Hlasy

"Já jsem schíza kvalitní, na prášky se vyser, kočka pejska zneklidní, kouká z toho průser. Před lednicí dilema, kolik lásky ještě pojme? Divák hlavu v pejru má - romantika, která dojme?" Tedy já dojatý byl, slzy v očích a sucho v ústech (a klid, covidem to nebylo), a hned jsem to taky říkal své mluvící želvě, že tomu jako napálím pět hvězd a basta psychofidli, protože to sice bylo echt morbidní a smrdělo to kočičincem na gauči, ale taky nádherně vonělo romantikou a člověčinou, schíza neschíza. Jenom mi to přišlo kromě dojemného taky docela smutné, fakt nechápu, který ptakopysk to může označit jako komedii. Asi ten, kdo zobe kvalitní veselé prášky, řekl bych. Můj domácí mazlíček, mluvící želvička, se pak neklidně zavrtěla vedle v křesle, nakrčila čumáček a řekla, že ona dá jen čtyři hvězdičky, aby to nevypadalo, že se po mě opičí. Což mi přišlo rozumné, protože mít doma mluvící opičící se želvu, to už by bylo fakt pro Chocholouška :-). (28.02.2021)

Důkaz toho, jakým absurdním způsobem (ale rozhodně účinným) se dá spojit rozverně černá komedie s mrazivě psychologickou drámou. Tohle nesourodé spojení má však své logické opodstatnění; zatímco hrdinův vnitřní svět je plný barviček, poletujících motýlků a puntičkářsky uklizeným bytem i za stavu brutálního porcování mrtvol, realita je samozřejmě jiná - smrdutější, prohnilejší a o to více smutná. Reynoldsův schizofrenní hrdina tak z temného thrilleru vlastně dělá božínkovsky ňuňu roztomilou komedii s mluvícími zvířátky jako bonus. Jen s tím detailem, že jeho pes je dobrák, kdežto kocour drzá svině s vražednými pohnutky. Že by hrdinovo dobré a zlé Já? Dost možná. Že vám to celé zní jako přehnaně bizarní úlet? Rozhodně. A to jste, prosím, ještě neviděli závěrečné titulky s absolutně ujetým Happy songem! (09.02.2015)

Ryan Reynolds střídá velké produkce s malými nezávislými kousky, tu a tam se to podaří, většinou, ač ho mám rád, to ovšem nedopadne. Komediální psychologicko-hororové krimi Voices bohužel alespoň pro mě sklouzlo do druhé skupiny. Jeho Jerry je přinejmenším podivín. Žije nad bowlingovou hernou, s kočkou a psem. Divně se pitvoří, maká v továrně, rád zajde za děvčaty z účtárny. Je naivní, je dobrosrdečný. Ale pořád je to podivín. Jeho okolí vnímáme podle toho, zda Jerry zrovna zobe nebo nezobe předepsané léky. Ve finále je nicméně uřezaná lidská hlava odpočívající v ledničce pořád lidskou hlavou. Jerry to holt v dětství neměl snadné a náročné to budou mít i jeho potencionální přítelkyně, které skončí v desítkách krabiček coby potrava pro domácí mazlíčky. Ano, na papíře to zřejmě vypadalo vtipně a nápaditě, na plátně to ale takové bohužel není. Nebráním se netradičním kouskům, které točí různé žánry. Jenže tenhle nijak zajímavě nepracuje s narušenou myslí, není to ani dostatečně divné (ať si pod pojmem představíme cokoliv), nemá to ani pořádnou atmosféru, kterou by si to zasloužilo. A bijte mě, ale Reynolds svého „hrdinu“ jednoduše neutáhl. Pojem originální mi tady prostě nesedí!! (27.07.2015)

Já na filmech oceňuju preciznost a čistotu, ale tohle je i na mě až moc precizní, čisté... a jaksi samozřejmé. Všechno tu je tak moc přesně na svém místě, že pět minut od začátku už se nestane jediná překvapivá věc. Rozhodně je to velmi povedené a nemůžu si na nic stěžovat (jakkoliv mě mrzelo, že je hrdinovi poskytováno alibi typu "první vražda omylem", aby sympatie vůči němu mohly zůstat nezkalené). V důsledku mě ale zhlédnutí ničím neobohatilo a ni nepřekvapilo - ten film byl ve své povedenosti jen přesně takový, jaký být musel. A to pomíjím, jaká sázka na jistotu je tohle atraktivní téma. Nejvíc ze všech filmů poslední doby jsem si vzpomněl na námětem i formou vypočítavého, myšlenkově poměrně mělkého, trendům poplatného a rovněž zvládnutého Birdmana. 3 a 1/2 (31.03.2015)

Po všech těch přířazených žánrových anomálií, které jsou na čsfd zvykem je zde přesně opačný případ! Chybí tu ještě to krásné slůvko na pět písmen a tím je..........HOROR!!! Ano přesně tak a v nejtrefnějším výjádření přímo komediální horůrek! Hlasy vás příjemně trknou svojí absurdní nadsazeností a jedná se o velmi zábavný portrét sympatického schizofrenika, který se se svým ňoumovstvím dopracuje až k sériovému vrahovi. Zní to děsivě, ale je to opravdu odlehčený a elegantně naservírovaný příběh nenudící ani v jednom okamžiku. Vedle toho vyobrazuje pohled do mysli schizofrenika, jak by asi tak mohl vnímat své okolí a jak také okolí vnímá jeho. A zde se mi opravdu líbily ty kontrasty, z pohledu hlavního hrdiny Jerryho, kdy doporučenou medicínu na hlavu spolknul a kdy ne. Jinak byl v obou případech vykreslen jeho byt a také konverzoval či nekonverzoval se svými domácími mazlíčky. Místama také film zabrnká na strunu zamyšlení nad myšlenkama obecně a to je jedině plus, že vedle zábavy se dostaneme i do jiné roviny. Ryana Reynoldse si pamatuju jako toho akčního drsňáka, co si ve filmech nebere s nikým servítky a přitom tahle role je úplně v něčem jiná a specifická. Hodně mu sedla a svoji postavu vykreslil přímo výtečně, ale to i všichni ostatní. Závěrečná titulková tečka převzatá od The O'Jays je po tom všem nebesky povznášející! (07.11.2015)