Nezlomný

Když po měsících mučení konečně zjistíte, že je velitel vašeho zajateckého tábora gay (a vy jste souhrou náhod nejsympatičtější vězeň široko daleko), je ten pravý čas, vzít nohy na ramena. Je to pěkné, je to hezky natočené, ale je to nepopsatelně nudné a ubíjející. Když v dobrodružném snímku chybí napětí, je zle. (13.06.2015)

Skvělý námět na film, který by však v rukou zkušenějšího režiséra vypadal o něco lépe. Tím však nechci říct, že Angelina Jolie natočila vyloženě špatný film, jen je poněkud chaoticky poskládán dohromady a na můj vkus až příliš natažený. Hluchá místa se začínají projevovat zejména při scénách na moři, kde film vůbec nemá spád a vše ubíhá v ubíjející monotónnosti. Nicméně zhruba v polovině filmu se Jolie probere z letargie a začne nám servírovat jeden vypjatý okamžik za druhým a právě v tu chvíli Vás Unbroken chytne a až do samotného finále nepustí. Škoda jen, že tento moment nepřišel dříve, nejlépe hned na začátku. (14.01.2015)

Dobrý film ale bohužiaľ opäť raz premárnený potenciál. Ron Howard alebo Edward Zwick by z toho urobili pecku. Angelina sa namiesto toho aby Nezlomného natočila moderne, strhujúco a diváka emočne rozmetala ubieha k najväčším klasikom a snaží sa kopírovať oldschool legendy. Tá snaha natočiť veľký, dôležitý,ľudský a pritom nesentimentálny film je zjavná z každého záberu. Ale bohužiaľ na to zatiaľ nemá. V spoločnosti ambícií Hartovej vojny alebo Temného úsvitu by bolo Nezlomnému lepšie než pri smutnom sa ohliadaní za Mostom cez rieku Kwai, Stalagom 17 alebo Ríšou slnka. 7/10 (18.07.2015)

Na povrchu možná film ze staré školy (díky Deakinsově velkofilmové, lehce kýčovité kameře), vypravěčsky ale úmorně monotónní drama bez fantazie a vlastního výrazu. Ten chybí také O'Connelovi, který z tváře nesundává stoickou masku a nedovoluje nám docenit jeho vnitřní boj, pro dramaturgickou funkčnost filmu kruciální. Navenek totiž Zamperini vinou vnějších okolností moc bojovat nemůže. Podobně jako hrdina 12 let v řetězech. McQueenův nekompromisní opus ale přes srovnatelné zpasivnění hlavní postavy netrpěl takovou repetitivností (do té míry, že přestává záležet na tom, v jakém pořadí jsou scény řazeny) a nevybízel ke kacířské otázce, proč máme sledovat utrpení zrovna tohoto muže. Protagonista Nezlomného je v úvodu definován všehovšudy jen svými italskými kořeny a skvělou fyzičkou (v běžeckých záběrech nápadně připomínajících Forresta Gumpa). O člověku, s kterým mám strávit hodinu v záchranném člunu uprostřed oceánu a další více než hodinu v japonském zajetí, bych toho rád věděl víc. Do slepé uličky vede i zlomyslná snaha o čtení proti srsti - torture porno s PG-13 ratingem, a tedy bez jediné gore scény, neberu. Zamperini není o moc plastičtější postavou než jeho sok, sadistický japonský dozorce, jehož vykreslení by bylo obviněno ze stereotypizace již někdy před 50 lety, kdy měl premiéru mnohem komplexnější Most přes řeku Kwai. Na věrohodnosti filmu ubírá a jeho schopnost vtáhnout diváka oslabuje vedle (nezáměrného?) oddramatizování také panický strach z humoru, který by dle tvůrců snad mohl narušit otupující (pro hrdinu i diváka) řetězec bolesti a utrpení. Doufal jsem, že alespoň přiměřenou komediální nadsázkou film prozradí autorský otisk bratrů Coenů. Ten se nakonec omezuje na jobovský charakter Zamperiniho příběhu, pro jistotu vypíchnutý pro-křesťanskými závěrečnými titulky (film samotný přitom náboženskou rovinu nijak nerozvíjí - ostatně jako kterýkoli jiný motiv). Kromě toho, že autentický epilog prozrazuje, o kolik větší dramatický a psychologický potenciál dřímá v Zamperiniho poválečném osudu, je zdaleka nejpůsobivější částí filmu. Za nezlomného se může označit ten, kdo pro tyto cca dvě minuty vydrží v kině sedět celé úmorné dvě hodiny. Možná to byl záměr. 45% (17.01.2015)

Velkofilmová kamera, moc fajn výprava, hudba nebo zvuk, několik sympatických tvůrčích nápadů, ale prostě je to dlouhé a tempo místy úmorně podřadí. Režírující Angelina Jolie rozhodně talent má, ale dosud se jí nepodařilo udeřit na ta správná místa. Tentokrát si vybrala nadějného atleta, jehož sen zkřížila válka i kruté zacházení v japonském zajateckém táboře. Už v dětství tropil jeden průšvih za druhým, rodiče byli zoufalí, ovšem pozdější olympijský atlet a dekorovaný hrdina Louis Zamperini měl (naštěstí) rád i dívčí sukně, a právě spolužačky ze střední školy ho přesvědčily, aby se přidal k běžeckému oddílu. V Berlíně sice zabodoval, ale jako spousta jiných mladých mužů musel narukovat. A pak už se to vezlo. Nějakou dobu si uprostřed oceánu pobyl v záchranném člunu, podstatně delší čas pak v zajateckém táboře. Angelině evidentně chyběl na place někdo, kdo by ji trochu kočíroval, řekl, tady uber, tady se toho naopak neboj. Postavy se mi pod kůži nedostaly. Za mě je to takový ten vyladěný projekt, který ovšem za srdce nechytne. (05.04.2022)