Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Výstižný portrét ruské duše a letory, jaký uměli bravurně zachytit spisovatelé 19.století, posunutý do nové bouřlivé doby totalitního kultu Stalina a jeho čistek. Na půdoryse milostného trojúhelníku stvořil Michalkov novodobou klasiku. Společnost se mění, ale lidé zůstávají stejní, tak a tak to je. Jejich Pražáci jim rozumějí snad ještě víc než v jiných částech světa, a tady se mi přímo nabízí paralely s naší kinematografií. Vyprávění z ruského venkova začíná lehce idylicky alá Saturnin, místy probleskují hřejivé odstíny až Menzelovsko-Hrabalovsky pábitelské, ale brzy po příjezdu Meňšikova "Revizora" se tu objevují i přes silný sluneční žár temnější odstíny, a vyústění pak může vzdáleně připomenout například nedávného Tomana. I když není bez chyb, každopádně má Unaveni sluncem vlastní tvář, svoje tempo, a je to kus pořádné filmařiny, který si u mě vysloužil i pátou rudou hvězdu pěticípou. ()
Tak a je konec... Pane Michalkove děkuji Vám za neskutečný zážitek... je mi záhadou proč tento film není v Top 200, kam určitě patří... ()
Film s úžasnou náladou. Komunismus v Rusku ve slunečním světle. ()
Krásně strašné ()
Úplne mimo mňa...zdĺhavé, pomalé, bez myšlienky, tá sa síce zjaví v druhej polovici, ale neskoro pre mňa a dokonca ani tá ma nenadchla. Aspoň tá malá Nadya bola zlatá a prirodzená ()
Opravdu silný snímek s nezapomenutelnou atmosférou a výbornými hereckými výkony... ()
jeden z největších filmových zážitků. Pro mě nejlepší zobrazení lásky na filmovém plátně. Těším se, až se na to podívám znova a zároveň se bojím podívat na Unaveni sluncem 2 ()
Oleg Menšikov i Nikita Michalkov předvedli úžasné herecké výkony. Příběh taky skvělý a v té době jistě né nereálný nebo ojedinělý. Ale celé mě to nějak neoslovilo, nechápu čím to :) ()
Lidé v SSSR byly okolo roku 1936 šťastní. Až na jednu malou drobnost, komunismus. Já bych nejspíše nebyl šťastný v té době v SSSR ani bez komunismu. Zajímavé je, že celý film je jenom jeden den divizního velitele Sergeje Kotova. První polovina filmu je taková spíše nudná, další čtvrtinu se to trochu zlepší a poslední závěrečná čtvrtina filmu je skvělá. Především díky neuvěřitelně geniální scéně se vzducholodí. Nebojím se říct, že tato scéna je jedna z nejlepších v kinematografii. Skvělá kamera, atmosféra a herecký výkon Olega Menšikova, který tento skvělý výkon podává celý film. ()
Režijní i herecký koncert Nikity Michalkova. Pamatuji se, že mne kdysi přilákala k zapnuté televizi náhodně zaslechnutá ruština a následně pohled na tanky BT-5 řadící se u obilného pole. Než jsem si stačil ujasnit, na co se to vlastně dívám, přikoval mne zpočátku pomalu a nevzrušeně vyprávěný film k obrazovce. Díváte se na poeticky znázorněný letní den, na idylický obrázek ruského venkova, na líně plynoucí řeku a vlekoucí se čas, posloucháte hudbu a sledujete nezávaznou konverzaci lidiček, užívajících si volna. A pak vám dojde, že dvojice mužů znázorněných skvělými Nikitou Michalkovem a Olegem Menšikovem se za slovy, slovíčky a úsměvy bije na život a na smrt. Pomalu plynoucí a postupně gradující příběh je ve skutečnosti strhujícím dramatem, ilustrujícím stalinské čistky a krutá třicátá léta v Sovětském svazu. Je to víceméně komorní film, nenápadný, ale velmi působivý, brilantně odvedené řemeslo, jemuž rozhodně nechybí nosná myšlenka. Je to jeden z mála filmů, které považuji formou i obsahem za takřka dokonalé. ()
Prvnich 20 minut bylo opravdu k nevydrzeni, uz jsem to skoro vypnul ale nakonec jsme nejakym zazrakem vydrzeli a nakonec se vyplatilo. ()
Vynikající : 5 * a 89 % (když jsem to před lety, r.1994/1995 viděl v kině, tak ten šokující konec mě dostal... ) . ()
