The Draughtsman's Contract
The Draughtsman's Contract
The Draughtsman's Contract
Režie:
Peter GreenawayScénář:
Peter GreenawayKamera:
Curtis ClarkHudba:
Michael NymanHrají:
Anthony Higgins, Janet Suzman, Anne-Louise Lambert, Hugh Fraser, David Gant, David Meyer, Tony Meyer, Suzan Crowley, Geoffrey Larder, Nicholas Amer (více)Obsahy(1)
Rozporuplne prijatý, konštrukčne brilantný film koncipovaný do statických a silne estetizovaných obrazov, sa vyznačuje intelektuálnou rafinovanosťou manieristickej hry na ilúziu a skutočnosť, pričom postráda výraznejšie emocionálne pôsobenie. Na konci 17. storočia, v dobe vrcholného baroka, súhlasí módny maliar Neville s tým, že za 12 dní zhotoví podľa vlastného výberu 12 kresieb usadlosti - šľachtického vidieckeho sídla bohatej aristokratky pani Herbertovej v čase neprítomnosti jej manžela, pod podmienkou, že bude mať maximálnu slobodu, a že pani domu mu bude počas kreslenia po vôli. Umelec celkom ovládne priestor usadlosti, čo mimoriadne ťažko znáša namrzený aristokrat Talman - nemecký protestant, arogantný manžel dcéry pani Herbertovej. Neville povýšenecky núti pani Herbertovú, márne sa snažiacu odstúpiť od zmluvy, aby sa s ním milovala na najrôznejších miestach. V jeho jednotlivých výjavoch sa objavujú náznaky poukazujúce na konkrétne udalosti (napr. rebrík vedúci do izby ako stopa nevery) a veci neprítomného pána Herberta. V rámci štylizácie všetkých prvkov filmového vyjadrovania skúma Greenaway životný štýl a rozpory baroka - od zachytenia života panstva, cez dobové umelecké maniere až k vzniku anglických parkov, k pestovateľstvu a záhradníctvu, či k prenikaniu cudzích vplyvov na anglický vidiek. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Po prvním shlédnutí tak 3 hvězdy, po dalším 5. Nejdřív kratochvíle na studené sobotní dopoledne plná šifrovaných dialogů, z nichž většinu nechápu doteď, potom film, který mi zůstává v paměti svou necitelností, nerozuzlením a fantastickými obrazy. ()
I když je obvykle těžké se k podobným filmům věcně vyjadřovat, nedá mi to a podělím se o pár svých vlastních dojmů. Především tato Greenawayova sonda, do dob škrobených šatů a pompézních paruk, do dob anglického baroka, zdá se, mluví o vrstvení a stírání tehdejších společenských rozdílů. U daných postav převyšují vlastnosti jako arogance, megalomanství, bezcitnost, sebestřednost, vlastně tu moc těch kladných ani nenajdeme a celé je to stylizované jako hříčka, poskládáná do minimalistických výjevů, s krásně líbivou minimalistickou hudbou, v prostředí skvostných, obrovských zahrad a staroanglických, zbohatlických usedlostí, se vším, co k tomu patří a nemalou roli tu hraje i ovocnářství a jiná zahrádkářská témata, která prolínají celý film a tvoří jeho nedílnou část. Fakt, že film má také kriminální podtón asi není potřeba více rozvádět, důležité je hlavně to nepřeberné množství obrazů, metafor, odkazů a neustálé tlachání, mezi kterým se občas skrývají podstatné informace, zkrátka je to umělecký film o pocitech a jako k takovému je třeba k němu přistupovat. Co se týče intelektuálních filmů, jako je tento, tak dávám spíš přednost filmům s minimem dialogů a bez komediálních prvků, ale i tak jsem se dokázal naplno vžít do Greenawayových, 300 let starých vizí a vychutnával si kapku po kapce, doušek po doušku šťávu z ovoce jeho rozsáhlých zahrad. 70% ()
Krasna perveze z dob, kdy deti nosilili capi, hodne se toho namluvilo nez doslo na ciny a tocily se vyborne filmy - malebna lahudka s prekrasnym ozvucenim. ()
