Utomljonnyje solncem
Soleil trompeur
Unavení slnkom
Burnt by the Sun
Obsahy(1)
Léto 1936, víkend, rodina profesora Vsevoloda Konstantinoviče tráví prosluněné prázdniny na venkovské dače. Marusja kdysi milovala Dmitrije, ale to už je přes deset let. Teď je vdaná za Sergeje Petroviče Kotova, má s ním šestiletou Naďku a je prostě šťastná. Malá Naďa je krásná a bezprostřední po mamince a po otci chytrá. Kotov se v ní vidí. Otec rodiny Kotov – Stalinův spolubojovník, nyní velitel divize, požívá všeobecného respektu. Všichni spolu tráví jeden ze vzácných dnů odpočinku a vypadá to, že se jim nemůže nic stát. Téhož dne však přijíždí Dmitrij. Po deseti letech. Zdá se, že ho všichni vidí rádi, ale od chvíle, kdy vstoupí, jakoby vstoupilo s ním něco zneklidňujícího. A není to jen onen pomyslný milostný trojúhelník mezi bývalými milenci a současnými manželi. Do onoho domu s Dmitrijem vstoupila všechna hrůza a zlo Stalinovy pekelné samovlády... Přesto, že notoricky známé historické skutečnosti jsou tu sdělovány co nejúspornějšími prostředky, nabývají v kontrastu s vlídným světem Michalkovových postav otřesné intenzity. Diváka zastihují zcela bezbranného. Simulace skutečnosti je dokonalá. Michalkov natočil svůj vrcholný film, v němž zúročil všechno ze své předchozí tvorby a dovedl svůj um ještě dál – k osudové tragédii, která svou nevyhnutelností připomíná mechanický stroj. Podal zprávu o člověku v dějinách 20. století. Jednu z nejpravdivějších a nejotřesnějších zpráv, jaké byly na toto téma natočeny. O tom, že byl pochopen, svědčí řada domácích a světových ocenění, z nichž nejprestižnější je zcela jistě Oscar za nejlepší zahraniční film. (Česká televize)
(více)Recenze (259)
Úžasný film prostoupen ruským myšlením poskytující přístup k lidskému životu jako k jednomu z mnoha, opulentní gesta v zobrazení tohoto širokého území a jeho obyvatel (stát či národ je zde nepřesné pojmenování) či protiklady v podobě pionýrů a těžké vojenské techniky. Excelentní role v podání Nikity Michalkova a Olega Menšikova. Film jsem si užil od počátku do konce. Proč je takových skvostů z velké Rusi tak málo? ()
mne to ako koncert nikoho neprišlo. Keby sa takto chovali psi v rodine alebo svorke, niečo nie je s populáciou psov v poriadku...také "emócie" by znamenali úpadok svorky. za výnimočné sa ako vždy u rusklých velikánov považuje prehrávanie pocitov ad absurdum...ale je to len klišé. je to aj čiastočná odpoveď na otázku, prečo je 75% ruskej populácie utopenej v alkoholizme .a tá Marusja..to bola prezlečená Viktorka zo splavu v tele bakstbalistky s trvalou na hlave. prvá polovica navyše typicky festivalová - zrejme režisérova umelecká latka,alebo odkukal Perinbabu. Záver bol jasný od začiatku. a bola to poriadna nuda..proti tomu je Tango a Cash ctihodného brata pána režíséra hotový trhák. ()
Vzhledem k mým slabším znalostem 20. století jsem film úplně nepochopil. Bohužel, protože jde o celkem sympatické dílo. Táhnoucí se dialogy sem tam pustí nějakou vtipnou větu a herci ze sebe ždímají maximum. Jenom malá Naďa dělá snad třetinu filmu. Příběhově mi tam však něco chybělo. Na tak dlouhou stopáž mohl Michalkov vystavět svému filmu na začátku pár pevných hrází, o které se může neznalý divák opřít... ()
Čechovovsky poklidné, idylické prázdniny jedné rodiny zachycující poetiku starého světa, do kterého občas proniká trochu absurdní realita nového řádu. Prosluněnou atmosféru dokonale rozmetá závěr filmu, kdy začínající stalinské čistky v polovině třicátých let spáli na prach životy celé rodiny. Působivý film umocňují herecké výkony Michalkova, Menšikova a zejména bezprostřednost malé Naděždy Michalkovovy. ()