Asi treti najlepsi Rusky film ako som doposial videl.... Number 1. bol 12, Number 2: Osobenosti nacionalnoj Rybalky... Da Zdrastvujet tovarisc LENIN STALIN i Tavarisc CAR Nikolaj Vtaroj. Dasvidania. ()
Na začátku filmu jsem se domnival, ze doslo pri scéně s Míťovou ruskou ruletou k nepřesnosti, tedy, ze revolver byl prázdný, neboť všech šest nábojů bylo vyskládáno na skříňce před ním. No mýlil jsem se, šlo o sedmiranný revolver M 1895 Nagant, který byl v té době jeste stale nejpouzivanejsi osobni zbraní ruských důstojníků. No a pak začala krása střídat nádheru. Sametové, nenásilné, až příjemně udyndávající dění okolo jedné bláznivé, sovětské rodiny. Jakoby náhodou a neuspořádaně se dozvídáme informace o jednotlivých aktérech. Informace, které nevěstí nic dobrého. Zlo vás dokáže většinou zasáhnout naprosto nepřipravené, stačí jedna jediná vteřina a život váš i zivoty lidí ve vasem okolí se nenávratně změní. Přitom konec horkého letního dne vybízel původně k přípravě na večeři a potom k lenošivému nicnedělání, přesně to přeci lidé unavení sluncem za normálních okolností dělají. ()
Chcela som napísať siahodlhú ódu na tento film, ale akosi nemám čo povedať. Deň po zhliadnutí filmu ešte stále v sebe držím dojmy a aj keď nám po vyjdení z kina bola napriek slnečnému filmu maximálna zima a bohužial som poznala osud plukovníka Kotova, je to jeden z tých najlepších filmových kúskov, čo som videla. ()
Druhou půku filmu jsem div neprospala, jsou lepší filmy, které si zaslouží Oscara. ()
Na tomto scénáři N. M. a Rustam Ibragimbekov údajně pracovali pouhý měsíc. Příběh především vypráví o životě v celé jeho nejednoznačnosti. O tom, že životní okolnosti z člověka jednou udělají hodného veterána bílé armády a podruhé padoucha od KGB, a říci s jistotou, kdo je hodný a kdo zlý, vidět historii hezky černobíle, se daří pouze s odstupem času. Zatímco lidé, kteří stalinskou dobu prožívali, mnozí z nich stejně apoliticky jako třeba Marusja, neměli ani za mák jasno v tom, kdo je „bílý“ a kdo „černý“. Největší esa příběhu pak zákonitě pramenila z onoho odhalování, že ten okouzlující je vlastně „zlý“, a naopak „zlé“ chování lze ospravedlnit... Jako celek je film samozřejmě úžasný. Ovšem – natolik mistrně-intenzivně-dotěrně dává za svou unavenou prosluněností tušit smutnou pravdu, až mě upřímně řečeno netěší se na to dívat. Pod každou scénu, i pod ty dětské, dovedl Michalkov podložit tragický kontext, Nadina naivita tedy okouzluje pouze v kombinaci s mrázem po zádech, protože holčička žvatlá o tom, jak prima je být pionýrem a jak všechno dobré je nutně sovětské. Unavení sluncem jsou nádherně mistrně natočení, jenže nelehcí na sledování, a proto na ně nemám chuť častěji než jednou za pět-šest let. A to je u filmu vlastně obrovský nedostatek, že? ()
Dvomi slovami - smutné a krásne. ()
Jak jen tento opus vystihnout...lehká krása ženoucí se do mrazivé hrůzy...Aplaus. Vlajková loď ruské kinematografie. ()
Z příběhu, jenž se tváří zpočátku idylicky, se postupně stává tragédie. Zoufalec bloudí krajem a marně zjišťuje, "kdě Zagorjanka". Budovatelské častušky navozují "rozjuchanou" atmosféru. Na pozadí se však ozývají temné údery kladiv. A přestože malá Nadja stále bezstarostně poskakuje polem, slunečná pohoda přechází v úpal. Celý příběh připomíná tango, podle něhož získal svůj název. Padesátiletý Kotov miluje svoji početnou rodinu. Mladou ženu Marusju, kterou kdysi získal lstí, pijáckého strýce, labilní služku a hlavně zvídavou dcerku Nadju. Užívá si prázdniny na dáče a příliš mnoho spoléhá na nedotknutelnutost, kterou mu vždy zajišťovalo slavné jméno. To se však po příchodu zapomenutého Míti mění. Přestože se domem záhy rozezní step a kankán, pod povrchem bublá strach. Michalkov hrdiny nezobrazuje schematicky, ale jako "typicky ruské duše", kteří v sobě nesou obrovskou čistotu i krvavé dějiny. Doporučuji zhlédnout v ruském jazyce. ()