Mám pocit, že jsem si z tohoto filmu odnesla něco úplně jiného než ostatní. Ano, kostýmy a hudba a anglický venkov byly fajn, ale nějaký hlubší skryté významy mi z toho unikaly. Dlouhé dialogy plné narážek jsem vůbec nestíhala sledovat. Přesto se mi Umělcova smlouva ve chvíli, kdy jsem zjistila kdo je ve skutečnosti ovládající a kdo ovládaný, a skutečná zápletka se začala tak nějak ukazovat, začala opravdu hodně hodně líbit. Na co jsem se ale během sledování filmů těšila nejvíc, byly scény s chlapíkem - sochou. Viděli jste v jiném filmu podobného žánru něco tak absurdního?? ()
Zvláštní... Kterak jeden umělec dostal, co si zasloužil, a to v dobrém i zlém. Zvídavost se nevyplácí. Ovce je lepší přenechat pasákům. (597., prosinec 2010) ()
tak, ako som s úprimný úžasom sledoval pre mňa úplne nový prístup k tvorbe filmu - od dramaticky odťažitého scenára, cez ironický kontrapunk hudobnej linky až po nehanebne krásne obrazové kompozície - tak som sa s pribúdajúcim časom strácal v "kriminálnej" zápletke a vyšperkovaných "krasomluvných" dialógoch, kladúcich dôraz na pozornosť a intelekt diváka :) namiesto napätia a zvedavosti z odhalenia "páchateľa" som o to intenzívnejšie cítil estetické nadšenie a hedónistickú blaženosť z toho, čo sa mi odohrávalo pred očami. Tak isto ma uchvátil Greenawayov ironický racionalistický štýl odrážajúci sa aj v prísnom "euklidovsko-geometrickom" videní sveta kresličom Nevillom. A napriek tejto prísnosti, vylučujúcej akékoľvek nahodilosti, sa na kresbách ocitnú predmety, ktoré dovtedy až arogantne sebaistého umelca uvedú do rozpakov z nepoznaného....každopádne jeden z prototypov "intelektuálneho filmu".... už sa teším na ďalšieho Greenawaya ()
Mám s tím stejný problém jako s Topením po číslech - bravurně natočené, zahrané, krásné obrazy, ale ta nedějovitost tomu hodně ubližuje. Pravda, že se to nějaký děj snaží nahradit těmi obrazy, dobře, ale dvě hodiny to neutáhne, v určitou část jsem se začal nudit (stejně jako u Topení po číslech). I přes všechny ty krásné obrazy panství podkreslené Nymanovou hudbou nemůžu popřít, že jsem se tak půlku filmu nudil. Takže díky tomu silné 3* ()
Greenaway jako zosobnění intelektuálního prasáctví a citu pro každý detail záběru. Zábavně břitké dialogy. Libertinská atmosféra. Nymanova hudba. Do toho všeho britský aristokratický venkov. Inu, příjemné pokoukání. ()
Krásný ironický film, kde se mladý malíř Neville (arogatně dobrý Anthony Higgins) nejdříve vysmívá šlechtě a snaží se jí ponižovat, aby pak byl na konci jejími představiteli zavražděn. Neboť při jeho práci na 12 kresbách honosného sídla rodiny Herbertů, přichází na stopy po vraždě pána panství. Objednavatelkou zakázky je madam Herbert (Janet Suzman), která ve smlouvě souhlasila, že bude mimojiné malířovi po vůli. Stejnou smlouvu uzavře i s její dcerou, madam Talmann (mladičká Anne-Louise Lambert), a to na její přání. Ale všeho se zmocňuje s určitou mírou arogance a opovržení se kterým pohlíží na vyšší třídu. Zvláště, když si dobírá dva žraloky v domě, Pány Talmanna (Hugh Fraser), který se jen třese na dědictví, Noyese (Neil Cunningham), který zase nemůže pánovi panství zapomenout, že paní Herbert měla být jeho ženou. A když se malíř odhodlá pokusit zachytit stopy po vrahovi, sám umírá semlet tou společností, kterou tak svědomitě pohrdal. Výborná byla postava blázna, který ze sebe dělal sochu (Michael Feast). Zábavný film o dekadenci, aroganci, umění, sexu a vraždě. ()
