Slídil

Sociopat dělá kariéru. A je v tom dobrej. Slídil sleduje výrazně negativní postavu, nikterak ji neglorifikuje, nepřináší divákovi morální satisfakci a přesto svou pozitivní úlohu splňuje - jednoduše proto, že se mu daří celou dobu výhružně šeptat "na tyhle lidi si dávej bacha". Rovina s mediálním hyenismem je až ve druhé řadě, jelikož produkty hyenismu uspokojují zase jen hyeny a těch jsou v savanách civilizace stamiliony. Výrazně děsivější je linie o bratrství sociopatie s ryzí posedlostí; když touha po čemkoliv ztratí zábrany, končívá to masakrem nepřipravených. Gilroy, Howard a Gyllenhaal se starají o diváckou atraktivitu, adaptabilní xindlovství s mediálně kritickým přesahem zase o dostatečně výrazné sdělení, po němž slabší povahy moc dobře spát nebudou. Ve zkratce: vždycky se najde někdo, kdo se místo snahy pomoci raději ujistí, zda mu svou krvácející mrtvolou nezasviníte kameru. (11.02.2015)

Americký sen trochu jinak. Novináři jsou hyeny, slýcháváme velmi často. Jenže cílový divák/čtenář přesně takové zprávy sledovat/číst chce. Díky nim bulvární plátky a komerční televizní stanice vydělávají a parazitují na cizím neštěstí, nic jiného v tom není. Když přivřeme obě oči, tak tu máme alespoň atmosférou kombinaci trojice výtečných kousků Collateral, Drive a Patrola. Pomalé tempo dává filmu hutný feeling něčeho neopakovatelného. A mrazivého. Louis tu a tam něco ukradne, tu a tam něco pod cenou ukecá v zastavárně, jinak ale dost ujíždí na televizi a internetu, ze kterého nasává poučky a fráze. A pak ho napadne, jak zpeněžit své nezdravě vyvinuté voyeurství. Fascinovaný bouračkou koupí kameru a policejní vysílačku a začne se pohybovat metry, nejlépe jen decimetry od všech tragédií a kriminálních živlů. Když začnou houkat sirény, ďábelsky zbystří. Brzy ráno pak své úlovky nabídne senzacechtivé televizi, ať můžou Američané u něčeho šťavnatého posnídat. Morálka jde stranou, bezpáteřní Lou našel smysl života. Kritika současného nejen mediálního světa, po kterém nicméně lidé bez mravů prahnou, je patrná. A zároveň debutantský zápal Dana Gilroye (jinak hlavně scénáristy, navíc bratra Tonyho Gilroye, který úspěšně píše a občas si sedne i za kameru), který tenhle kus nestaví na zamotané zápletce. Karty jsou rozdané velmi rychle, syrový příběh nás hned osloví a devadesátkový retro feeling obstará zbytek. A samozřejmě chameleon Jake Gyllenhaal, který má čich na dobré postavy. A režiséry. Pohublý hošan s vykulenýma očima a mastnými vlasy neustále nad něčím dumá, z látky i díky němu vyzařuje chlad a odosobněnost, výsledek dráždí kombinací minimalismu a manýry. A Gilroy předkládá kroky Loue jako naprosto logické směřování jeho byznys plánu. Za pár milionů natočil atmosférické drama, které stojí hlavně na Gyllenhaalovi (oscarová nominace se zdá být takřka jistá), potěší také po letech v důležité roli Rene Russo (mimochodem už šedesátiletá režisérova manželka). Oscarová sezona se blíží!! (21.12.2014)

Filmová sonda do útrob západního velkoměsta ponurá jako Scorseseho Počítání mrtvých, ale bez té ozvěny Hippokratovy přísahy, jen čirá deprese uprostřed dlouhé temné noci...dobrý člověk ze záchranky časem vyhoří, posedlý psychopat z bulváru ale přesně naopak posiluje svou manickou fázi...pan Kopfrkingl realizující se v externí práci pro lokální televizní zpravodajství...nad západní civilizací se smráká... A když už jsem jednou zmínil Scorseseho, mělo by padnout i slovo Taxikář, minimálně onou spojitou postavou psychicky vyšinutého člověka uprostřed džungle velkoměsta (do níž není vidět a je tam dovoleno prakticky vše) a motivem pozorovatele, projíždějícího špínou megapole... Opravdu strhující filmový debut! PS: Tohle bude jednou filmová bible bulvární novinařiny! (03.02.2015)

Nemohu nevzpomenout několik dřívějších filmů na téma "televize bez zábran", např. Město šílenců, 15 minut či Vražda v přímém přenosu. Zde ovšem nejde zas tolik o média samotná (s těmi se film slušně vypořádá v drobnostech, např. při občasných srážkách zhasínající ředitelky zpravodajství s novinářem, který v sobě ještě má kus etiky), ostatně ty "syrové" či emotivně zabarvené reportáže očekává až příliš mnoho diváků, kteří se jimi nechají blbnout, moc si nenalhávejme, že je to čistě jen vina televize. Středem zájmu je hlavní antihrdina Lou, odporně slizká kreatura nadrcená z příruček "Jak blufovat o byznysu" a "Staň se úspěšným podnikatelem" a plná odhodlání pro svůj čin udělat cokoli. Není to pro něj zvláštní oběť či nutnost překonávat zábrany, jelikož žádné zábrany nemá a empatie je mu sprostým slovem. Individuální úspěch a kariéra jsou jediné hodnoty, na kterých mu záleží. Příběh sám o sobě příliš nepřekvapí, ale je vyprávěn, natočen a zahrán s takovou suverenitou, že to musím maximálně ocenit. A noční automobilová honička, kde jsou pěkně bez hudby slyšet jen motory a kamera to sleduje v dlouhých záběrech, by klidně sedla do nějakého neokázalého, zato však syrového krimithrilleru. (31.01.2015)

Dana Gilroye mám už od Pádu za povrchního, ale efektního scenáristu. Nyní přidal to samé režijně a vznikl film, který je přesně takový, jaký ho člověk čeká, ale vzhledem k tomu, že ho čeká uspokojivý, to je výtka jen částečná. Nahoru to táhne samozřejmě Jake. Škoda, že tu není nic, co by mohlo diváka nějak vykolejit nebo překvapit, ale na druhou stranu - není to vždycky nutné. Jediné opravdu špatné (nebo spíš nevhodné) je až moc příjemná a klasická Howardova hudba. 3 a 1/2 PS: Sluší se poznamenat, že ten film je ve svém jádru stejně voyerská exkurze a snaha o efektní šokantnost jako praktiky, které kritizuje. (21.01.2015)