Hlasy

Johanka z Arku je slýchávala a teď je slyší i Jerry Hickfang. Průměrnej chlapík z americkýho zapadákova, kterej nechce nic víc, než bejt prostě dobrej chlap. A je fuk, jak moc se mu to daří, protože holky kvůli němu doslova ztrácej hlavu už po první schůzce. Pokud máte rádi třeskutě černý humor, neuděláte chybu. Voices jsou na jednu stranu pekelně černá komedie, ale na druhou stranu můžete vidět i znepokojující thriller nahlížející do mysli schizofrenního magora, kterej s váma může dělat i v práci, jenže je tak nevýraznej, že jste si ho za ty roky prostě nevšimli. Jak budete film vnímat, záleží na konkrétním rozpoložení mysli v době projekce. Já každopádně oceňuju nadhled, kopec pestrejch růžovejch i jinak okatě barevnejch záběrů a Marjane Satrapi, že dala Gemmě Arterton konečně příležitost ukázat, že její herecký talent není omezenej výstřihem, ale naopak, že tahle herečka umí, narozdíl od mnoha jiných žen, používat i hlavu. Moje hlasy jásají, a při druhé projekci se tetelily ještě víc, dokonce se přestaly překřikovat, zda se jim to víc líbí nebo nelíbí, a už se spíš shodnou, že je to bomba. Atmosférou mi tenhle filmeček dost silně připomíná neméně roztomilé Drool. 70% (08.02.2015)

Americké Psycho zabalené v ružovom obale, respektíve temnota podaná pestrofarebnými farbami. Podľa obsadenia, plagátu, popisu deja, traileru som čakal uletenú komédiu s rozprávajúcimi zvieratami, nakoniec som však dostal bizarný mix čiernej komédie a psycho-thrilleru/hororu funkčný v každom a jednom smere ... aj keď sa to tak na prvý pohľad nemusí zdať. Aj tá „komédia“ je totiž v prípade Voices dosť zavádzajúce označenie, ono je to v podstate regulárny horor/thriller, ktorý sprostredkováva pohľad do duše schizofrénneho vraha, akurát podaný s poriadnou dávkou cynizmu a sarkazmu. Pod týmto obalom sa však skrýva poriadna skepsa a mrazivá psychologická sonda do života maniaka. Reynoldsov hrdina je totiž vyšinutý vrah ku ktorému prehovára ako jeho „dobré ja“ v podobe psa, tak to „zlé“ v podobe mačky s trefným írskym prízvukom. Znie to absurdne, ale to striedanie žánrov, kde v jednom zábere strieka krv a v druhom sa nekompromisne hláškuje z úst domácich miláčikov plnohodnotne funguje. Že to znie ako poriadny úlet? To si píšte, toto je rozhodne najdivnejší film roku 2014! A to radšej nespomínam rozprávaciu uťatú hlavu Gemmy Arterton, ktorú si hlavný hrdina chová v chladničke! Pre mainstreamovú publikum s najväčšou pravdepodobnosťou nestráviteľná zmes žánrov, na indie scéne hotový klenot. Pre mňa osobne neuveriteľné prekvapenie a kvalitou oveľa lepší film, než by som si trúfal odhadovať. Pocta šikovnej režisérke, ktorá dokázala presne vystihnúť stav pomätenej mysle. V tomto prípade ani nevadí, že tá story je predvídateľná až beda, pretože o príbeh tu ide až v druhom rade. Vo výsledku tak ten najnetradičnejší, najbizarnejší, ale zároveň najzabávanejší portrét života jedného psychicky narušeného jedinca. Akurát ho je náročné niekomu odporúčať, napríklad tie absolútne prestrelené záverečné titulky s „happy songom“ už boli aj na mňa mierne over the top. CELKOVO: 4* (8/10) (20.02.2015)

Jak si pejsek s kočičkou upekli Americké psycho. Není to sice nic originálního, ale je to dostatečně bizarní, hravé, září to pastelovými barvami a je opravdu milé sledovat, jak se rozkokošný Rájen pokouší ze všech svých homosil o herectví. Je však docela škoda, že se tvůrci trošičku více neodvázali. Například když člověk kapku popustí jen tak namátkou, zcela psychicky vyváženě a kultivovaně uzdu své katolické fantazii, hned ho napadne, jaká vzrušující dobrodružství by se dala třeba zrealizovat s oživlou uřezanou kebulí Džemy Artrtnové! Což mi vzdáleně připomnělo tu slavnou romantickou příhodu z Vietnamské války, kdy se při průzkumu džungle ztratil voják. Dva dny jej hledali, pak jej prohlásili za mrtvého, ale třetí den se náhle objevil s frajerským úsměvem od ucha k uchu. Hned musel na kobereček k veliteli, aby své bezprecedentní jednání vysvětlil. „Pane veliteli,“ povídá rekrut, „velice se omlouvám, ale už jsem tu více než rok, všude jen samí chlapi, a já při plnění úkolu narazil na fakt sexy macatou Vietnamku, která se schovávala v jednom z těch minometných kráterů. Pochopte, prosím, opravdu jsem si nemohl pomoct, tak jsem se pár dní zdržel a pořádně jsme to spolu naprudko roztočili. Byla to skvělá jízda“. Velitel s chápavým úsměvem rozverně odpoví: „Tak to je vcelku pochopitelné, jsme jenom lidi, stát se to mě, taky bych se asi neudržel! A co,“ lačně na něj světácky mrkne „vykouřila ti ho pořádně?“ „To bohužel ne,“ odvětí vojín zklamaně „neměla hlavu.“ Tento film je dalším zářným příkladem toho, že se dá o patologických myšlenkových pochodech jeblého psychopata natočit i smysluplné, zábavné, svěží, vcelku neotřelé a neafektované dílo, ne jako v případě té ukrutné artové sračky jménem Birdman. Ten, jak ostatně neustále soudím, musí být zničen. (11.02.2015)

Já na filmech oceňuju preciznost a čistotu, ale tohle je i na mě až moc precizní, čisté... a jaksi samozřejmé. Všechno tu je tak moc přesně na svém místě, že pět minut od začátku už se nestane jediná překvapivá věc. Rozhodně je to velmi povedené a nemůžu si na nic stěžovat (jakkoliv mě mrzelo, že je hrdinovi poskytováno alibi typu "první vražda omylem", aby sympatie vůči němu mohly zůstat nezkalené). V důsledku mě ale zhlédnutí ničím neobohatilo a ni nepřekvapilo - ten film byl ve své povedenosti jen přesně takový, jaký být musel. A to pomíjím, jaká sázka na jistotu je tohle atraktivní téma. Nejvíc ze všech filmů poslední doby jsem si vzpomněl na námětem i formou vypočítavého, myšlenkově poměrně mělkého, trendům poplatného a rovněž zvládnutého Birdmana. 3 a 1/2 (31.03.2015)

Tohle si říkalo o ještě větší porci bizáru, o ještě více náhledů do vypsychlé mysli hlavního hrdiny a hlavně v hlavní roli někoho, kdo umí hrát a ne se jenom tvářit buď umučeně anebo dementně... Takhle je z toho trošku více černá komedie s pár uřezanými hlavičkami a naprosto stupidním závěrečným songem. Škoda, ale kocour byl badass :-) (20.06.2015)