Vynikající show, scénář je tak propracovaný, že by ještě i Shakespeare pod to rád podepsal. To samé kamera, režie i herecké výkony. Ve filmu snad neudělá nikdo ani jeden rychlejší krok, ale štiplavé dialogy vše vynahradí . Doporučuji spíše lidem kteří rádi divadlo (protože je to jako hra), a po první hodině i přestávku. 4,5/5 ()
Utlučen kulometnou palbou mnohosmyslných dialogů, zahlušen sebevědomými Nymanovými variacemi, ohromen groteskní výpravou, pobaven živou sochou, smířen s tím, že místo o řešení vraždy se hraje jen o troušení klíčů, místo zápletky se naznačuje mocenská přetlačovaná a místo emocí se blazeovaně kyne, nenašel jsem si pro sebe žádné pojivo, které by dalo té hromádce rafinovaných a často i půvabných jednotlivostí nějaký celistvý tvar. Buď tentokrát Greenawayovi intelektuálně nestačím, nebo se mě snaží utáhnout na vařené manýře bez náplně. ()
Moja prvá skúsenosť s Greenawayom mi trochu pripomenula dojmy z Kurosawovho Dodeskaden. Napriek tomu, že v Umelcovi je "zápletky" ešte omnoho menej, pripadal som si ako v galérii pekných obrázkov, čo mi však po dobu 103 minút nestačilo. Greenaway je veľká téma, poskytujúca široké spektrum analýz, snáď to bude pri ostatných filmoch pre mňa atraktívnejšie. ()
S Greenawayem jsem začal úmyslně jedním z jeho přístupnějších filmů a setkání to bylo víc než úspěšné. Bavily mě ty krásně komponované záběry připomínající barokní obrazy, ty i na baroko přehnaně zdobné kostýmy, symbolika a překvapivě i děj, který jsem u Greenawaye vlastně z definice nečekal, natož s tak zajímavým vývojem v dynamice powerplay. Nad to nadevšechno mě ale film dostal dialogama. Postavy do sebe prakticky nonstop jedou jízlivýma barokníma urážkama, který střídavě skrývají za fasádu pseudozvrořilosti a květnatých slovíčkek nebo do sebe rovnou bez milosti šijou arogantní hejt, a tuhle nesmírně zábavnou změť bitchy campy shadingu ještě přikořeňujou sexuálníma dvojsmyslama. “Geschmacklos. Like your coat.” ()
Bizarně krásné, obzvlášť v závěru. Tenhle film mě ohromně překvapil. Úchvatné kostýmy, překrásný vizuál, anglický venkov, úžasná hudba, které mě neuvěřitelně bavila, skvělá výchozí zápletka a kupodivu to ani vteřinu nenudí. Krásně to vypadá, celkem pohodová atmosféra postupně houstne a přitom je to od začátku do konce krásné. Jen stěží, najdete film, který se Umělcově smlouvě podobá byť jen trochu. I když je to film sice krásný, rozhodně se nejedná o odpočinkovou záležitost (i když to tak na konci vypadá), a rozhodně to není film do každé nálady. Já ji měl. 80%, možná že i trošku víc. Peter Greenway je rozhodně zajímavý režisér. ()
Bez emocí a citu, chladné jak led, jak zmetci přechčijí zmetka. ()
Ve dvanácti kresbách, které vytváří umělec na tuto práci najatý, se skrývají indicie k čemusi nekalému. Zápletka se zločinem je zde podaná jako hra na schovávanou v barokním hávu a s pseudobarokní hudbou. Intriky, společenský rozklad a nuda bohatých. Trochu zamotané a ujeté, ale výtvarně skvěle pojaté. Mimochodem ty kresby vytvořil režisér Peter Greenaway osobně.. ()
Originálny detektívny príbeh v podaní majstra obrazu... náročné na sledovanie, ale aj tento jeden z prvých Greenawayových filmov hodnotím vysoko pozitívne, lebo mu nechýba originalita spojená s krásnymi obrazmi, hudbou a aj príbehom. ()