Poklidnou atmosféru dovolené, trávené na chatě v lůně přírody se svou rodinou a nejbližšími naruší plukovníkovi Kotovovi příchod rodinného příteli Míti a s ním křivda minulosti... Krásně vybarvená (doslova) atmosféra života ruské vyšší vrstvy v 30. letech, jejich vzájemných vztahů a uctívání historických a hlavně současných (totalitních) hodnot. Oč krásnější je prosluněná příroda a stejně prosluněné vztahy plné smíchu a pohody, o to bolestnější a hrozivější je pak zlo, které se pomalu blíží a v závěru vrcholí. Pro mnohé ruské filmy typické afektované projevy, přehrávání a patos, nechybí ani zde, ale do té zvláštní celkové atmosféry to tak nějak sedne. Výkony herců nutno pochválit, nejvíc malou "Naďu", která je milá, bezprostřední a prostě úžasná. Těžko si ji nezamilovat. To se dá říct také o ústřední písni, která se ve filmu objeví několikrát. Jedinečné a nezapomenutelné dílo. 85%. ()
Řekl bych.....Unaveni sluncem, to je když vás slunce hřejivě kolíbá do té klidné a vnímavé spokojené únavy, aby pak začalo sněžit a rychle se ochladilo. Celý film je klidná poklona životu aby po pár náznacích byl život surově zbit. ()
Nekoukatelné rusácké čůrákování, kde rusáci blekotají absolutní nesouvisející nesmysly. ()
"Spáleni sluncem" (ve smyslu: sežehnuti sluncem revoluce) se odehrává v Rusku ve 30. letech, v době stalinských čistek. Velmi dobře zobrazuje zrůdnost tehdejšího režimu, kdy jako špión a vlastizrádce mohl být odsouzen prakticky kdokoliv, v kontrastu s poklidným trávením letních dní v rodinném kruhu. Generál Kotov i jeho dcera jsou zahráni přímo dokonale, tak proč hodnotím jen třemi hvězdičkami? 1. Kromě úvodní scény s tanky a závěrečné jízdy autem to vlastně byla docela nuda. 2. Asi nechápu ruský humor; to, čemu se lidé ve filmu smáli, mi vtipné nepřišlo. 3. Vadilo mi mlhavé vykreslení minulosti (a tím pádem i motivace) strýčka Míti. ()
Mám rozčítaného Čechova a ďalšia kniha, na ktorú sa chystam je Súostrovie Gulag od Solženicina, takže som si chcel oddýchnuť od americkej popcornovej kinematografie a pozrieť si niečo ruského. Tento film je vynikajúci. Nikita Michalkov po Barbierovi sibírskom opäť nesklamal, aj keď tam by som dal ešte aj šiestu hviezdu za skvelú Juliu Ormond. Ruská kultúra je úžasná. ()
Mistrovský film excelentního režiséra na vrcholu jeho tvůrčích sil. Michalkov opět prokázal, jak dovede pracovat s atmosférou a herci. Od počáteční letní, prosluněné a rozverné idyly na venkovské dače se film malými krůčky přesouvá do roviny mrazivé jako sibiřská zima. Tragické vyústění celého příběhu začíná divák z náznaků i přes dlouho přetrvávající úsměv nevyhnutelně tušit, a finální obraz se Stalinovým portrétem, vznášejícím se nad rozlehlou sovětskou krajinou, je pro mě jedna z nejsilnějších filmových scén vůbec. Jedinečné jsou i výkony herců – samotným Michalkovem v roli důstojníka Kotova počínaje a jeho dcerou Naděždou v dětské roli konče. Unaveni sluncem je film o svědomí, pomstě a lásce na jedné straně, na druhé straně pak obžalobou jednoho z nejstrašnějších režimů v dějinách lidstva. Michalkovovi se podařilo natočit silné, strhující drama, které divák jen tak z hlavy nedostane. ()
Pomalé tempo, kamera, zvuk, to všechno evokuje teplo plného léta. Ale dusno není dáno jen počasím. Někde v dálce zuří bouřka politická. Stalinova diktatura a čistky v armádě, ale tvoří jen tušené pozadí možná posledního společného léta .. FIlm s atmosférou, která se divákům dostane pod ůži a už tam nadlouho zůstane .. ()
