Zlodějka knih

Plytké a přísně mainstreamové poudání o holčičce, která těžký život měla, ale na konci se i smrt na ni usmívala. Ve zkratce asi takhle: "Milé děti, i za války byla spousta hodných lidí, víte? A to i v Německu! No, co vám budu povídat, bylo to těžké, všichni se báli a chleba bylo málo. Ale i tak si někteří dokázali uchovat svou lidskost a někteří i víc! Zachránit v té době lidský život, navíc židovský, to byla velká odvaha! Bohužel se totiž i umíralo. A v tom dospívejte. Strašný. A dál? Dál už naštěstí jen samá pozitiva a životní jistoty. Zasloužila si to, holka, že jo?" Vcelku neškodná pohádka na stokrát zpracované téma, nehledáte-li hloubku nebo ostré hrany, dokáže potěšit. Já je zrovna hledal, sorry. Filmová Výzva 2015 od tatanapope (24.11.2015)

Niekoľko týždňov pred vypuknutím "Kryštálovej noci" roku 1938 v Stuttgarte je malá Liesel odvedená od svojich rodičov a priradená rodine Hansa Hubermanna. Jej situácia je veľmi náročná. Postupne si musí zvykať na novú matku, otca či spolužiakov v škole. Vďaka kamarátovi z vedľajšieho domu, Rudymu, všetko zvláda omnoho jednoduchšie. Vojna sa blíži, no to čo deti berú ako obyčajné hrádky, dospelí vidia úplne inak. Nacistická politika je "jasná". Situácia sa ešte viac skomplikuje schovávaním židovského chlapca Maxa. Liesel je jednou z mála detí čo si uvedomuje zlo tejto doby. Napriek všetkým okolnostiam, so situáciou sa vysporadúva po svojom. Čítanie kníh sa stalo jej životným šťastím bez ktorého si nevie predstaviť všedný deň. A tak sa z malej Liesel stala "zlodejka kníh". Pointa príbehu je samozrejme úplne iná. Téma nacistickej politiky a židovskej problematiky tejto krutej doby je nevyčerpateľná. Film mi "trošku" pripomínal nemenej úspešný snímok "Predčítač". "The Book Thief" si ma ale získal viac. Zrejme preto, že hlavnými postavami sú malé deti. Sentiment sa nedá skryť. Režisér zahral na "správnu" strunu. Použil "nástroj", ktorý diváka nenechá len tak chladným. Teda aspoň mňa. Napriek tomu, že som očakával strhujúcejší záver, jedná sa o veľmi pekný film. (01.03.2014)

Tak toto ma naozaj milo prekvapilo. Nečakal som až taký útok na city. Najväčšiu zásluhu na tom mal jednoznačne fantastický a hlavne sympatický dobrák od kosti - G. Rush. N. Watson mu skvelo sekundovala a aj hlavná detská postava Liesel hrala na svoj vek neskutočne sebavedome a presvedčivo. Osadiť príbeh do vojnového Nemecka bol dobrý ťah, mám osobne veľmi rád príbehy z tohto obdobia. Filmu veľmi pomáha hudba od J. Williamsa. Nespomínam si kedy som ho naposledy počul (žeby Warhorse?), ale tu je hudba výborná. Dokáže vyvolať emócie, dokáže posunúť postavy bližšie k divákovi a G. Rusha mi posunula k srdcu tak blízko, že som v závere len ťažko skrýval dojatie. Rozhodne lepší film než som očakával a po filme Najvyyšší nabídka je to ďalší veľmi kvalitný zárez od G. Rusha. 90%. (16.08.2014)

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Po Památkářích již druhý totálně mdlý a uchcaný film z druhé světové, v němž se za dvě hodiny (!!!) téměř nic nestane a celý děj tak putuje od nikud nikam. Kniha má zřejmě čtenářům co nabídnout, její okleštěná verze však nedá divákům absolutně nic. Režie se šine tak pomalým tempem, že budete bojovat se spánkem, John Williams jede na automat a hlavní představitelka také moc talentu nepobrala. Voice-over smrtky zde navíc působí jako velké WTF. Už by to nějaký kvalitní dobový film ale po delší době opravdu chtělo. (17.05.2014)