V říši Stříbrného lva

Len rok po kara-ben-nemsiovke Žut (1964) prišlo pokračovanie Cez divoký Kurdistan a aby toho nemal Lex Barker málo, v tom istom roku do tomboly prihodil aj „čistú“ odlshatterhandovku Winnetou: Posledný výstrel a mayovky Poklad Aztékov a Pyramída boha Slnka (kde pre zmenu hral Dr. Karla Sternaua), trilógiu s Ben Nemsim zakončil dielom V ríši Strieborného leva a celé to zavŕšil zabudnutou spoluprácou s Pierreom Briceom Peklo Manitoby, kde nehrali Old Shatterhanda a Winnetoua, ale úplne iné postavy. Inak je to ako Žut – o exotike sa tu viac hovorí, než to na ňu vyzerá a s komickými postavičkami sa to miestami už až preháňa, ale inak je to celkom fajn a na slušnom dobrodružnom priemere to drží akcia, chémia medzi postavami a dominantný Lex Barker. Je čudné, že hoci ide o záver trilógie, zakončenie tomu príliš neodpovedá, chýba nejaká epickosť, nejaké definitívum. Že by si mysleli, že príde aj štvorka? (18.09.2020)

Nemůžu si pomoct, ale poslední díl trilogie Kary ben Nemsího, V říši Stříbrného lva, mi přišel kvalitativně naprosto stejný, jako prostřední Divokým Kurdistánem. Opět se moc povedla příroda, stopáž je střízlivá, herci obstojní, dojde i na humor, takže vše zůstalo při starém. Bohužel se povedlo zachovat i ty negativní aspekty, tedy hluchá místa, kolísavé tempo, trochu rozpačitý příběh, nic moc závěr. Zaslouženě tedy zůstáváme stále na poctivém průměru. 5/10. (11.02.2023)

Sice má tento film společného s románovou předlohou snad jen název a hlavní postavy, musím ale říct že se mi film velice líbil. Je to úzké pokračování filmu "Divokým Kurdistánem", tedy herci jsou téměř stejní, akce je taky stejně a je to obojí stejné kvality. Holt tyto krásné romanticky naivní filmy se dnes už bohužel netočí. (07.03.2005)

Pátá či kolikátá mayovka v řadě... ti indiáni měli tentokrát na hlavě fezy, turbany a ručníky, Old Shatterhand si změnil jméno a velcí náčelníkové neschovávají své poklady v jeskyních, ale staví je na odiv. Kromě těch chaldejských. 90 minut a opět stejný recept užívající přestřelek, chamtivého záporáka (v těch mayovkách jim snad nikdy nejde o nic jiného než zlato, jednou to tedy bylo černé zlato), komické postavičky (otravná dvojice angličanů), únosy, útěky, ordály a spousta scén, jež neposouvají děj a necharakterizují postavy, které to při své plochosti a dětské čitelnosti vlastně ani nepotřebují. +++++ Speciálně těmi božími soudy by se mělo šetřit, jeden na film je příliš. Připomíná mi to jeden vtip... Katecheta v nedělní škole se snaží vysvětlit žákům, co je to zázrak. "Představte, že vylezu na věž, skočím dolů a nic se mi nestane. Co to je?" Pepíček: "No, to je štěstí." "Hm, štěstí, dobře. Ale já vylezu ještě jednou a zase skočím dolů a zase se mi nic nestane. Co je tohle?" "No, to je fakt klika." "Klika, říkáš... ale já vylezu potřetí, skočím dolů a ani teď se mi nic nestane..." "Nojo, to už je trénink." Kara ben Nemsí ten trénink má a proto by nikoho božím soudem neměl být schopen přesvědčit! (23.09.2014)

Poněvadž Gottlieb režíroval takřka zároveň Divokým Kurdistánem a V říši Stříbrného lva, mohl si dovolit filmy vlastně navázat, což byla dosud v mayovkách věc naprosto průkopnická. Ve srovnání se skvělým předchozím filmem je tento přece jen o trošičku slabší a Angličané jsou o poznání méně údernější, ale podívaná je to stále skvělá. Dějově jsem něco ze stejnojmenného románového cyklu dokonce i našel a například solná jezera jsou zase vypůjčena z prvního dílu prvního Mayova orientálního cyklu Ve stínu pádišáha. (07.03.2005)