Libertarias

Anarchizmus mi je rozhodne sympatickejší než kapitalizmus a rozhodne viac než fašizmus, no jeho ideológia v mnohom akoby zaspala nové vedecké objavy, či technické vynálezy a do dnešnej komplexnejšej spoločnosti si ho neviem predstaviť. Hlasovania nie sú najlepší spôsob na všetko a svojim spôsobom aj tú slobodu v niečom obmedzujú. Zo španielskej občianskej vojny sa najčastejšie spomínajú boje a aj v tomto filme hrali dôležitú úlohu, no našťastie pre film a pre jeho hodnotenie odo mňa tu boli aj iné veci. Akurát nemám pocit, že by to bolo z pohľadu anarchistov, lebo hudba pri ničení kresťanských vecí bola akoby sa dialo niečo strašné a tiež aj menšia eskapáda s hlasom zo záhrobia vo filme bola niečím, čo ťažko popísať a neverím veľmi, že toto prispelo tomu, aby s anarchistickými účastníkmi niekto sympatizoval. Film mi príde bez výrazného konca, mohli aspoň urobiť rekapituláciu toho, čo vtedajšie udalosti boli zač a ako v celku dopadli, takto to vyznieva len ako film so silnými rečami, bordelom na uliciach, no v skutočnosti to bolo ďaleko obsiahlejšie a zložitejšie, no dá sa tým začať, keď sa chcete zaujímať o túto problematiku. (30.12.2016)

MOŽNÉ SPOILERY: O Španělské sociální revoluci bylo filmů natočeno hned několik a tenhle patří mezi ty známější, které dokonce prosvištěly českými art a klubovými filmy. Libertarias (česky známé jako "Anarchistky", nebo "Volné a svobodné") je (nejen) o Mujeres Libres (Svobodné ženy), organizaci španělských anarchistek bojujících jak za osvobození se zpod útlaku státu a kapitalismu, tak i za osvobození se a vymanění zpod diktátu patriarchátu (a to i v samotném anarchistickém hnutí). Revoluce a anarchistické povstání je v plném proudu. Začínají hořet první kostely (coby znak církve - odvěkého nepřítele svobody nejen tehdejší doby, kdo něco ví o tehdejší situaci - např. o kněžích, kteří z kostelních zvonic stříleli do lidí bojujících proti fašistickým frankistům - ve Španělsku a postavení tehdejší církve, zřejmě pochopí), jeptišky fasují obyčejné oblečení a rozutíkávají se domů. Jedna z nich, Maria, se, spolu s několika prostitutkami, náhodou dostává k Mujeres Libres. Takřka celý svůj život byla zvyklá učit se zpaměti různé části bible a dělat to, co se jí řekne, proto se tak chová i k anarchistkám, k jedné z nich přilne natolik, že bez ní neudělá ani krok a nazpaměť se učí dlouhé citace z anarchistických autorů P. A. Kropotkina a M. A. Bakunina. Spolu s nimi prožívá nepochopení některých mužů, platonickou lásku kněze, který se dobrovolně přidal k anarchistům a revoluci, první boje v ulicích a následný odchod na frontu. Tenhle film nemohl skončit dobře, to je jasné od samotného začátku. Anarchistky a jejich kolegové ze zákopů jsou přepadeni ze zálohy, znásilněny a podřezány. Přežívá akorát Maria, kterou může zachránit to, že přizná, že je/byla jeptiška. Po tom, co prožila a co ji v náručí umírá jedna z anarchistek, to však neudělá. Film má několik "sporných" momentů. Jeden z nich komentoval již v časopise Svobodná Mysl jeden z recenzentů filmu. Jde o moment, kdy je Maria přítomna popravě kněze a její soudružka jí to není schopna vysvětlit. Na to si recenzent v SM ztěžoval, já si naopak myslím, že je to přirozené, nikdo nikdy neví všechno, nebo neumí přesně vysvětlit, co si myslí, nebo chce. Nikdo není vševědoucí a mě by možná v tomto kontextu zase vadilo, kdyby to vysvětlit uměla, připadalo by mi to moc agitační a jako snaha omluvit to. Ač s tím nemusíme souhlasit, tyhle věci se prostě tehdy děly (viz. výše). Druhým momentem je, když Durruti ve filmu řekne, že nechce ženy na frontě. Podle Abela Paze (pamětníka a účastníka Španělské sociální revoluce) tohle niky neřekl a ženy začaly být z fronty stahovány až po Durrutiho smrti. Přesto všechno se mi film hodně líbil (už jen proto, že o zapojení anarchistů a anarchistek do Španělské občanské války se (ač bylo obrovské) takřka vůbec nemluví a neví), je docela dobře a realisticky natočený a vyvolal ve mě dost silné emoce. Nedělá totiž z anarchistek žádné hrdinky, ukazuje i jejich chyby (nechat se ztrhnout agitační propagandou, odříkávat naučené fráze atd.) (08.03.2009)

Drsný a syrový pohled na 60. a 70. léta v konfliktech zmítaném Španělsku.Výtečný vyprávěcí um vytváří ojedinělou podívanou na příběh dvou přítelkyň v čele osvobozenecké revoluce.Vincent Aranda,známý svými poněkud tvrdými a nekompromisními zásaha do ženské psychologie režijně zválá na jedničku a trochu nenápadně poukazuje na "Las cosas de mujeres" v minulosti,které jsou ale právě ty záležitosti tak spjeté s dnešní dobou.Mistrovská práce. (13.08.2008)

Konečne poriadny film na tému občianskej vojny v Španielsku, zachytávajúci aj priame boje, vojnové zverstvá a drancovanie, ktoré sú síce sústredené do druhej polovice filmu, ale zato presvedčivo stvárnené. Je to osviežujúce zistenie, že sa v množstve filmov, ktoré zobrazujú hrôzy španielskej vojny detskými očami (Girasoles ciegos, Lengua de las mariposas, Bicicletas son para el verano...), opisujú uplakané krivdy v období "postguerry" (13 rosas), alebo vnucujú tendenčné drísty (napr. Santuario no se rinde), či dotýkajú sa vojny okrajovo (Laberinto del fauno, Saldados de Salamina...), našlo aj dielo, ktoré prinieslo akciu. Libertarias sa mi páčil podstatne viac ako toľko ospevovaný Land and Freedom, ktorý sa mi zdal upätý. Tu nechýbala ľahkosť, ani zmysel pre humor, nadšenie, tragické emócie a drsnosť života. (07.01.2012)

Opravdu neznámí snímek, který jsem shlédnul ve „squatu“ Truhlářská. Takže inspirativním prostředí pro dané téma filmu. Snímek ukazuje nepříliš známou válku z ještě méně známého pohledu. Vesměs se všude zmiňuje o účasti republikánů a stalinistů, nebo komunistů, o to méně však o podstatné úloze anarchistického hnutí kolem CNT. A tento film tuto danou problematiku nastiňuje z ještě méně známého podhledu. Z pohledu bojovnic ženského pohlaví. Je pravda, že se ve snímku objevují občasné historické chyby a celkově člověku neznalému konfliktu tento film španělskou občanskou válku zrovna dvakrát nepřiblíží, ale i tak se jedná o velmi povedené dílo o činech jediné svobodné ideologie v této válce. (10.01.2010)