Neon Demon

Nicolas Winding Refn si spôsobom spracovania ide svoju vlastnú "Stand Up Show", ktorú dookola neustále opakuje, pričom ako by nepoznal príslovie: niekoľko krát opakovaný vtip - nie je vtipom. Kým bol pre mnohých divákov snímok "Drive" doslova vrcholom blaha, Ja som (dodnes neviem PREČO) dosiahol orgazmus pri "Only God Forgives". Takmer 3/4 snímku bol pre mňa Neónový Démon obyčajným prepadliskom do sveta afektovaných jedincov zo sveta "Gucci-ho a Versace", no a popravde, nebyť jednej z posledných scén, človek by bez zábran prepadol pochybnostiam, či sa v skutku jedná o horor, alebo len o akúsi prezentáciu prejavu homo-lesbo hrádok v biznise s handrami, ktorému sa smelo mohol vyhnúť. Bohužiaľ, toto mi napriek dokonalému soundtracku či vizuálu nijak mimoriadne nesadlo, no čert nikdy nespí - Vás si ten paroháč možno osedlá - 55% (30.08.2016)

Když si krása a nevinnost k sobě pustí šelmu prázdnoty, povrchnosti a závisti, čeká na ně smrt. Může banalita obsahu a pozérství formy zrcadlit svět, v kterém se vše odehrává? Publikum polarizující Dán opět uchvacuje obrazovými kompozicemi v elektromagnetickém poli Martineze; nekrofilie, chutné bulvy, výtoky z genitálů a muži v pozicích křoví zase zajišťují bučení nepřipraveného obecenstva. Baví mě, jak místní elitní hoši házejí vyprázdněnými manýrami a pubertálními provokacemi, ale zase jsou u Refna mezi prvními na značkách. Čekali jste snad něco jiného? Chápu vás, mám to tak u Rolanda Emmericha. Beauty is Vicious. (12.09.2016)

Je to tak strašně prázdný, rezignovaný a vyčerpaný, jak se dalo už dle zadání úlohy čekat. Opět je to fotoromán, znovu tam vše pouze slouží účelu sestavení scény, akorát na rozdíl od předchozího odpouštějícího boha je tohle ještě strašlivě nepůvodní. Tisíckrát olízané aluze na neživost vrcholového modelingu akorát generují hezké záběry bez kontextu a tak zoufale vydřenou snahu o kontroverzi, že jsem poklimbával i když si to Jena Malone rozdávala s mrtvolou. Považte! A mě to mrzí, protože se chci dívat na to, jak přelíčená androidka zvrací oční bulvu. Refn by se měl totiž po vzoru Drive věnovat zasazování svého stylu do nějakého žánrového světa, kde obojí může kvést a vzájemně se obohacovat. Takhle se dočká jenom posměšného chichotání v sále při vypatlaných dialogových scénách a nepodařeném, přetaženém spiritismu. Jak trefně se film popsal scénou, ve které umělá, tisíci plastikami předělaná modelka se pyšně pochlubí, že ji její plastický chirurg říká 'bionická žena', načež se dočká znechucené reakce "A to má být kompliment?" (23.09.2016)

Jako ano, nebudem si nalhávat, že The Neon Demon dosahuje kvalit předešlých Refnových filmů, jak by jsme si všichni přáli. Ale přece jen mi připadá, že je momentální hodnocení trochu kruté. Téma a prostředí je neotřelé, závěr hororový, elektronícký sountrack našlapaný a výtvarná stránka inovativní. Lepší to být mohlo, ale i tak jsem spokojený. Artová záležitost si pozornost dycky zaslouží. 75% (04.09.2016)

// "Beauty isn't everything. It's the only thing." Refn a jeho hit or miss kariéra pokračuje, nebýt dokonalé Elle Fanning a hypnotizující hudby, asi bych opět jenom kroutil hlavou. Takhle to pro mě ale z nějakého důvodu překvapivě fungovalo, takže opatrný palec nahoru a příště už bych od něj vážně zase rád viděl pecku typu Drive. Když zahodí tu svou nabubřelost, tak na to má. 6/10 (18.12.2016)