Le Jour se lève
Daybreak
Režie:
Marcel CarnéHudba:
Maurice JaubertHrají:
Jean Gabin, Jules Berry, Arletty, Mady Berry, René Génin, Bernard Blier, Madeleine Rousset, Georges Douking, Marcel Pérès, Léonce Corne, Gabrielle Fontan (více)Obsahy(1)
Ve filmu, který náleží k tendenci francouzského poetického realismu, je představen jeho typický hrdina – těžce pracující dělník (Jean Gabin), který nalézá své štěstí v ideální lásce k mladičké, křehké a zdánlivě nevinné dívce (Jacqueline Laurentová). Právě zjištění, že dívka byla svedena chlípným Valentinem (Jules Berry) ho dovede až k hrůznému činu. Zajímavý způsob vyprávění, skvělé dialogy Jacquesa Préverta, herecká symfonie Gabin – Berry, napjatá atmosféra spoluutvářená dekoracemi Alexandra Traunera a rytmy bicích Maurice Jauberta se spojují v umělecké dílo, které bylo uvedeno do kin tři měsíce před začátkem 2. světové války a rozhodně stojí za zhlédnutí i dnes. (Phaedra)
(více)Recenze (53)
Vedle Velké iluze můj nejoblíbenější film s "mladým Gabinem". Nádherná atmosféra těsně předválečné urbanizované Francie v noirovém provedení (tehdy to ani jinak nešlo). Skvost. ()
[3,5*] "Ale teraz mám teba." "Chceš si ma ponechať navždy?" Dráma zaradená v zozname 1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Dielo, v ktorom sa to priam hmýri samým klišé. Počkať, 1939? Beriem späť. Novátorské dielo, ktoré inšpirovalo mnohých neskorších filmových tvorcov, hlavne tým rafinovaným retrospektívnym rozprávaním príbehu. To prelínanie aktuálnych scén a flashbackov bolo v danej dobe niečo také nezvyčajné, že sa tvorcovia rozhodli dať vysvetlenie do úvodných titulkov, aby z toho neboli diváci zmätení. Okrem toho, že má film zaujímavo podaný príbeh ľúbostného štvoruholníka, tvorcom sa do neho podarilo vložiť aj odkazy na sociálnu a politickú situáciu vtedajšieho Francúzska. Veľkou prednosťou filmu je i jeho obrazová stránka (pôsobivé zábery na schodisko, okno, a pod.). Herecky to ťahá hlavne výborný Jean Gabin (François), veľmi dobrí sú i Jules Berry (parádne odporná postava cvičiteľa Valentina) a aj Arletty (Clara, tiež veľmi zaujímavá postava). Snáď len Jacqueline Laurent je vo svojej role (Françoise) trochu toporná. "Chceš vidieť psov?" "Nie." "Ženy zabúdajú rýchlo. Úbohé malé stvorenia... Nie ženy, psy." ()
Vztahová konverzačka, která prostě nemůže skončit dobře. Příběh příjemně plyne, ale neoslní. Takové banální bez momentu překvapení. ()
Den začíná, moje první setkání s Jeanem Gabinem. Po shlédnutí několika dalších filmů a tohoto podruhé musím upravit hodnocení a jednu hvězdičku přidat. Trochu jsem ho tenkrát podhodnotil a nedocenil. Tenhle film s Gabinem v hlavní roli se mi líbí snad nejvíc a jeho herecký výkon je zde podle mě excelentní, ač je příběh možná až příliš jednoduchý, což je škoda. Moje hodnocení: 75% ()
Možná, kdybych tento snímek viděla dřív než Nábřeží mlh, hodnotila bych více hvězdičkami. Nepřipadalo mi to tak dramatické, ze začátku takové pozvolnější tempo a ke konci mi Gabin připadal až moc hysterickej a ani důvod, proč zastřelil toho starýho chlíváka mi nepřipadal dostatečný (nebo dostatečně vygradovaný). Navíc jsem mu ani moc nefandila. Prostě typickej chlap ;-) - on může mít bab kolik chce, ale nedej bože, když některá má ještě někoho jinýho. Zlaté pravidlo: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim." Ale pak by asi nebylo o čem točit. J. Prevért (scénář) věděl, jak diváka zaujmout a na rok 1939 to určitě muselo být excelentní dílo. Já se spíše podivovala nad tím, že když se ti dva milujou a chodí spolu, tak ona mu vyká a on ji tyká (francouzsky neumím, ale předpokládám, že ti, co to překládali, to udělali správně). Nevím, jestli to tak fungovalo i v běžném životě a docela by mě to i zajímalo. Jeden z 1001 filmů, které musíte vidět, než umřete ()
Jean Gabin září v roli sociálně znevýhodněného poctivce, který svojí životní situaci snáší s úsměvem na rtech (jedno oko veselé, druhé smutné), ale ve chvíli, kdy zavětří šanci na lepší život a lásku a zároveň se mu do cesty staví osoba, která mu jí upírá, začne se o svojí šanci rvát a nevyhnutelně končí tragicky. Cynický varietní umělec ztělesňující přetvářku a zkaženost vytváří s hlavním hrdinou podobnou nesmiřitelně protikladnou dvojici jaká se objevila už v Nábřeží mlh. Poté co skoncuje s ním, rozhodne se zlikvidovat i méně hmatatelného nepřítele - sociální nespravedlnost, kterou ze své mizérie viní a kterou symbolizuje ten "písek v hrudi". Hlavně díky Gabinovi a Prévertovým dialogům působivý film, jen jsem asi neměl tu správnou sociálně kritickou náladu. 70% ()
