Všechny moje děti

Na riešenie cigánskych problémov majú ľudia rôzne názory. Zväčša sú to len hlúpe a prázdne reči. Od humanistických (v pozadí ktorých cítiť túžbu zarobiť na eurofondoch) po rasistické. Reči, reči, reči. Zdá sa, že koľko je tu odborníkov. Nie je. Tých, čo niečo zmysluplné robia je ako šafranu. Ako farár Marián Kuffa. Praktik, čo kašle na úradné obmedzenia. Kráča cestou potreby núdznym. Namiesto rečí sú za ním činy. Nie ideály, ale konkrétne výzvy, konkrétne riešenia. Je za tým cesta srdca, obete a Božej milosti. Kto to vo filme nevidí, je rovnaký obmedzenec, ako tisíce teoretikov. Náckovia sa môžu ohradiť, že oni robia praktické veci. Lenže tie sú vo vzťahu k Cigánom diktované najmä nenávisťou, zlom a násilím. Pán Kuffa pomáha tým, čo pomoc potrebujú. Narkomanom, prostitútkam, bezdomovcom a cigáňom. A tiež hovorí, že iná cesta ako vyriešiť zúfalý stav obyvateľov osád ako cesta obete a srdca jednoducho nie je. Súhlasím. Myslím, že úsilie predražených misií v cudzine, či aktivity občianskych združení a nadácií v rozvojových krajinách by sa okamžite mali preorientovať na Cigáňov v osadách. Bezvýnimočne. Pretože pokiaľ existuje tretí svet doma, je úplne zbytočné riešiť ho v cudzine. Na záver jedna parafrázovaná podnetná myšlienka montérkového farára (pretože častejšie sa pohybuje v montérkach ako v kňazskom rúchu): Na záver Ťa nebudú súdiť podľa úspešnosti výsledkov, ale podľa úprimnosti snahy niečo zlepšiť, pomôcť niekomu. (16.02.2014)

A opäť prišlo aj na obľúbenú tému Slovenských filmárov a tak tu máme ďalší počin ohľadne rómskej menšiny a jej života. Film Všetky moje deti (2013) približuje ako je zvykom utrápený život našich spoluobčanov. Tento krát je ale dokument okorenení aspoň akou takou pracovnou výzvou pre týchto občanov, akýmsi nasmerovaním, keď ich životné cesty a začlenenie riady pomocník boží, farárko z blízkeho okolia. /videl v kine: 40%/(filmový festival Cinematik 2014) (13.09.2014)

Vydržal som to sledovať celé napriek tématike, ktorá ma vôbec nezaujíma. Nevidel som tam nič nové, nič čo by som nevidel bežne v TV. Iba sme 90 minút sledovali ako sa jeden farár snažní pomáhať romom a tí sa mu pekne smejú do očí. Smutné. A koniec-koncov, stále je to iba film o parazitoch dnešnej spoločnosti. Dakujem neprosím. [9. MFF Cinematik 2014] (12.09.2014)

Velmi zajímavé nahlédnutí na východ Slovenska do života v zapadlé romské osadě. Obdivuju faráře, který bojuje jako lev, aby cigány naučil trochu pracovat a budovat svoje okolí, ale bohužel jen s malým úspěchem. Ukazuje se, že cigáni jsou prostě dělaní jen na tancování, rozmnožování a kradení. Čest výjimkám a čest faráři - je to bojovník s velkým srdcem i odhodláním. (30.12.2014)

Mnoho detailních záběrů na život Romů ve slovenských "slumech", málo hlubšího poselství. Mariána Kuffu obdivuji, žije evangelium prakticky a nadto umí velmi dobře kázat. Dává příklad opravdu nezištné lásky vůči bližním, vůči lidem, kteří mu vynaložené úsilí asi nikdy nevrátí. Příklad toho, jak může být víra v Boha prospěšná a praktická..... jakkoli je Kuffovo snažení zdánlivě nepraktické (pro něj). Jenže dokument se osobou faráře Kuffy nezaobírá. Neobeznámený člověk tak vůbec nezjistí, kde bere sílu na svou charitativní práci, sílu na jednání s vrahy a dalšími zločinci, s lidmi, kteří jím darovaný cement prodají a peníze propijí. Kuffa jede na vedlejší koleji, což mě mrzelo asi nejvíc. Mnoho detailních (a pro mě mnohdy zbytečných) záběrů bych však nechal na podlaze střižny. Dokument je jako průzor do života Romů - nezačíná speciálním úvodem, nemá vrchol ani pořádný konec. Jakobyste se na chvíli přenesli tam a zase zpět. Jenže já chtěl dokument o Kuffovi. O tom, v jakých nuzných podmínkách mohou lidé žít, víme z mnoha dokumentů a reportáží, ale o tom, jak těmto lidem pomoci hmotně i duchovně, aby se polepšili, o tom nevíme téměř nic. O každém člověku, který dokázal najít správnou cestu sociální a duchovní pomoci, by se mělo natočit víc, než jen momentky z bídy chudých Romů. (04.06.2014)