Hacker

Od Collateralu se Mann stále hledá. Hacker je možná vizuální i atmosférická lahůdka, na kterou je radost koukat, ale jeden by až zaplakal při vzpomínce na neomylného Michaela z devadesátek, kdy dokázal podávat i jednoduché příběhy komplexně, emocionálně a psychologicky takřka vyzráleji než Scorsese. Hacker pracuje se zamotaným zločinecko-romanticko-mysteriózním námětem, kde nechybí buldočí charakter (Hemsworth), něžná a oddaná milenka a parta chladnokrevných zločinců s plány, v nichž jde o desítky milionů, ale jeho obsahová prezentace je ve všech ohledech tolik zjednodušená a povrchní, že pokud necháme mozek zcela vypnutý, výsledný dojem to neovlivní ani o ždibec - a to dokáže vzhledem k ultimátně vypiplanému Mannovu režijnímu stylu a Williamsovu tradičně skvělému soundtracku řádně zamrzet... 65% (23.11.2015)

Mann má nepochybně navíc než na pouhé "sofistikované béčko". Jenže ono je to i tak stále zábavnější a nepoměrně lépe natočené než většina zbylé žánrové produkce. Prostě pozvolna budovaný thriller v trademarkově mannovském neonovém hypno hávu, kde počítače nahrazují pistole a příkazové řádky kulky. A ke své škodě i film, který do značné míry posílá do kopru finální akt "dva na útěku s vendettou v srdcích", kde se to z rázu mění v žánrově bezpočtukrát ohrannou tuctovku, která nemá co nabídnout a ani čím překvapit. (13.01.2015)

Michael Mann je jeden z mých top režisérů, a z mého pohledu to byl vždy muž, který dokázal přivodit výjimečné zážitky. To platí i nadále, bohužel už ne v pozitivním smyslu, neboť výjimečnost mé zkušenosti s Hemstrem spočívá v tom, že jsem poprvé za několik let u filmu usnul. Podotýkám, že cca čtvrt hodiny před koncem, kdy byste u takto žánrově/příběhově situovaného filmu čekali, že napětí bude vrcholit:) A protože se Mannův tým tentokrát dopouští ještě mnoha věcí zcela nedůstojných jeho legendy (zejména pokud jde o naprosto elementární logiku celé zápletky), budu tentokrát zcela bezostyšně SPOILEROVAT. Z nějakého důvodu si Mann jako scénáristu vybral Morgana Davise Foehla, poměrně mladého, ve světě filmu se pohybujícího člověka, jehož jméno ale doposud nebylo spojeno s žádným hotovým scénářem. A vzhledem k výsledku jménem Blackhat cítím potřebu říct, že pokud bylo před časem jméno MDF spojováno se scénářem filmové adaptace Mass Effectu, pak na to jde reagovat jen slovy "bože chraň", případně naopak: "Apage, Satanas.";) Jestli to nepřeháním, říkáte si? Tak OK, vezmu to popořadě - na počátku prý byla Mannova touha udělat film bez tradičních hackerských klišé, takže se prý hodně mluvilo s lidmi z NSA, CIA, SSSR, OPBH, RVHP a kdovíodkudještě, a načetlo se třeba něco o Stuxnetu (což je jen tak BTW první veřejně přiznaný jednorázový cílený virus, o kterých psal svého času William Gibson)... a pak asi na plac zavítal jiný dodavatel psychotropního matroše, nebo možná osoba horší samého ďábla, Damon Lindelof, protože někoho napadlo, že nejlépe se těch klišé zbavíme angažováním asijské krásky a (podle některých žebříčků) nejvíce sexy muže planety, a dáme jim role nejvíc mega hustých počítačových mozků na světě - a aby to nebylo málo, tak Thorovi, kterému se tu z nějakých pochybných kamuflážních důvodů říká Hathaway, přihodíme ještě nějaké ty "mad combat skillz", aby mohl hezky mano a mano vykuchat ostříleného žoldáka (BTW u TOHOHLE chlápka opět vynikající casting, který pro tyto role Mann standardně získává; Ritchie Coster boduje každou sekundu na plátně) nebo - v první akční scéně filmu, tj. v jeho čtyřicáté minutě - ztřískat trojici korejských ranařů. Přičemž po té druhé zmíněné bitce následuje "sexual intercourse" s asijskou kráskou, což moje těžce zkoušená mysl nemohla než spojit s brilantní hláškou Velkého Šéfa Loba: "Čus prsatice, taky ste z toho masakrování celý nadržený?":) A když jsme u těch těžkých zkoušek, proč proboha musíme sledovat, jak vnitřkem počítače běhají bílá světýlka? A proč ty k uzoufání zoufalé dlouhé minuty zoufalství v podobě plků o "vězení mysli", "otevření očí", a blablablabla? Ale ono je to bohužel ještě o něco horší, protože problém je na samotném začátku - PROČ proboha, když vám jako hlavnímu padouchovi nejde o nic jiného než o peníze, neprovedete pár takových krádeží jako je ta ve filmu zachycená, ale přitahujete pozornost všech bezpečnostních služeb světa útokem na jadernou elektrárnu, "krytím" svých aktivit skrz komando žoldáků, a naprosto nesmyslnými (byť opět v Mannově podání precizně zpracovanými a patřičně brutálními) přestřelkami, abyste mohli způsobit přírodní katastrofu, která zahýbe burzami tak, že se konečně napakujete? Zkráceně řečeno, pokud čekáte na postu hlavního záporáka alespoň někoho jako byl Strannix Tommy Lee Jonese, budete hořce zklamáni. Ale budete se přitom alespoň moci nepříčetně chechtat, protože na vlastní oči uvidíte, jak se ve spořádaném indonéském průvodu můžete bez způsobení jakékoliv paniky producírovat s vytasenou pistolí i lecčím větším, přičemž očekávatelná panika vypukne až ve chvíli, kdy se začne střílet:) Michael Mann v podobě Blackhata natočil film, který je částečně k smíchu, a částečně k pláči, a který nefunguje jako drama živoucích postav, jako akční film, ani jako fetišistická "konečně to někdo nezmršil" modla ajťáků. A pokud v tom někteří filmoví vědátoři (třeba Douglas) vidí nějaký umělecký záměr, tak good for them, ale z mého pohledu by se na film mělo především dát dívat. Být to o dvacet minut kratší, tak bych asi se šedesátkou neváhal, ale ono to má čistého času 124 minut, a to je opravdu teror. A ne kybernetický. 50% (23.09.2015)