Z dob, kdy Gabin stříkal z plátna své charisma skrze víc než jeden výraz tváře! ()
Vynikající Jean Gabin konečně dostal pořádnou roli na tělo a využil toho na sto procent. Obklíčen ve svém bytě si na základě předmětů vybavuje události posledních dní... napětí se stupňuje a film perfektně graduje. ()
Slabé. Všetko dôležité sa odohrá v úvode a potom už len sledujeme flashbackovú minulosť a je to okaté ako to celé dopadne. Linka romantická či chlapácka so slizákom Valentinom sú síce fajn rozprávané, ale ničím zaujímavé, až na kreáciu presvedčivého Jeana Gabina. ()
Režisér Marcel Carné vo svojej snímke z roku 1939 privádza diváka do autentického prostredia medzivojnového Francúzska, v ktorom panuje všeobecne pochmúrna nálada pri hľadaní šťastia a vlastnej identity. Ako šablónovitý príklad a zosobnenie týchto pocitov vystupuje v diele François (Jean Gabin), obyčajný robotník, ktorý sa zhodou nešťastných okolností dostane do situácie, z ktorej (takmer) nemá ako uniknúť. Film režiséra Carného príbehovo stavia na spomenutých pocitoch, ktoré reflektuje do podoby milostného štvoruholníka medzi hlavnými postavami, pričom každá z nich nie je ani zďaleka spokojná so svojím životom. Formou retrospektívy, ktorá je hnacím motorom dejového rozprávania, má divák možnosť nazerať na minulosť, ktorá postavu Françoisa priviedla do nelichotivej situácie. Bohužiaľ, roviny minulosti aj prítomnosti, respektíve príbeh ako celok, sú väčšinu času scenáristicky aj herecky nevýrazným počinom, oscilujúcim na pomedzí viacerých žánrov. Mix drámy, thrilleru a krimi (a v tomto prípade aj s prímesou romantiky) síce zväčša funguje, ale Carného snímka je onou výnimkou potvrdzujúcou pravidlo. V rámci filmu je takisto citeľná aj snaha pracovať s napätou atmosférou, či už v rámci interakcie medzi postavami alebo v situácii, do ktorej sa Françoisa nakoniec dostane, ale ani tá v konečnom dôsledku nefunguje. Film, prvýkrát uvedený do kín iba niekoľko týždňov pred začiatkom druhej svetovej vojny, totiž neponúka v podstate nič, čím by diváka dokázal zaujať. Minimálne nie na začiatku, čo vedie k tomu, že divák s pribúdajúcimi minútami stráca záujem o dianie čoraz viac. Le jour se lève sa príbehovo zlepšuje až v záverečných scénach, kedy sa konečne naplno prejaví dovtedy skrytý potenciál Gabinovej postavy vďaka plamenitému monológu o vlastnom živote. Vtedy je však na zlepšenie celkového dojmu už neskoro. Malým plusom, ktorý možno na Carného snímke oceniť, sú kulisy, respektíve vizuálna stránka výpravy. Poetický realizmus, údajne jeden z hlavných výrazových znakov snímky, sa v nezaujímavom príbehovom poňatí stráca. ()
Francouzská kinematografie je pro mě nejlepší na světě - tento film je jedním z mnoha důvodů, proč tomu tak je. Svět předměstské ulice byl vybudován v ateliéru za dozoru filmového architekta Alexandra Traunera (1906 - 1993). Tato osobnost je podepsána pod snímky jako "Nábřeží mlh", "Děti ráje", "Svědek obžaloby", "Sladká Irma", "Byt", "Příběh jeptišky", "Jak ukrást Venuši" či "Fedora". ()
Carné s Gabinem začínají přibližně tam, kde rok předtím skončili v Nábřeží mlh - tedy, o kousek dřív, tady má Gabin před sebou ještě jednu noc... Jinak je jeho hrdina charakterově podobný - drsný bručoun, ale "v jádru dobrý", ochránce vyvolené ženy... a ač to je zahrané výborně, je tato charakteristika herecky docela limitující, protože dost monotónní. I proto v paměti zůstane spíše Julem Berrym skvěle ztvárněný Valentin (jasně, padouši se hrajou líp), nejvíc asi v dialogu s Francoisem v kavárně. Ženské postavy zde působí spíše jako doplněk, aby bylo o co hrát. A ze dvou hrdinek je výraznější ta "méně důležitá", Clara. Francoise, o niž tu jde především, zůstává nevýrazná a nejméně propracovaná. Škoda. Ale to je asi jediná má výtka k filmu, celkově je to samozřejmě pecka. ()