Jako ty

Rádoby romantické sci-fi drama "Jako ty" je naprosto mrtvým filmem.. Příběh je průhledný jak čerstvě vyčištěné sklo.. Naprosto zabijácká 100 minutová stopáž je možná dobrá k uspávání hadů.. Nicholas Hoult a Kristen Stewart ve snímku jenom jsou.. Nějakou lásku nebo vášeň jsem jim ani za mák nevěřila.. Prvních 20 minut jsme statečně vydrželi a pak celý film přeskákali po 10 minutách.. To fakt nešlo žádným způsobem snesitelně strávit.. Možná jedna hvězdička za vykradený námět.. (15.12.2016)

Takéto malé ambiciózne scifíčka mám rád. Nepotrebujem k tomu ani bohvie ako originálny námet a scenár, ak je dobré spracovanie a herci. A tu je utopistický svet budúcnosti krásne zobrazený a vykreslený aj pomocou skratiek, keďže ide o lacnejšiu produkciu. V podstate môžeme Equals brať ako niečo, čo už započalo v súčasnosti. To najdôležitejšie je práca, firma, v ktorej robíte a ktorej venujete nedobrovoľne čo najviac času a osobný život sa stáva prekážkou. Podľa budúcnosti v Equals sa s takýmito problémami vysporiadali po svojom. V každej dobe a spoločnosti sa ale nájdu nejakí tí revolucionári. Výhodou je, že v poslednej tretine skutočne nevieme, kam bude dej smerovať a ak je aj niečo naznačené, tak nás scenár nasmeruje inde. Ak vám pomalé tempo, dôraz na atmosféru a veľké detaily v žánri nevyhovujú, Equals svoj čas nevenujte. (20.12.2018)

Romance v bílé. Rozhodně intenzivní jiskření mezi hlavními postavami, a to je tak celé. Chvílemi mi to připadalo jako videoklip...všechny ty záběry na rty, ruce, uši, krk....a hodně bílé barvy. Takový přesvícený klip od Calvina Harrise. Takže v pohodě, jenže nic nového mi to nedalo, což je trochu škoda, protože základ byl slibný. I když možná se mi teď víc zapalujou lejtka... *Nicholas je fešák. A ty jeho ruce? Wow! (16.03.2017)

Svět, jak jsme jej znali, zanikl. Zůstala jen emočně prostá komunita soustředěná do uniformovaného Kolektivu, v němž se chodí do práce, bydlí se v úsporně zařízených bytech, člověk má jisté stravovací návyky, místo konzolových her se za nudných večerů, kterých kvapem přibývá, "paří" unylá skládačka (pozor, tvůrci to nevychytali, i hra, jídlo a jiné, mohou vyvolat emoce) ovšem city, včetně lásky, i veškeré projevy s tím spojené, jsou považovány za nemoc, pro kterou zde mají i svůj název - SOS. A usilovně ve výzkumném středisku na tyto emoční neduhy vyvíjejí lék. Žít v páru je něco nemyslitelného. Plození probíhá bezpečnou formou. V takové komunitě se ocitl i zamilovaný pár Nia a Silas, kteří svoji náklonnost k sobě musí úzkostlivě tajit, aby neskončili v detenčním zařízení, z něhož už není návratu. Jediným řešením je únik na poloostrov, kde je (sexuální) svoboda. Podřízenost totalitnímu režimu, vymývání mozků, dystopie, utopie a Husákova neviditelná přítulnost - to není nic nového. Můžu jmenovat desítku spřízněných filmů (Ostrov, Sexmise, Equilibrium...), z nichž tenhle kousek čerpal střípky a formuloval je tak, aby to působilo originálně. Středobodem vyprávění je mladý milenecký pár, ztvárněný Nicolasem Houltem a Kristen Stewart, který má upoutat největší pozornost. Výprava, prostředí i kostýmy jsou proto koncipovány tak, aby nebyly natolik atraktivní a divák mohl takřka nerušeně sledovat, jak dva milenci se společně smějí, souloží a hledají způsob jak z toho ven. Udivilo mě, že se málem cicmali na veřejnosti, ale nikdo si toho nevšímal. Z filmu nejukne žádná akce, nebylo totiž odkud, vše je značně komorní, atmosféricky tlumené. Nikde přitom nekouká žádné nebezpečí v podobě záporáka, který by šel po dvojici. Děj není dostatečně vyhrocen, dvojici v podstatě nic nehrozí, tím pádem odpadlo i veškeré napětí. Mně toho nevzrušivého děje a unylého konceptu přišlo (na bezmála dvouhodinový film) až moc, takže v součtu s velmi rozvláčným tempem se mně dostalo nudné kopírky, která možná kdesi přechovávala sourodou myšlenku, třeba kterak vzniká abstraktní cit, jasně, to přece není myšlenka, že, takže někde tam bylo cosi sofistikovaného, jenže jaksi nebyla možnost to objevit. Tedy konkrétně mně se to zrovna moc objevovat nechtělo. Film z produkce Ridleyho Scotta nemá v konečném kontextu moc co nabídnout. Zcela postrádá možnost být extra zajímavým, je-li divák soustavně uspáván jeho stereotypně nevrušivým rázem i éterickým hudebním doprovodem. Závěr je nijaký, určitě to bylo celé utnuto předčasně. Kristen Stewart a Nicolas Hoult svoji zakázanou lásku předstírali zdárně, nicméně film mě v žádném ohledu nezaujal. Vše v něm prezentované se už vyskytlo v různých formách zpracování v žánrově spřízněných filmech, které tenhle snímek předešly. 4/10 (13.05.2017)

Lidstvo postihla jistá Velká válka, oni žijí v chladných komunitách, pracují v podivných týmech, fyzický kontakt a emoce jsou naprosto zakázané a potlačované, jsou vyjevení z čmeláka, žijí po jednom, před spaním řeší hlavolamy, ctí tvrdá pravidla, jsou mírumilovní a klidní. A mezi nimi je jistý Silas, který právě „chytl“ oslabující nemoc, kdy jeho problémové geny znovu ožívají. „Čistá“ podle všeho není ani Nio, dívka, která odmítla jít k doktorovi, ale Silas to na ní poznal. Zakázaná láska, šnečí tempo a futuristické aranžmá. Režisér Drake Doremus, autor pro mě dvou velmi slušných vztahových kousků Zamilovaní a Breathe In, tentokrát docela zklamal. Rozhodl se pro ambiciózní látku, využívá japonskou architekturu, nerozvíjí striktní pravidla téhle společnosti, sází na příběh. Jenže ten nemá pevné švy. Chemie mezi těma dvěma navrch není nějak zvlášť silná, oba se sice snaží, ale na slušné herce a atmosféru to tentokrát neuhrajeme. Chybí spád, chybí vyloženě dramatické momenty. Ale něco do sebe to přeci jenom má. Uvidíme, s čím mladý tvůrce přijde příště. Možná méně ambicí. (22.07.2016)