Hacker

V 95-om bol Mannov Neľútostný súboj neskutočná špička. Jasné, že aj akciou, príbehom, ale predovšetkým si tam vybral hereckú elitu.Tento film mu nesiaha ani po päty.Jasné, že aj akciou, príbehom, ale predovšetkým si sem nevybral hereckú elitu, ale ktovie, či by tento film tá elita zachránila. Nebolo to hrozné, dopozerala som to v pohode do konca, ale ja som čakala (neviem prečo) niečo ďaleko lepšie. (24.04.2015)

Před dvaceti lety vznikl Mannův opus magnum Heat. Ve stejném roce vznikl i jiný film, Síť, thriller, ze kterého mají počítačoví nadšenci dodneška srandu, stejně jako z prakticky všech jeho následovníků. A teď tu máme film, který točí režisér Heat a odehrává se zčásti na stejných elektronických dálnicích jako Síť? Je počítačové/hackerské téma pro filmaře natolik nerozlousknutelné (ve filmu to až dosud snad vždy dopadlo blbě), že si na něm vyláme zuby i Mann? Ano, je mi líto, ale je to tak. Manna mám rád, Heat, Collateral i ti Veřejní nepřátelé jsou mé oblíbené filmy, ale tentokrát to moc nešlo. Sice nejsem moc sto posoudit samotnou počítačovou stránku věci (i když pochybuju, že se při hackování počítače na jeho základní desce rozsvěcí světýlko), ale způsob, jakým je dle filmu možno vyřídit jadernou elektrárnu je vyloženě veselý. A to jsme na začátku. Nechme teď stranou technické (po)divy a přejděme k hlavnímu problému - ději a postavám. Předně postavy. Formování týmu specialistů, který si má poradit s útokem rafinovaného hackera, je jako z jiné planety. Takže, Čína nominuje ze své miliardy svého zřejmě jediného vojenského odborníka na počítače, který, aby na to nebyl sám, a aby se do filmu dostal nějaký ten romantický element, si na posilu vezme svoji sestru (proč, to za chvilku) a Amerika svého nejlepšího hackera v base (protože to je Číňanův kamarád). Jo, přesně tak, hacker, který je prý nejlepší a který se nechal před pár lety amatérsky chytit (a kterého překvapují technické možnosti amerických zpravodajských služeb) má pomoci chytit nepolapitelného zločince, kterého ty samé americké a navíc i čínské bezpečnostní sbory chytit nedokáží. Mno, a aby se nám tu posílilo pouto mezi národy, pochopitelně prakticky hned si čínská sestra a americký bratr - totiž hekr - padnou do náruče. Přičemž jejich romance a vzájemný cit jsou asi tak uvěřitelné jako že si Číňani odhlasují v příštích deseti letech přijetí americké hymny za vlastní. Ústřední trojka je podporována víceméně postradatelným cannon fodderem z obou stran (byť jeden americký šerif zvládne s pistolí víc než celá speciální jednotka čínské policie). Přičemž poté, co dojde k prvnímu přímému střetu s nepřítelem, jako kdyby naprosto přestal zlotřilý nepřítel Američany i Číňany zajímat a zbývá to na pozůstalém duu, které alespoň získá osobní motivaci, proč si to s protivníkem vyřídit. A pak samotný ústřední zlosyn a jeho tým, kteří v konfrontaci s kýmkoli jiným než hlavními hrdiny jsou neporazitelní, zatímco v konfrontaci s nimi jsou to absolutní lamy. Pak se dozvíme, kdo je oním zlosynem, zjistíme, že je nám to vlastně jedno, zazvoní zvonec a pohádky je konec. Škoda, ale moc pozitivního toho neřeknu. Ani ty přestřelky tentokrát nejsou nic moc, snad až na typicky mannovský zvuk, ale postrádají logiku a taktiku (zvláště když je potřeba se zbavit méně důležitých postav). (17.01.2015)

