Popelka

Nádherná animace, nestárnoucí příběh, ale stejně jako u většiny Disneyovek mi vadí přemíra roztomilých scén se zvířátky, přehnaná dětinskost a hrozně slabá zápletka (princ vůbec nefunguje jako osobnost). Především ale bolí zvířátka, na ty sympatické ptáčky a myšky a pejsky a koníky jsem doslova alergická. (Když Popelka, tak česká - nezáleží na tom, která. Protože dle mého názoru k Popelce patří trocha i té temnoty.) PS: A mé relativně nízké hodnocení je částečně i důsledkem toho, že na tyto pohádky už jsem trochu ve špatném věku. (09.08.2012)

Budem hodnotiť výhradne z pozície dospelého. O nevýraznom princovi tu už bolo popísané dosť, ale deus ex machina kúzelná kmotrička, ktorej nástup na scénu nie je nijako motivovaný, je možno ešte horšia. Myši istotne tvoria veľmi dôležitú súčasť filmu, či už z hľadiska jeho vtipnosti, inovovanosti oproti predlohe alebo dĺžke, ale ja osobne som ešte omnoho viac ocenil kráľa (alebo cisára?) a veľkovojvodu. Ich problémom sa dá rozumieť a sú nemenej vtipní ako nemotorný Gus-Gus. Najmä vďaka nim je táto detská rozprávka stále pozerateľná aj vo vyššom veku. Mám problém s príliš veľkým a odľudšteným palácom a s využívaním stráží ap. len ako statických kulís a s psychologicky naozaj hroznou macochou. Do inak odľahčeného filmu to všetko príliš nezapadá. (21.11.2010)

Plné hodnocení dávám ve spojení s nezapomenutelným zážitkem z dětství, kdy jsem film viděl v kině. Nyní po letech bych možná jednu hvězdu ubral, jelikož Popelka se v mém pohádkovém TopTen dostává až za Sněhurku a Šípkovou Růženku. Animace je opět bezchybná, výtvarná stránka precizní, jak bylo a je u Disneye zvykem. S odstupem času mi ale trochu vadilo příliš mnoho myší na placu. Film by se měl jmenovat spíše: Myšáci, myši a...Popelka. Scény, které mě nadchly kdysi i nyní: Popelka v mýdlových bublinách, čarování kouzelné kmotřičky a tanec s princem. A neměl bych zapomenout ani na šití šatů pro Popelku. Ta je opravdu krásná, její sestry nechutně ošklivé a macecha, nu, ta si nezadá s královnou ze Sněhurky ani se zlou vílou ze Šípkové Růženky. Jsou-li v Disneových filmech ženy zlé, pak zlo z nich čiší doslova mrazivé. Na rozdíl od dvou jmenovaných pohádek v této nedojde k viditelnému potrestání macechy a jejích dcer. Nesmrtelný příběh v kouzelném podání ale příliš nezestárnul a je příjemným zážitkem i dnes. (11.09.2012)

Nie som nejaký veľký fanúšik klasických disneyho animovaných muzikálov, zrejme preto, že jeho cartoon zvieratká mi nie vždy pripadajú tak úplne roztomilé. Podobne je to aj v prípade Popolušky, kde som sa po 15 minútach obával, že sa film nerozbehne a celý čas nám budú iba spievať. Našťastie sa to rozbehlo, a čuduj sa svete presne tak, ako príbeh poznáme, iba so zopár kozmetickými úpravami. Ich sledovanie a porovnávanie s Vorlíčkovou klasikou predstavovalo pre mňa ten najväčší pôžitok z filmu. Tri oriešky chýbajú, ale máme tu napríklad rovnakú scénu s otáčajúcimi sa hlavami stráží pri príchode Popolušky na hrad. Táto verzia sa venuje iba hlavným postavám, chýbajú väčšie scény, kde by boli aj iné postavy, napríklad na bále tu máme iba siluety a rozpráva len ústredný pár. Dnes by to bolo natočené úplne inak. Film je to veľmi milý a rýchlo utečie, takže spokojnosť. (24.12.2012)

Jako malé dítě jsem viděla celkem dvě klasické animované "disneyovské" pohádky: Sněhurku se sedmi trpaslíky a Popelku s myší partičkou. Obě mě naprosto okouzlily, neboť kreslené filmy jsem v té době bezvýhradně milovala (na rozdíl od filmů loutkových, které se mi naopak z duše protivily - s jedinou čestnou výjimkou tuzemského pětidílného seriálu "Ferda Mravenec" z roku 1960). Tím pádem jsem si oba výše zmíněné počiny postavila na ten nejvyšší možný piedestal, kam nedoplivne žádná žlučovitá znevažující poznámka - a celá léta jsem pečlivě oprašovala dávné vzpomínky, aby snad nebyly znečištěny zarputilou nepřejícností a přízemní zlovolností. Tím pádem jsem se neubránila docela výraznému zklamání, když jsem milou Popelku znovu spatřila na vlastní oči ... s trapným odstupem bratru pětačtyřiceti let. Nemůžu jí upřít hravost a vtip a určitou lehkonohost, nicméně její lavírování mezi vyrovnanou, pozitivně naladěnou a dokonce i zdravě sebevědomou (!) mladou dámou a poslušnou ušlápnutou chudinkou nepůsobí úplně věrohodně, neboť zdravě sebevědomá mladá dáma pohlíží na své despotické nevlastní příbuzenstvo s určitou umírněnou shovívaností, zatímco poslušná ušlápnutá chudinka se nechává bez sebemenšího odporu tyranizovat. Ani princ mě přehnaně neohromil, neboť jeho angažmá při hledání uprchnuvší vyhlídnuté nevěsty je značně diskutabilní. Zvířátka se neúnavně snaží zachraňovat všechno, co zachránit lze, nicméně jejich skopičiny jsou jen nadstavbou, která maličko odvádí pozornost od vlastního chudičkého příběhu. Zkrátka ... na rozdíl od přelomové Sněhurky z roku 1937, která ani v nejmenším nezestárla a v níž každá scéna i každá postava mají svůj význam, Popelku neúprosný čas proměnil v tuctovou rutinní vyprávěnku bez pořádné dramaturgie ... 3,5* (30.01.2018)