Procès de Jeanne d'Arc
The Trial of Joan of Arc
Proces Jany z Arcu
Obsahy(2)
Francie patnáctého století. Dospívající venkovská dívka Jana z Arku tvrdí, že dokáže komunikovat s Bohem, a jeho jménem vede francouzskou výpravu proti anglickým vojskům. Záhy je zajata a postavena před soud kvůli obvinění z kacířství. Během celého procesu biskup Cauchon na dívku neúnavně naléhá, aby přiznala, že o vzkazech od vyšší moci lhala. Jana však zůstává věrná svým ideálům, i když se hrozba brutální veřejné popravy pomalu stává skutečností. Režisér Robert Bresson vychází z oficiálních zápisů ze skutečného soudního procesu a vytváří osobitou adaptaci života a utrpení Jany z Arku, která ukazuje její zranitelnost i houževnatou víru. (Cinemax)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
Proces se sv. Janou z Arku je podán dle skutečných protokolů jako duchovní bitva s rychlým střídáním strohých pasáží výslechu. Děj začíná až v době, kdy je devatenáctiletá Jana (v podání 21leté Florence Delay) několik měsíců vězněna na hradě v Rouenu. Soudu předsedá anglofilský biskup Pierre Couchon. Klasické mistrovské dílo Roberta Bressona, jeden ze zásadních spirituálních filmů, jenž je vypjatým dramatem a zároveň historickým dokladem (Jana z Arku byla beatifikována až roku 1909 a svatořečena roku 1920!). ()
Uchopit příběh nejslavnější mučednice stroze, přísně asketicky a bez sebemenšího úhybu k patosu byl úkol přesně pro Bressona. Bohužel o více než třicet let dříve už něco podobného udělal Carl Theodor Dreyer v Utrpení Panny orleánské a výsledek byl napínavější, estetičtější, lépe zahraný a vůbec o třídu lepší. Velká škoda, Proces je naplněnou hodinovou škatulkou, kterou její dokumentární vodítko jen svazuje. ()
Charakterově je Proces Jany z Arcu podobný Dreyerovu Utrpení panny orelánské (frontální záběry na tváře apod.), ale důraz je zaměřen na trochu jinou sortu znaků. Pro Dreyera byl důležitý spirituální rozměr Johančina utrpení, zatímco pro Bressona je podstatný skutečný historický rozměr procesu, ať politický či osobní (argumentace mladé dívky s největšími pařížskými teology), což také značí, že jde o snímek zahlcený dialogy, které se pokoušejí reprodukovat skutečně vynesená slova, zaznamenaná v soudních zápisech. Formálně je to velmi, skoro až nebressonovsky prosté, ať výpravou, kamerou či střihem (typicky záběr x protizáběr). ()
minimalistický film Roberta Bressona, prostý, krátký - zaměřuje se pouze a jen na samotný proces a odsouzení Johanky z Arku - vše je strohé a do velké míry autenticky působící až vyvstává otázka pro jaké účely vlastně film vznikl. co se mi líbilo - narozdíl od podobně laděných filmů (Kladivo na čarodějnice) jsem neměl pocit vzteku a bezmoci z páchaného bezpráví - cítil jsem spíš jen smutek nad tím že musí zemřít téměř svatá čistá bytost... každopádně ta hodina na mě zapůsobila hodně, dobrá práce - 8/10 ()
Ako už tretí snímok počas tohto letného, opojného víkendu od Roberta Bressona som si uvážene vybral Pannu Orleánsku (originálny názov: Procès de Jeanne d'Arc), s ktorou filmári už odjakživa koketujú, skrátka, venujú sa jej, ale ešte to nikdy neurobili takýmto spôsobom, ako práve teraz, ak ešte nepočítam nemý film-Utrpenie panny Orleánskej (r.-1928), v ktorom naprosto dominujú : Režisér - Carl Theodor Dreyer, Kameraman - Rudolph Maté, a čo by to bolo nakoniec bez Márie Falconetti...? Bressonovi namiesto 82. minút stačí ešte o dvadsať menej, keď nakrúca rovnako zaujímavo, ak nie trochu zaujímavejšie. Florence Delay je taktiež strhujúca, že sa intenzívne stotožňuje so svojím reálnym predobrazom + samotný filmový prístup vám dáva normálne zabudnúť, že sledujete film. Akoby ste sa len mlčky prizerali na rekonštrukciu procesu, ktorý bol už dávno rozhodnutý... ()
Galerie (29)
Photo © 40. Letní filmová škola
Zajímavosti (3)
- Predstaviteľka hlavnej role Florence Delay (v titulkoch uvedená pod matkiným rodným priezviskom Carrez) je od roku 2000 členkou prestížneho klubu tzv. "les immortels" - nesmrteľných v slávnej Académie française. Tento akademický klub má tradične 40 členov, ktorí sú volení doživotne. (d-fens)
Reklama