Opulentní vizuálno, to se od Greenawaye asi očekává. Kostýmy jsou pastvou pro oko (nádherné a trochu směšné fontange - krajkové konstrukce na hlavách dam, které se u nás moc nenosily), stejně jako obří paruky a občas (úmyslně) přehnaná výmalba tváří, upomínající spíš na divadlo. Stejně tak jsou pastvou pro uši (kromě hudebního doprovodu, samozřejmě) přebohaté dialogy, ze kterých bohužel titulky chytají pouze fakta bez ohledu na jejich sofistikovanou podobu, zastíravost, unikavost a spoustu nejrozmanitějších opisů a narážek. Pak jsou tu samozřejmě inkriminované kresby a jejich proměnlivost - v závislosti na tom, jak se neustále mění scenérie obrazů a také jak si momentálně kdo indicie zakleté na papíře vykládá (např. v hádce manželů Talmanových každý dává detailům na kresbách úplně jiný podtext). Proměňuje se, ach běda, také postavení zúčastněných. Malíř uzavírá smlouvu a vypadá to, že bude využívat, koho se mu zlíbí - paní domu mu má být po vůli (skoro až překvapuje, v kontrastu s ostatním, jak decentně jsou sexuální scény natočeny, i vyjádření těchto vztahů se odehrává zejména ve slovech a narážkách), všichni musí dávat pozor, kam kdy nesmí vstoupit a co kam mohou položit, některé osoby se musí i oblékat tak, jak si malíř usmyslí. Ale i tyto role se mohou měnit a také se mění, i talentovaný malíř se může stát loutkou ve hře někoho jiného a jen velmi pozvolna a vlastně až skoro v závěru se ukazuje, že kolem sídla manželů Herbertových je ve hře až příliš mnoho hráčů... Nakonec vůbec nezáleží na tom, že je pán domu mrtev a kdo jej vlastně zabil. Stejně jako nezáleží na oživlé soše, jejíž podivnou existenci všichni mlčky tolerují. Ale stejně, přesto všechno se nějak pořád nemůžu rozhodnout, jestli je to za čtyři nebo spíš za tři. Závěrečná proměna rolí nebyla fér. ()
Peter Greenaway bude nepochybně dalším z mých "oblíbených" artových umělců. Už tak nudný žánr historického kostýmního dramatu natočil prakticky stejně jako zrůdnost Fallové. Dlouhé statické záběry, záběry utopené v temnotě a v nich skupina no name herců bez sebemenších emocí vede složitě šroubované dialogy. A žvaní a žvaní a žvaní až jsem pocítil po hodině neodolatelné nutkání ten film vypnout, vyhodit televizi z okna a jít se věnovat něčemu zábavnějšímu, třeba počítání větví na stromě před domem. Narozdíl od Fallové je tu aspoň nějaký náznak příběhu (arogantní malíř v 17. století zneužit k zakrytí vraždy zámeckého pána) a finále. 77%? Nikomu neberu odlišný vkus, ale zajímalo by mě kolika lidem co to hodnotili se film opravdu líbil a kolik z nich se prostě stydělo dát nižší hodnocení? Za mě 1* a paradoxně v nulové konkurenci historický film roku 1982. ()
"You must forgive my curiosity, madam, and open your knees." Komediálna dráma s mysterióznou zápletkou, zaradená do zoznamu 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Nemôžem si pomôcť, ale tento film ma dosť odpudzuje. Jednak svojím presvieteným obrazom, ktorý má raz vyblednuté, inokedy zase preexponované farby. Ale predovšetkým svojimi postavami, ktoré sú odpornými príšerami s odporne strojenými prejavmi (je v tom predstieraná vznešenosť. zjavný pocit nadradenosti a zároveň aj vulgárnosť). No a z tých prázdnych rečí plných vzletných fráz ma poriadne rozbolela hlava. Pár vecí by sa ale našlo, ktoré ma na filme dokázali zaujať: svoje čaro mali tie kresby (najmä v kontexte príbehu) i hudba barokového štýlu a celkom ušlo aj to rozuzlenie mysterióznej zápletky. "I'm surprised, delighted. I am overwhelmed." "Mr. Neville, I will take all three states of your satisfaction into consideration." ()