Zlodějka knih

Knihu jsem nečetl, ale soudě podle jejího odrazu v tomto filmu, si ji brzy přečtu. Sám film nese stigmata i přednosti velké mezinárodní koprodukce - vystavěn na základových kamenech západního žebříčku hodnot coby oslava lidskosti může vyznít trochu cukrkandlově, znepokojivě lesklý vzhledem k pesimistickému tématu, až příliš romantizující pohled na válečné hrůzy, kterým spíš konvenuje syrovost a naturalistický vhled, který tady (až na jeden moment v závěru) naprosto absentuje, až příliš humanity a snahy natočit ,,kladný film" neboli člověčinku (jak se hezky česky říká), všechno ale zachraňuje skvělé mezinárodní herecké obsazení (asi nikde jinde neuvidíte tolik anglofonních herců a hereček používat německé přitakávací částice „ja“ a ,,nein") a dobře odvedené filmové řemeslo. Hodně nefunkční (patrně oproti knize) je pásmo vypravěče, postmoderně koncipované křížení mezi vševědoucím vypravěčem a postavou Smrti, což se pohledem diváka může jevit poněkud prvoplánovité, v tomhle hojně zastoupeném subžánru (válka očima dítěte) je to sice odvážný krok, ale patrně měl zůstat jen na úrovni literárního textu. Jistým zklamáním je naprostá absence dotazování se po důvodech, proč byli mnozí v Německu těch časů svedeni fašistickou propagandou - zřejmě zásadní otázka, která je stále aktuální i dnes. Mnohde naznačeno (účast na vizuálně zajímavém srazu NSDAP, kde došlo k pálení knih atd.), naprosto nedotaženo. Formálně je zajímavá práce s barvami - zprvu bílá (pásmo vypravěče), posléze hnědá, béžové tóny a odstíny šedé, které si podmaňuje až magická síla barvy červené, mystiky všudypřítomných praporů a vlajek s hákovým křížem. Při přemýšlení o zfilmované Zlodějce knih se nemohu ubránit jednomu srovnání - tématicky totožné a důrazem na humanitu podobné Musíme si pomáhat snese hravě světové měřítko, Hřebejkův film řešil obdobné etické otázky s větší mírou jistoty a především hloubky... (20.04.2014)

Mám rád filmy s tohoto obdobia, ale toto mi moc nesadlo. Nepotrebujem aby sa za každú cenu v týchto filmoch strieľalo, mám rád aj drámy, lenže tu mi akosi nesadol príbeh a moc ma nebavili ani hlavne postavy. Navyše sa mi to cele zdalo dosť pomalé, naťahované a aj dlhé. Pár scén bolo pútavých a napínavých ako prehladavanie pivnice, ale okrem dobrých hercov tam moc toho nebolo a väčšinou som sa nudil. S odretými ušami dávam za silný záver hviezdu na vrch, aj keď neviem či si to zlodejka kníh zaslúži. 55% - 3* (02.02.2020)

Ja necitlivý, ignorantský odľud - už dávno som sa pri žiadnom filme takto nenudil! A prečo miešali angličtinu s nemčinou, prečo britskí herci napodobňovali angličtinu s nemeckým prízvukom a smrť má totálny britský akcent... A vlastne o čom to bolo? Peknú blonďatú herečku s modrými okami a dvoma skvostnými hercami ako rodičmi zasadiť do dobového Berlína počas druhej svetovej a dať im do pivnice charizmatického žida a všetci si myslia, aké srdcervúce to je... a aké hlboké, lebo je to niekde v druhom pláne o sile slov a príbehov, o knihách a rozprávačom je sám Pán Smrť... u mňa ale táto stávka na istotu nezabrala. Za snahu, peknú kameru a vydarenú výpravu bezemočné *** (02.06.2014)

Even death has a heart. Zlodějka knih je kýč, který vhání slzy do očí za vydatné podpory Johna Williamse, ale pod všemi těmi pěknými a mrazivými obrázky pořád zůstávají hodně silná slova Markuse Zusaka. Podívaná je to nedokonalá, ale místy poměrně silná, za kterou se Brian Percival nemusí stydět. To nejkouzelnější na tomhle snímku však je Sophie Nélisse, která ve svých třinácti letech dokázala na svých bedrech utáhnout celý film. (19.01.2014)

Knihu som čítala štyri roky dozadu, príbeh som poznala, takže som vedela, že po tejto stránke to bude v poriadku. Naozaj pekný film, a som rada, že to nezmrvili ... dokonca aj Smrť bola poriešená dobre. Z kina som odchádzala spokojná. Výprava, kostýmy a muzika super. Hlavné herecké trio neskutočné - Watson je dokonalá, nemôžem sa jej vynapočúvať :-) Nélisse veľký talent, oči veľké na celú hlavu - krásna tvárička a Rush tradične super. Odporúčam a odporúčam prečítať si aj knihu. (17.01.2014)