Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Vančura
    ****

    Výtečný filmový počin, na který jsem se hodně těšil. Představitelka hlavní role, Judit Bárdos, je strašná sympaťačka, a člověk jí prostě musí držet palce, aby to všechno dobře dopadlo. Naopak má milovaná Evička Josefíková je zde zcela upozaděna do role nevýrazné a hloupé holky, která je zde jen do počtu. Tedy zatím asi její nejslabší role - i nejslabší herecký výkon. Film mě v první řadě nadchl už svým tématem - hrome, tak skvělý námět aby pohledal! Nejenže jsem neměl o dopingu za totáče ani ponětí, ale i v kontrastu s ostatní současnou českou produkcí, která se vrací před rok 1989 (Hřebejk a spol.), hodnotím tento film jako osvěžující závan scenáristické invence, který tu citelně chyběl. Největší devizou snímku je ovšem dvojí rovina, v níž se odehrává děj a která dává titulu filmu nový význam. Hlavní hrdinka je zde vystavena nejen morální otázce dopingu, ale i problému vlastního svědomí (který řeší především její matka) v nelehké době. Obklopena samými amorálními sviněmi musí dvojitě volit mezi autentickým životem v pravdě a prominentní sportovní kariérou podmíněnou nevratnými ústupky ze svých zásad. Spolu se svou matkou nakonec nachází odpověď, která celý film završuje velmi emotivním závěrem - byl jsem naměkko, jako už dlouho ne. Skvělý film, kterému by šly vytknout jen drobnosti a který má v českých poměrech nakročeno k tomu být minimálně filmovou událostí roku.(12.11.2014)

  • Phobia
    ***

    Vzhledem k faktu, že jsem jako mládě závodně vrhala koulemi, chybělo jen málo a také jsem třeba mohla klást otázky typu: "Trenére, proč si musím holit vousy? Trenére, proč mi tam, co bych měla mít kozy, rostou chlupy? Trenére, proč jsem svému příteli při objímání zlámala osm žeber? Trenére, co se mi to v klíně vyrazilo za pytlík? Trenére, proč se líbím jen teploušům a heterosexuál by o mě neopřel ani zahnojené vidle?" Naštěstí jsem kromě sportovního disponovala i výtvarným nadáním, které jsem zvolila za svou profesní dráhu. Takže mám na zdech místo medailí kresby, nejsem slavná a mám holou řiť - ale nechlupatou! "Fair play" mi způsobilo mírné dilema: téma je pro mě zajímavé, sledovat atletické tréninky a soustředění bylo příjemně nostalgické, nicméně jsem čekala trochu větší drama a dojení emocí. Taky mám z polistopadové filmové tvorby dojem, že republika před Plyšákem byla plná utlačovaných protirežimních bojovníků, připravených při první příležitosti utéct za kopečky. Vždyť většina občanů byla mlčky spokojená či smířená. Jasně, zdrhlo odsud hodně lidí a převážně těch velmi schopných... byli však zcela adekvátně nahrazeni intelektuály a pracanty ze slovenských cigánských osad, no ne? Na závěr si dovolím drobné rýpnutí do Judit Bárdos v hlavní roli: krásná holka, ale její postava rozhodně nepřipomíná vrcholovou atletku, tím méně sprinterku na steroidech. Tak co s tím? Tři je málo, čtyři moc... ta čtvrtá se holt do cíle nedostane o bradavky. 69%(3.1.2016)

  • Jossie
    ****

    To téma bylo tak zajímavé, že mi ani moc nevadilo, že to bylo poněkud divně natočeno (tak nějak bez emocí, že to děvče je třeba podvedeno a opuštěno a mně je to tak nějak jedno) a že tak mizerný výkon jsem u Aňy Geislerové ještě nezažila. I přes ty nedostatky je to příjemné osvěžení v trochu stojatých vodách českého filmu poslední doby.(6.10.2014)

  • xxmartinxx
    ***

    Ten film má několik předností, ale myslím, že zobrazovat normalizaci jako boj "dobra se zlem", jak je cílem režisérky (a přesně to jsou její slova), je zkrátka nešťastné. To, jak jsou hrdinky nekonečně nevinné a omlouvané v každém svém rozhodnutí a veškeré zlo systému se soustředí do konkrétních figurek typu "zlý estébák" a "trenér kariérista", celý problém hodně zplošťuje. Taky se pozná, že první bylo téma a jemu na míru se domýšlel příběh, takže ten zůstává čistě modelový a chybí mu osobnější rovina - o hrdiny jsem se nezačal moc zajímat.(5.3.2014)

  • PinokKio
    ****

    Doping ve sportu před rokem 1990 je u nás pořád tabu. Stále čekám na to, až Kratochvílová chlapsky (ženské rysy jsem u ní totiž nikdy nepozoroval) přizná, že anabolika byly tou dobou cool, každý sportovec je do sebe házel jak lentilky a ona by bez nich nedokázala zaběhnout ten dosud nepokořený světový rekord. Ale toho se asi nedočkám, stejně jako jiných odpovědí. A už vůbec ne v tomhle filmu, i když nám dává alespoň nahlédnout pod pokličku rychlého vzestupu našeho vrcholového sportu v osmdesátých letech. Ale Fair Play není jen o čistotě v atletice, vidím ho zároveň jako metaforu oné doby, kdy místo steroidů byl národ očkován sérem ve formě zastrašování či vyhrůžek a jen ti nejodvážnější dokázali vzdorovat a svou dávku, i za cenu represí nebo rovnou přísného trestu, odmítli ..(17.11.2014)

  • - Západoněmecký sprinter Manfred Ommer k problematice uvedl: „Na mých prvních závodech, to bylo na ME 1971 v Helsinkách, jsme seděli na tribuně a už jsme tu za*** písničku nemohli poslouchat, tu hymnu NDR. Pak jdeš za svým doktorem a ptáš se: ´Proč taky nemáme ty pilulky?´" Dagmar Kersten, stříbrná medailistka na OH v roce 1988 v dresu NDR, zase uvádí: „Říkali nám: Vezmi si to, jsou to vitamíny. Anabolika, psychofarmaka – to všechno tam bylo. Neměla jsem myslet, ale cvičit. Stala jsem se pachatelkou sama na sobě." (dinamit_1)

  • - V roce 1984 se československý olympijský tým skutečně neúčastnil letních olympijských her. Stalo se tak poprvé v naší historii. (vyfuk)

  • - Jelikož se film točí okolo 23. letních olympijských her, tak lze předpokládat, že se odehrává mezi roky 1983 až 1984. (vyfuk)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace