Fair Play

Legendární Jarmile Kratochvílové, nepřekonatelné rekordmance běžeckých tratí, se ježí ochlupení, když kolem ní proběhne její filmová konkurentka, sprinterka Anna Moravcová. Socialistickým státem řízený dopingový program, kdy po anabolických steroidech se z žen stávaly chlupaté mužatky, ovšem jejich nadlidská výkonnost jim přinášela výsledky v podobě vítězství a do té doby nepokořených rekordů, je málo propírané téma, ačkoliv se o něm ví. Film Andrey Sedláčkové se vydává zpět po síti času do osmdesátých let minulého století, do tehdejšího Československa, kde mladá vrcholová sportovkyně zažívá sportovní dril, milostný vztah a společné bydlení s mámou. A ta máma navíc napomáhá protistátní činnosti stíhanému chartistovi (Roman Zach), takže se jí brzy na paty pověsí StB na čele s hlavním vyšetřovatelem (Igor Bareš). Judit Bárdos ve své nejvýraznější roli, a to v době vzniku filmu rozhodně nebyla nikterak známou herečkou. Věkový rozdíl mezí ní a její filmovou mámou Annou Geislerovou je jen 12 let, takže to dost často vypadá, že se jedná o starší a mladší sestru. Mě ale spíše zajímalo sportovní prostředí, které je vykresleno nadmíru dobře a uvěřitelně. Pokud sportovkyně nevykonávala přesně to, co chtělo a ukládalo jí vládní Ústředí, tak to také mohlo nadobro znamenat i konec její kariéry. Sympatická atletka Anna tedy bojuje s nelichotivým systémem, zakázanou látku hází do odpadkového koše, ovšem netuší, že její trenér (Roman Luknár) se tajně domluvil s její mámou, takže stačí jen pozměnit krabičky a v těle rázem nekoluje domnělý vitamín, nýbrž pořádné svinstvo. Ovšem vidina letní Olympiády a splnění kvalifikačního limitu pro účast na ní je pro sportovní svaz prvořadý úkol, takže nějaká psychická nepohoda mladé sprinterky rozhodně nemůže zamezit jeho plány. Film působí sugestivně. Sedláčková se vzepjala k velkému režijnímu výkonu, ačkoliv její tvorba do té doby zahrnovala většinově jen televizní počiny. Dobová atmosféra skvěle funguje, zdařilé herecké výkony ji vhodně podtrhují. Před životopisným sportovním dramatem Zátopek vznikl mnohem lepší film. Kdybych se měl rozhodovat, který si pustit, tak určitě to bude tenhle snímek. 8/10 (06.04.2023)

Good job. Dobre napísané, pekne zahrané (áááááááh, judit :) s príjemnou atmosférou a dobrou myšlienkou. Bohužiaľ režijne iba adekvátne zvládnuté. Filmu úplne chýbajú nejaké emočné, dramatické alebo akékoľvek iné vrcholy. Celé to ide v jednej ak keď dobrej lajne. Keby to točil Svěrák alebo Michálek kľudne to mohlo ísť na oscary.. Tie 4* sú s prižmúrenými očami, kvôli tomu že je to český film. Nabudúce treba občas pritlačiť na pílu. V tom príbehu a v scenári totiž tie emócie sú. (23.09.2014)

Velmi dobrý film se dvěma pro mě docela zásadními "ale", která popíšu až v lehce spoilerujícím P.S. Fair Play je natočeno s lehkostí, dobová atmosféra se povedla a Judit Bárdos v hlavní roli je naprosto skvělá. Kupodivu se mi tentokrát líbila také Aňa Geislerová, jež podává velice civilní výkon. Je to působivý smutný příběh, který chce diváky dovést k zamyšlení, a já doufám, že jich k němu dovede co nejvíce.____Lehce spoilerující P.S.: Nelíbilo se mi, že matka s trenérem do svého plánu podávat dceři tajně strombu nezasvětili také doktora, protože pak by nehrozilo, že jí "to vykecá" (což se stalo). A potom jsem už taky docela přejedený StB zápletek, které vždy začínají, probíhají i končí stejně. (12.10.2014)

Kľudne by som dal Fair play štvrtú hviezdu, lenže....Film síce vyzerá aj 25 rokov po revolúcii stále ako televízna inscenácia, ale povedzme, že sa jedná o autorský zámer, natočiť túto tému komorne a s koncentráciou na tých pár dôležitých postáv. Takže problém má so zopár klišé, ako Geislerová, ktorá sa po výsluchu musí pozvracať, to vidím v každom druhom filme a takéto scény už budem pretáčať, preklikávať, zatvárať oči. Nič originálnejšie sa na vyjadrenie psychickej nepohody nedá vymyslieť? Prečo preboha tvorcovia prezrádzajú, v ktorom roku sa film odohráva, keď si to môžu nechať ako tromf na konci v podobe prekvapivej pointy, ktorá by navyše skvele v kontexte filmu fungovala? Keď viem, ako to skončí, tak to jednoducho ani pri skvelom tempe a dobrých hereckých výkonoch nemôže byť ono. Alebo si Sedláčková myslí, že publikum navštevujúce dnes kino nevie, čo sa v roku 1984 odohralo? Možno nevie, hádať sa nebudem. (21.11.2014)

Výtečný film, na který jsem se hodně těšil. Hlavní postava - výborná Judit Bárdos - je strašná sympaťačka a člověk jí prostě musí držet palce, aby to všechno dobře dopadlo. Naopak má oblíbená Eva Josefíková je zde zcela upozaděna do role nevýrazné a hloupé holky, která je zde jen do počtu. Film mě v první řadě nadchl svým námětem - nejenže jsem neměl o dopingu za totáče ani ponětí, ale i v kontrastu se soudobou českou produkcí, která se vrací před rok 1989 (Hřebejk a spol.), hodnotím tento film jako osvěžující závan scenáristické invence, který tu chyběl. Největší devizou snímku je ovšem podle mě dvojí rovina, v níž se odehrává děj a která dává titulu filmu nový význam. Hlavní hrdinka je zde vystavena nejen morální otázce dopingu, ale i problému vlastního svědomí (který řeší především její matka) v nelehké době. Obklopena samými amorálními sviněmi musí volit mezi autentickým životem v pravdě a prominentní sportovní kariérou, podmíněnou nevratnými ústupky ze svých zásad. Spolu se svou matkou nakonec nachází odpověď, která celý film završuje emotivním závěrem, při němž jsem byl dost naměkko. Skvělý film, kterému by šly za mě vytknout jen drobnosti. (12.11.2014)