Simindis kundzuli
Die Maisinsel
La Terre éphémère
Kukuričný ostrov
VOD (1)
Obsahy(1)
Řeka Inguri tvoří hranici mezi Gruzií a odtrženou republikou Abcházie. Napětí mezi dvěma státy se od války v letech 1992-93 příliš nezmenšilo. Každé jaro přináší řeka úrodnou půdu z Kavkazu dolů na planiny Abcházie a severozápadní Gruzie. Vytváří malé ostrovy, útržky země nikoho. Ostrovy jsou rájem pro divoká zvířata a někdy také pro lidi... Náš příběh začíná, když na jeden z ostrovů přichází starý abcházský farmář. Stařec si postaví chatrč, ve které žije se svou mladičkou vnučkou. Zryje zemi a společně sázejí kukuřici. Tak jako zraje kukuřice, dozrává i mladá dívka v ženu a blíží se neodvratná konfrontace s koloběhem života, který nelze zastavit. (Artcam Films)
(více)Recenze (96)
Stařec a kukuřice. Autentické filmové panorama o drsném životě na pomezí dvou znepřátelených světů, na řece, která je stejně nebezpečná jako motorové čluny na její hladině. Zvláštní pozornost si tento takřka impresionistický film vydobývá zejména prostřednictvím uchvacujících záběrů kameramana Eleméra Ragályiho a také zásluhou vynikajícího İlyase Salmana v hlavní roli starého farmáře, svádějícího marný zápas s přírodou. ()
Rovných sto minút sledujete starého pána, ako si osvojí kúsok naplavenej zeme, postaví príbytok, zasadí kukuricu a ako si tam aj s vnučkou žijú ... skoro bez slov, len žblnkot vody a šum vetra .. aj napriek menovanému je to naozaj film, ktorý nenudí a výborne sa naň pozerá .. hlavne vďaka nádhernému vizuálu a pasujúcej hudbe. Páčilo sa mi. ()
Vyprávět lze i jen obrazy. První slovo padne po rovných dvaceti minutách, a moc dalších nepřibude. O krásách kamery netřeba přesvědčovat, podobným filmům by měly pršet různá ocenění za technické kategorie (zvuk, kamera). Jestli potřebujete napětí a rychlý děj, tak na tuhle řeku nechoďte. ()
Koprodukční Jaro, léto, podzim, zima a jaro. Film prakticky bez dialogů, který vypráví pomocí obrazů. Ty jsou poutavé ale ne strhující. ()
Takový skoro až naivistický film. Ale nic nového, originálního, všechno viděno už mnohokrát. To, že se Ovashvilli snaží vyprávět pouze obrazem, beze slov, je sice skvělé, ale nedá se říct, že by to tady příliš fungovalo a mělo smysl. ()
Další krásný divný film, ve kterém se skoro nemluví a přitom je v něm všechno. Hlavně plno života a taky smrt, která k němu patří. Od stavby domu na ostrůvku, přes setí kukuřice, její růst a dospívání dívky, až po sklizeň a odchod ze života jak rostlinného, tak i lidského. Krásné, smutné, pohodové. ()
4x Ano: 1) Ano, je to přesně ten film, který sbírá ocenění na indie festivalech. Je syce trojjazyčný, ale dohromady tam padne šest a půl slova. 2) Ano, je to celé o tom, že děda s vnučkou pracně staví chatrč s kukuřičným polem na bahnitém ostrohu veprostřed řeky. 3) A ANO, dopadne to tak, jak všichni už od začátku víme, že to dopadne. Ach, ty umělecké filmy. 4) Ano, triky se do tohohle filmu dělaly u nás v Čechách, v UPP. Akorát nechápu, kde tam jaký triky byly. Že by CGI kukuřice? Hm... ()
SOUTĚŽNÍ SEKCE - Velká cena - Křišťálový glóbus 49th KVIFF 2014 ()
Ultimátní naplnění schématu lyrického festivalového filmu. Nic nového, každá další scéna se dala očekávat, emoce vynucené dramatickou hudbou. Prostě nuda. ()
Art film podle mého gusta - existenciální, posmutnělé, výborná kamera... ()
Principem filmu/světa je směr jeho točení. Je to navýsost individuální princip, který buďto funguje (Flakotaso ** to u tohoto filmu popírá) nebo - jak říkám já - mezi filmem a divákem přeskočí jiskra a nebo nepřeskočí - u mě u tohoto filmu zajisté přeskočila (tedy jiskra). Film se buď točí správným směrem nebo prosti srsti.... Přestože se zde jedná spíš o poetický než epický, a spíš symbolický než realistický film, chtěl bych se zamyslet právě nad některými reáliemi: Děda byl domácí a zajisté věděl, že se jedná o "sezónní" ostrov, vždyť na něm nerostl keříček ani travička. Přesto ale, aby nejprve zasel (bylo třeba i rýt?), začal budovat dům dvakrát tak větší, než bylo třeba na dvě postele, stůl a ohniště. Také se sklizní příliš otálel, mohl přece sklízet před 14 dny za sluníčka, kukuřice už byla zralá... Ani mravoučnou stránku bych nezlehčoval; 1. děda - ať se mi to líbilo či ne, dělal všechno s naprostou jistotou, nikdy nezaváhal, spolehal se jen na sebe věřil si, že dokáže to, co si předsevzal. 2. holka - zpočátku, netečná až tupá, se postupně stávala skutečnou hospodyní. ()
