Mrtvé oči Londýna

Jsou lepší wallaceovky než tato. Např. od Vohrera Indický šátek a od Reinla Tajemný mnich. Tady jsem se - přiznávám - hodně nudil. Závěrečná třetina filmu ovšem upoutává pozornost zvýšenou akčností a hlavně zábavností. Ta je dána opravdu úsměvnou naivitou, s jakou jsou tu podány střety mužů zákona s padouchy, a samozřejmě nesnáze hezké dívky v nebezpečí. Tyto filmy mají své kouzlo mimo jiné právě touto naivitou. Vzkaz Tahitovi: wallaceovky jsou dle mého názoru velmi špatná (podřadná) literatura, to co z některých dokázali západní Němci převést na filmové plátno, je lepší než Wallaceho spisy. (03.03.2011)

Musím uznat, že jsem se u tohoto filmu skvěle bavil; mnohokrát jsem si mocně zahýbal s bránicí, to ale, bohužel, nebylo záměrem německých tvůrců. Nemám problém pochválit film, který vznikl v době, kdy se mí rodiče ještě ani neznali, tento snímek ale chválit nebudu. Po celou dobu jsem se nemohl zbavit pocitu, že sleduji jakousi alternativní realitu, v níž Hitler vyhrál válku, za to si ale můžu sám, prostě mi ta němčina v "Londýně" přišla vtipná, to ale nebyl hlavní problém. Horší bylo, že na mě film nezafungoval jako thriller (tím méně jako horor), protože mu chybělo napětí; příběh byl až zoufale předvídatelný a většina scén mě dokázala jen rozesmát (kromě těch, které tvůrci s tímto záměrem točili). Veškerá akce (no, akce...) byla zvládnuta velmi chabě a celá tahle záležitost na mě působila hodně laciným dojmem. Ale za nechtěný humor a velmi sympatickou dámu v nesnázích ty dva kousky přiklepnu. (15.10.2021)

Koukat na zfilmované wallaceovky je opravdu radost. Navíc si myslím, že němečtí režiséři Alfred Vohrer a Harald Reinl opravdu uměli literární pojetí slušně převést do svých filmů. Ztvárněný londýnský vzduch obalen bílými mračny mlhy a noční děs záhadných vražd v černobílém provedení je příjemně napínavý. A tak, když o tom teď přemýšlím, tak na kvalitě filmu se podepsal i herecký ansábl. Nutno přiznat, že po akční stránce několik málo záběrů může působit poněkud archaicky, přesto vše tento starožitný thriller umí vtáhnout do děje. Doporučuji vřele všem příznivcům starších kriminálních filmů, rozhodně nebudete zklamáni. Ne nadarmo se říká, že Edgar Wallace byl skutečný mistr detektivního románu. Vlastně si nevzpomínám, že bych četl vyloženě nějak slabou wallaceovku. (11.02.2011)

Moja prvá skúsenosť s Wallaceovkami a musím skonštatovať, že ma nijako neohúrila. Ja som si nemohol pomôcť a stále som nedokázal precítiť tú vychvalovanú atmosféru, zrejme preto, že som neuveril nemeckým exteriérom, že sa vydávajú za londýnske (tie okná sa prezrádzajú). S tou hmlou to tiež nebolo až tak žhavé, vačšina scén sa odohráva totiž v interiéroch. Príbeh je fajn, ale asi aj slepému dôjde včas, kto za všetkým stojí. Najviac tak poteší Klaus Kinski a jeho ultracool slnečné okuliare. Lacnosť a pásovitosť celého projektu je dosť zreteľná. (12.09.2013)

Velmi dobrá adaptace románu Edgara Wallace, jasný nadprůměr i mezi Vohrerovými wallaceovkami. Hodně nápaditý příběh se spoustou zajímavých elementů - vraždící blindes Ungeheur, obrýlený Klaus Kinski, upovídaný vtipálek Eddieho Arenta a velmi svižná režie. Karin Baal jako Fuchsbergerovo děvče " k ochraně" působí také příjemně. Temné postranní uličky Londýna, stále zahalené mlžným oparem, jsou tím právým místem pro sympatickou kriminálku z dlouhé řady snímků natočených podle proslavených románu Edgara Wallace. (20.08.2006)