Snímek odehrávající se jedno líné letní odpoledne odzbrojujícím způsobem vykresluje aktéry v jejich nejhlubších a nejskrytějších podobách, nenápadně nechává vystupovat na povrch lidské touhy, zrady. Emoce vydřené na kost, napětí svazující jako řetězy, herci nehrají, stávají se svými postavami - skvost. ()
Jeden z nejlepších filmů, které znám, kino, které si můžu pustit téměř kdykoliv a vždycky mě baví. Někomu nemusí vyhovovat děj táhnoucí se jako med, pomalu k velkému finále, u mě se ale Nikita Michalkov trefil do černého. Geniálně natočená obžaloba stalinistických čistek po zásluze oceněná Oscarem. ()
Dôlezity film, hlavne pre rusov. Mali by si ho pustat aj v dnesnych dnoch, ked bez pouzivania rozumu, uplne zaslepene veria istemu Vladimirovi Vladimirovicovi. Spalení revoluciou, to by mal byt spravny preklad tohoto filmu. Je to objektivne vzato dobry film. Ale ja by som si na dane tema predstavoval viac "polittrileru", viacej "Ucha". Boli to prilis dlhe dve hodiny sladkeho komunizmu s filingom Cechovovskej poetiky v prostredi nic netusiaceho ruskeho naroda a az na zaver silnych 20 minut deziluzie a vytriezvenia. Aj ked ono to bolo vlastne skor o ludskom svedomi, ako o hruzovlade paranoidneho Jozifa Visarionovica. O tom na kolko je clovek ochotny nechat sa skorumpovat mocou v strachu o prezitie. Ale zaverecny lietajuci Velky Vodca, to je fakt sila. 63 % ()
Snad žádný jiný název nevystihuje film tak dokonale. Hodinu padesát jsme uspávani pomalu plynoucím horkým dnem na ruské dače. Napětí probublává pomalu na povrch. A závěr filmu je pak o to brutálnější a nespravedlivější... Vyzdvihnul bych skvělý herecký výkon režiséra Nikity Michalkova i jeho osmileté dcery Nadi. O to více je smutné, že se ten člověk dočista zbláznil a natočil v letech 2010 a 2011 další dva díly, ve kterých pošlapal a zahodil poselství tohohle filmu. Nevím, jestli někdy budu mít koule na to je shlédnout, recenze jsou všelijaké. Ale už jenom to, že v něm jeho dcera Naďa opět hraje Naďu Kotovu? Panebože, tenhle film se odehrává v roce 1936, dvojka v roce 1941. Nadi je tu 6 let a ve dvojce je jí najednou 20? WTF?!? 95% ()
Další z filmů, který mě utvrzuje, že Ruská tvorba asi opravdu není nic pro mě a pořád nechápu, proč jim ještě dávám další a další šance, nejspíš kvůli vysokému hodnocení zde, které mě přesvědčilo abych filmu tu šanci dal. Budu hodně stručný, film mě nudil, až na poslední asi 20 minut, které byly o něco zajímavější. Jediné v čem mě utvrdil je, že SSSR byla jedna obrovská žumpa a dodnes nedokážu pochopit jak se někdo může s hrdostí hlásit k tomu nejzhovadilejšímu režimu jaký svět poznal. ()
Film je dobrý- Michalkov pozná svoje remeslo. Ale politicky je vedľa ako tá jedľa- keby J.V. Stalin nebol zlikvidoval aspoň časť zradných dôstojníkov, II. svetová by sa skončila víťazstvom NACISTOV- a mali by sme namiesto jedného nacistické štáty- pretože Tuchačevskij a jeho suita boli dohodnutí s nacistami a potajme aj s britskou elitou. ()
Chyba v popisu filmu, neboť KGB vznikla až v roce 1954. Jednalo se tedy o NKVD, kterému v době ,,Velkého teroru" velel Nikolaj Ježov. ()
Musím dát za pět. Koukal jsem se na něj několikrát a pokaždé jsem unešený z atmosféry. Pohoda, klídek, pijánko...Ruské léto ve své největší kráse. A jen kdesi daleko tušená bouřka. Tenhle film je tím nejlaskavějším vyprávěním o jedné z nejkrvavějších epizod v už tak krvavém SSSR. Paradox? Možná, ale nesmírně působivý ()
Asi jsem kulturní barbar, ale Michalkov na mě funguje lépe než Rohypnol. Tomuto filmu jsme dal šanci dvakrát a pokaždé se stejným výsledkem. Nechápu ho... ()