║Rozpočet $70miliónov║Tržby USA $7,889,395║Tržby Celosvetovo $19,110,027▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA //počet predaných kusov ║ čo sa stalo? Michael Mann bez skutočného zápalu, doslova len povrchne ponúka nejaký zlepenec, kde nič poriadne nefunguje, herci nestrhnú a dokonca ani tie prestrelky nemajú tie správne grády v čom sa dalo u Manna vždy delikátne zamaškrtiť pri rachote zbraní /40%/ (15.05.2015)

Zadanie potešiť vykladačov a analyzátorov filmu banálnou story a pritom ponechať naimplantované všetky mocenské klišé o spravodlivo spravovanej spoločnosti, ktorú netreba systémovo meniť sa režisérovi Michaelovi Mannovi podarilo na výbornú. Veď sa len pozrite čo sa obhajuje: USA je ochotná - v záujme odvrátenia závažných zločinov, rodiacich sa v mysliach od vlády odtrhnutých mamonárskych a psychopatických hackerov - spolupracovať aj s ideologicky odlišnou Čínou. Ba čo viac - v prospech záchrany čínskej jadrovej elektrárne neváha z väzenia vypustiť počítačového zlodeja, odsúdeného na mnohoročný trest. Policajné zložky ako aj nadšenci z prinútenia obetavo bojujú proti zlu, rodiacemu sa kdesi v marxistických hnutiach Kolumbie a Nikaraguy. Posedieť si v americkom lapáku nie je najhoršia skúsenosť: z počítačového fachmana urobí zdravotne a telocvične perfektne vybavená USA basa za pár rokov kung-fu Terminátora. A teraz trochu kladov. Abstraktne pôsobiace vizuálne jazdy vírusov potrubiami a káblami sietí v podobe rútiacich sa svetielkujúcich iskričiek boli fascinujúce. Celkom fajn bol nejednoznačný záver. A teraz opäť kritika: chémia medzi ústrednou mileneckou dvojicou bola nulová. No a príbeh (po odhliadnutí od ideologických podrazov)? Taký jednoduchší dobrodružný film, kde celý čas čakám, kedy to už príde: pointa alebo aspoň jej popretie, nabúranie, prelom: a ono nič. Bum, Jeb, Rách: hotovo, vyřízeno. Ideme, letíme. 56% (11.05.2015)