Vo svojej podstate mi to dosť pripomínalo motívy kórejského poetického filmu Spring, Summer, Fall, Winter... and Spring, avšak v tomto prípade sa to posolstvo kolobehu života až tak krásne neprejavilo. Okrem krásneho vizuálu scenérii rieky Inguri ma akosi nič nejako extra neoslovilo. Určite som v tom čakal nejaký väčší zmysel alebo že dej bude o čosi viac epický. Táto lyrizácia tomu príliš nepomohla... Keď už nejaký dramatický film o abcházsko-gruzínskom konflikte, tak určite treba siahnuť radšej o vynikajúcom estónskom filme Mandariinid. ()
Čistě poetická záležitost, o sblížení člověka (starce) se zemědělskou půdou. Bohužel v tom víc není, ale i tak je ten film příjemný, má skvělou kameru a spíš dokáže vyprávět obrazem, což cením. Pak se tady skoro nemluví, jenže ani to mi nevadilo, protože ten film skoro nenudí. Možná by to šlo o něco zkrátit, závěr mi připadal nahodilý a o postavách nám režisér mohl říct něco víc (protože z filmu víme sotva to, že existují a ta holka že někde studuje), ale jinak si už nemám na co stěžovat, film to byl příjemný. 4* ()
Pouštěj svůj chléb po vodě... ()
Takove gruzinske Jaro, leto, podzim a zima... Ale velmi dobre natocene, poeticke a i pres temer nulove dialogy film nenudi a divak po celou dobu zustava v ocekavani, i kdyz tak nejak tusi, jak to dopadne. Slusne drama s dobrou atmosferou a zajimavymi herci v hlavnich rolich. ()
na tak malom priestore .. kolko sa dá toho zahrat a vidiet a zažiť aj bez slov ci hudby len voda vietor a dážď. Fakt zaujímavý snímok. ()
Nádherný film - hlavně ve své minimalističnosti výrazových prostředků. Autor jde občas sice až na snesitelnou mez (ne)přirozenosti, ale nikdy za ni, i proto film nepůsobí nijak kašírovaně, je uvěřitelný a silný. Zase jeden z filmů z poselstvím, že je lepší si zpolu zazpívat a zatančit, dobře se spolu najíst a napít, nežli spolu válčit a zabíjet se. ()
Nedokážu intelektuálně prožít film o tom, jak si stařík postaví kůlnu a vypěstuje kukuřici uprostřed řeky. Skoro němý film, vcelku chápu, že ten dramatický boj o přežití některé povahy naměkne, ale já mám prostě pocit, že to natočili evropskému publiku, aby padla nějaká ta zvláštní cena poroty. Pro mne nic moc. 55% ()
...a jeho obyvateli, připraven buď na mraky, které připlují. Jen vidět prosté člověčenství, nepoddajné zákonitosti přírody. Ze semínek rostlá. Vlahá, úrodná. S láskou a trpělivostí obdělávaná. Jímavý kousek ráje, sklizeň bohatá a po žních, políčko se rozvodní. Pro jednoho konečná čára, pro druhého nový začátek života... ()
Film, který má na všechno čas, je podřízen tempu přírody a pěstování kukuřice, plus maximálně strohé dialogy, za které všechno obstarávají krásné záběry a dlouhé pohledy očí. Kukuřičný ostrov pro mě znamenal naprostý balzám na duši, pohled na úplně jiný tvrdý život, kde naše každodenní starosti neznamenají vůbec nic. Ale ten stejný kukuřičný ostrov znamenal pro dědu a jeho vnučku všechno a nic. Řeka vytváří, řeka ničí...Konec byl tak nemilosrdný, až mi vehnal slzy do očí a přísloví, že škoda dobrého člověka, zde platí dvojnásob. ()
Související novinky
Best Film Fest 2014
Volné seskupení čtyř artových kin v Praze: Atlas, Evald, Lucerna a Mat pořádá od 11. do 17. prosince tohoto roku Best Film Fest, týden nejúspěšnějších a divácky nejnavštěvovanějších filmů druhé… (více)
49. MFF Karlovy Vary rozdal filmové ceny
Slavnostní ceremoniál zakončil filmový festival a poroty v čele s Luisem Miñarrem udělily ceny nejlepším ze soutěžních filmů. Křišťálový glóbus pro nejlepší film si odnesl George Ovashvili za… (více)