Nezlomný

Vzhledem k nezkušenosti režisérky opravdu velmi slušně natočený snímek s poměrně těžko uchopitelnou tématiku, jako snímek je to sice dost standardní životopisný kousek, ale vyvedl se. Řekl bych, že hodně za to můžeme vděčit scénáři Coenových, kteří jsou ve svém oboru prostě mistry, ale musím přiznat, že pasát s uvězněním na vodě byla o dost zajímavější, než mučení v táborech, což není zase tak něco nového. Kamera a Desplatova hudba jsou bomba, jen mě trochu mrzí, že mezi herci panuje taková monotónnost a přestože O'Connell se ukázal ve svém nejlepším světle, tak tomu chybí nějaký herecký výkon, který by to mohl utáhnout až k těm pěti hvězdičkám. Ale jsem spokojený. (03.04.2016)

V době, kdy se Hollywood snaží přicházet s projekty více či méně narušujícími koncept klasického vyprávění, natočila Angelina Jolie "film bez ozvláštnění" - natolik neinvenční, akademický, schematický a šablonovitý, který se v zásadních momentech sice musí držet životopisných faktů, ale v těch dílčích je zcela jistě mohutně (konvenčně) dramatizován. Typický oscarový projekt (v USA premiéra 25. 12. 2014), který vzniknout tak před dvaceti lety asi by nějakou sošku ukořistil a dostalo by se mu větší pozornosti, než si zaslouží. Takhle zůstalo "naštěstí" pouze u 3 nominací, navíc v technických kategoriích. (08.06.2015)

Andželína by se měla výhradně věnovat jen kojení té adoptované půlky Afriky, co si natahala do baráku, a už nevycházet mezi lidi. Na plátně se na ní nedá dívat, pokud tedy brzy nevezme nějakou roli z ženského koncentráku, kde by jako Miss stažená lebka dozajista vynikla na obou pólech tábora, a jako režisérka stojí taky za vyliž starou Bellu. Ten Pampalíni byl nepochybně borec, určitě si užil v životě svoje a předpokládám, že skutečným důvodem jeho smrti těsně před premiérou nebyl zápal plic, nýbrž infarkt na zkušební projekci. Nevěřím, že by scénář slavných židích bratrů byl až tak chcíplý a bezkrevný, a tak si myslím, že ta nezdravě ambiciózní vychrtlina zase dostala vcelku solidní podklad, z něhož zvládla uplácat akorát tak další kýčovitý domek pro Barbíny. Hlavního hrdinu, jehož účes stále perfektně drží jak na atletické dráze, tak na moři a v uhelných dolech, máte od počátku naprosto v prdeli a tam, kde byste měli soucítit s jeho trápením, trápí vás paradoxně jen neumětelská paní Pittka sáhodlouhými sterilními pasážemi neinventivní bezradnosti. A tak přes půl filmu tři muži ve člunu naprosto otravně pospávají a žerou suši, aby se posléze po žalostných troskách mostu přes řeku Kwai dostali až ke králi chcíplé kryse, kde toho nagelovaného a špatně hrajícího pupuše „strašlivě“ týrá nějaký ťamanský tranďák, u něhož máte pocit, že se každou chvíli na našeho cukrouše vrhne a romanticky mu požvýká ucho. Fuj, fuj, hnusný film. (12.01.2015)

Zamperinimu bych za jeho nezdolnost dala plný počet, Angelině bych stěží udělila tři. Jako režisérka je totálně neinvenční, režíruje film jakoby ho točila v padesátých letech, ale ani zdaleka se nepřibližuje tehdejší emotivnosti. Spíš ten velkolepý příběh sráží do kolen a to i unylou hudbou. Nedokáže natočit dramatickou nebo dojemnou scénu. Úplně jí chybí smysl pro vykreslení postav - probohy, on se tam najednou objeví v koncentráku Phil na jednu jedinou scénu a pak o něm padne zmínka až v závěrečných titulcích. To ho tam Japončíci dovezli jen, aby Louise potrápili a pak na Phila všichni zapomněli? ____ A ten souboj nepoddajného Louise a jeho japonského věznitele podala ve skutečnosti jako sado-maso homosexuální romanci. Furt jsem čekala, že si ho jednou v noci vytáhne z lágru do své velitelské ložnice a něžně se s ním pomiluje. Vždyť i ten herec vypadá v obličeji jako holka! ______ Angelině nebylo trapné sáhnout ani po tak provařených metaforách, jako je vzpomínka na běh ve slunci, ve chvíli, kdy ubitý Louis málem vypouští duši. Téměř nechala japonského sadistu rozbrečet se před celým zajateckým táborem - tak to by se určitě v reálu stalo - a opět mu na tvář svítí oslňující slunce. Prostě v těch finálních scénách už zobrazila jednoznačný kýč. _____ SHRNUTÍ: Hanba ti, Angelino, že jsi takhle zprasila příběh neskutečně statečného muže. (30.09.2018)

Silný příběh, výborně natočený i zahraný. Překvapil mě (mile) velký prostor věnovaný pobytu v záchranném člunu, bavila mě věrohodná síla ducha, která z hlavního hrdiny vyzařovala od začátku do konce, nepostřehl jsem ani chvilku zbytečného patosu, kterého jsem se původně trochu obával. Všechno bylo lidské, kamera Rogera Deakinse byla krásná jako vždy (obzvlášť se zmíněným sytě žlutým člunem na hladině modrého oceánu si vyhrál), hudba Alexandra Desplata byla tentokrát většinou spíše nenápadná, ale v několika důležitých momentech nepřeslechnutelná, a Angelina Jolie opět režírovala tím eastwoodovským (a snad i trochu spielbergovským) stylem, přehledně, zlehka a tu a tam s nějakým skvělým záběrem, jako bylo třeba připlutí člunu do stínu japonské lodi (zase ten oceán, já vím). (22.11.2017)