Od prvních záběrů jasně rozpoznatelný Mann tentokrát netočil podle vlastního scénáře a je to znát. Samotná zápletka je klasickou báchorkou o geniálním zločinci, který je nucen spolupracovat s vládními složkami, aby společně přemohli zákeřné gangstery. Ve filmu najdeme celou řadu poznávacích znaků Mannovy režie - dlouhé záběry na noční města, ostrou digitální kameru, precizní zvuk, brilantní přestřelky, ale pouze pokus o nenápadné vykreslení povah hlavních postav. Přesto Hackerovi něco zásadního chybí. Jsem přesvědčen o tom, že je to výrazná hudba, která v Mannových filmech mívala tradičně obrovskou váhu a narační důležitost. Podobně jako tuším již v Public enemy se režisér vzdal využívání rockových a popových písní a hudbu velmi upozadil. Když už se zdá, že pozvolna sílící tóny elektrické kytary vygradují podobně jako v Heatu, tak je track utnutý. Zpěv uslyšíme pouze jednou, navíc se jedná o lacinou kopii Lisy Gerrard, kterou Mann pro filmovou hudbu objevil. Nejnovější film mého oblíbeného režiséra tak stěží dosáhne na čtyři hvězdy. (07.11.2015)

|30%| Shlédnuto v kině díky CSFD projekci. No, už si ani nepamatuju, kdy jsem byl nakonec na CSFD projekci – vždy mi do toho něco vlezlo a nemohl jsem. Hacker je dokonce prvním filmem, na kterým jsem byl v tomto roce 2015 v kině. Bohužel se mi film moc nelíbil, nudil jsem se od začátku do konce. Neříkám, že to byla úplná blbost, ale bylo to pojato tak nudně a nezáživně, že jsem dokonce plánoval opustit kino ještě před koncem. No, nakonec jsem to vydržel. Co mám vlastně k tomu filmu říci ? O akci vůbec nejde, pár akčních sekvencí zde je, ale není moc o co stát. Je to sice R-kové provedení, ale to nám moc nepomůže. První fight v baru proti několika protivníkům je sice tvrdý, ale dost nepřehledný díky rozklepané kameře. Následující přestřelky jsou také nic moc, až na jednu, která celkem jde. Finále nic extra, aspon drsnější zneškodnění hlavního Hackera, který byl ale úplně blbej a nevýraznej – pardon, no. Takže o akci tu nejde, fajn. Nějaká ta napínavost atd ? Toho se zde moc nedočkáme. Potenciál to má strašně nevyužitý. Hlavní herc Chris Hemsworth byl ale hodně dobrý. Zde si roli užíval jako vždy. Jeho mám rád v Thorech nebo mi sednul i ve filmu Rivalové. No, zde se aspon snažil a film trochu zachraňoval. Měl jsem co dělat, abych tu nejslabší možnou 2* nakonec dal. Velkou chybu film neměl, jen to bylo dost nevýrazné a bez větších nápadů, k tomu ta strašně dlouhá stopáž. Hudba celkem šla. Takže tu ve výsledku máme dost velký podprůměr. Film vlastně ani nestojí za pozornost. Takže docela slabý film. (18.01.2015)

Mann to má i po šesti letech pořád v ruce a sledovat, jak umně ovládá vypravěčský jazyk, kde se v důležitých momentech jde zkratkou a zároveň získává čas rozvíjet osobní roviny hrdinů, je prostě radost. Škoda, že scénář patří k těm, kde tvůrce buďto někdo přitlačil ke zdi, anebo sám proflákal vlastní potenciál. Překvapivá civilnost a uměřenost, kde se hackování neprovádí tak, že kolem hrdiny visí deset monitorů (zamávejme Swordfish), dojíždí na totálně rozbředlou druhou polovinu, v níž opadne zájem o cokoliv (a přitom ten náběh na tvrdé finále je). Nic na tom nespraví ani nekompromisní zlom (Mann se vždy uměl zachovat k vedlejším postavám dost nelidsky) a fakt, že i když jsme takové „chodící“ finále od Manna už viděli, pořád ho dovede natočit tak, aby mělo řádné grády. [Hemsworth je sympaťák, snaží se fest, ale typově je tohle zásadní castingový fail roku, nežral jsem mu to ani vteřinu.] (20.06.2015)