézních kulis dejme tomu, ale nesmělo by se to tvářit tak strašně vážně, že to má jakýsi reálný základ. A nakonec, na Kate Winslet mě taky nikdo moc nenaláká. Dodávám ale, že například scéna slavnostního otevření Lasturového háje je na vizuální efekt slušná. (18.09.2017)

No ano, nakonec jsem se přesvědčila o tom, že Králova zahradnice je o tom, jak chudák holka se strašným kloboukem ke štěstí a životní lásce (a prozření) přišla. Není to teda nic velkolepého, překvapivého ani francouzského (slyšet kohokoli, jehož rodný jazyk je angličtina, říkat Monsieur mě baví), ale je to roztomile koukatelné. Dramatický moment je tu teda jediný, jinak je tu spíš krásná příroda (divoké lesy x uhlazené dvory a dvorky) a překypující dekolt Kate Winsletové. Není to peklo, tohle jsou Versailles. (25.08.2015)

Historické drámy z prostredia dvora sa mi vždy páčili pokiaľ mali nejaký zaujímavý príbeh a nejakú tú romantickú zápletku. Tu nič z toho nechýba, napriek tomu ma film nechal dosť chladnou. Všetko to bolo až príliš naaranžované a okato zidealizované, až príliš pekné a dokonalé. Kosými sa mi nepáčili a od exteriérov som čakala oveľa viac ako sa mi dostalo. Kate Winslet ma prekvapivo až tak nezaujala, hlavne tá vsuvka o tom ako prišla o rodinu mi prišla trochu navyše, hoci mala byť akýmsi psychologickým prierezom jej postavy, no ja by som sa v tomto prípade bez toho zaobišla. Stačilo by to spomenúť v dialógu. Takže V kráľových záhradách ma ako film vôbec nenudil, ale ani nijak zvlášť nezaujal. (27.08.2015)

Jako žánr komedie bych být distributorem nepoužila. Já jsem se tady ničemu nezasmála. No, samozřejmě to byl jen můj pocit. Škoda, že hlavní herecký trojúhelník pořád působil, že je unavený životem. Postava Winsletky na to možná měla právo, ale zbytek? Vždyť tam působily jako za trest. Chtěla jsem se něco dozvědět o tom, jak se zakládaly zahrady ve Versailles, ale moc jsem toho nedostala. (22.09.2021)

Snové, lehce zadumané drama není, jak se zdá, pro každého. Já si naopak v uspěchaném čase adventním tenhle příběh, tekoucí jak lenivá a ospalá Léthé, užil. Úžasná hudba P. Gregsona mi připomněla Michaela Nymana (třeba v Umělcově smlouvě). Volně plynoucí obrazy zahrad a vznikajícího lasturového háje v součinnosti s hudbou působily až magicky. Ano, mnozí předvedli ve svých filmech jinačí vizuální žranice, mně ale tentokrát mírná střídmost, která se vystříhala mlžných oparů a paprsků slunce pronikajících svými prsty skrze ně či laškovně pableskujících na hladinách jezírek, nevadila. Ostatně třeba moment, kdy André rozžíná svíce a lucerny v zahradním koutě Sabine, je kouzelný.Herci nejsou prvoplánově krásní (no a? lepší než kýčovitě líbivé hvězdičky ze seriálů), Rickman není Greenaway (jelikož ten je jen jeden), příběh je předvídatelný (tak už to u historických filmů bývá), a přesto vznikl hezký film. Možná více sentimentální, než romantický, ale bolest a smrt v něm jsou. A dobrý konec? Proč ne, mezi tou spoustou utrpení a zla se občas dobrý konec hodí. (15.12.2018)