Le Jour se lève
Daybreak
Režie:
Marcel CarnéHudba:
Maurice JaubertHrají:
Jean Gabin, Jules Berry, Arletty, Mady Berry, René Génin, Bernard Blier, Madeleine Rousset, Georges Douking, Marcel Pérès, Léonce Corne, Gabrielle Fontan (více)Obsahy(1)
Ve filmu, který náleží k tendenci francouzského poetického realismu, je představen jeho typický hrdina – těžce pracující dělník (Jean Gabin), který nalézá své štěstí v ideální lásce k mladičké, křehké a zdánlivě nevinné dívce (Jacqueline Laurentová). Právě zjištění, že dívka byla svedena chlípným Valentinem (Jules Berry) ho dovede až k hrůznému činu. Zajímavý způsob vyprávění, skvělé dialogy Jacquesa Préverta, herecká symfonie Gabin – Berry, napjatá atmosféra spoluutvářená dekoracemi Alexandra Traunera a rytmy bicích Maurice Jauberta se spojují v umělecké dílo, které bylo uvedeno do kin tři měsíce před začátkem 2. světové války a rozhodně stojí za zhlédnutí i dnes. (Phaedra)
(více)Recenze (53)
Kdysi jsem viděl americký remake tohoto snímku, Long Night z roku 1947 s Henry Fondou v hlavní roli. Sice se mi líbil, ale originál je samozřejmě originál. Francouzi jsou v mnohých věcech otevřenější než Američani. Gabin je v hlavní roli samozřejmě fantiastický, délka je tak akorát, atmosféra taky super. ()
Režijne dobre zvládnutý kúsok s pôsobivou výpravou a skvelým strihom, ktorý však samotným svojim príbehom nenadchne. ()
Mě to zase tak úžasné nepřišlo. Carné se tentokrát až moc drží hranic poetického realismu a v poměrně plochém scénáři nepředvádí tak kvalitní práci jako například u vynikajícího Nábřeží mlh. Pozitivem přesto zůstává narušování lineárnosti. Otázkou je, zda je v tomto případě na místě, když divák zná od začátku konec a atmosféra i pŕes to že graduje, nemá ve finále čím překvapit (i tím, že se stále navrací do "reality" a přerušuje budouvanou atmosféru) Každopádně Jean Gabin je opět hodně silný a snímek stojí a padá hlavně na jeho přítomnosti. Tři hvězdy, uvidíme příště. You're the type women fall in love with . . . I'm the type that interests them. ()
Den začíná dostál termínu "poetický realismus". Příběh je drsný, realistický, ale postavy mluví v poetických dialozích a kamera je také poetická. Právě Prévertem napsané promluvy můžou za to, že z dnešního pohledu trochu vyčpělá zápletka zaujme i moderního diváka. ()
Trochu konvenční zápletka povýšená zajímavým narativem, invenční kamerou, propracovanými dekoracemi a hlavně krásnými Prevértovými dialogy, civilním Gabinem a ještě civilnější Arletty. ()
Mám veľmi rád túto periódu. Pevné herecké výkony, zastavenie časom a nezabudnuteľný poetický nádych, ktorý všednostiam dodáva nehorázneho lesku. Akoby jedna životná udalosť mala mať priestor na komplexné rozpovedanie francúzskej duše z nižších vrstiev, ktorá bojuje voči okoliu. Isteže nejde o širokorozsiahlu psychologickú anabázu, na to sa poetický realizmu nehrá a ani na obskulárnu melodramatickú kriminálku vytvárajúcu forsiráciu napätia. Možno nie je Le Jour se lève najdôležitejším snímkom francúzskej odnože realizmu, ale prekvapí nelineárnym rozprávaním a bohatou nádielkou emócií v strete cynizmu a oddanosti. Gabin je bohovský, tieto role mu maximálne sedia a som si všimol ako tuna pomerne schudol. Na jeho charizme to však nemá pochopiteľne žiaden zásadný vplyv. ()
To, že Gabinovi zrovna tyhle role sedí je asi celkem jasné. Má na to obličej, má na to schopnosti a diváci mu prostě věří. Ten příběh je dobře vystavěný, ale nějak se mi nezamlouvalo tempo, ani to, kam příběh směřoval. Rozhodně mu nechybí kvality, o tom se nedá přít, ale na druhou stranu, když mě film nezaujme, tak mě prostě tolik nezaujme. ()
0/10 Film o neschopnosti mistnich cetniku, kteri svym chovanim poslouzili za vzor nejslavnejsi serii. Frantici jsou tepli a nudni. Jedine, co stoji za zminku, je ten vysoky osamoceny barak a kamerove prujezdy nim. Pribeh slaby, Gabin slaby, baby slabe ()
Tohle je prostě moje.... Malý temný prostor, tíživá atmosféra a poetické retrospektivy člověka, který udělal z lásky pěknou blbost... Už rozumím proč Béla Tarr říkal, že má rád francouzský noir (konkrétně právě Carné)... A skutečně Francie v tomto žánru, který se obvykle připisuje USA v letech pozdějších, nijak nezaostává.... Jednoznačně doporučuji... ()
ocenenia : MFF Benátky 1939 - Súťažný výber ()
Kdo se u filmu pozastavuje nad chováním policistů, nejspíš nikdy nepil Kofolu. Ano, dívka je květina a je těžké, aby voněla jen vám. Víra v zdravotní nezávadnost tamní dělnické profese vede ke šťastnému, však krátkému životu. Je to špatně? ()
Obliehanie bytu so zabarikádovaným Gabinom pôsobí ako predobraz amerického noiru. Flashbacky sú však už silne poetické a nostalgické. Veľmi fajn ukážka poetického realizmu, ale od tvorčej dvojky Carné – Prévert mám radšej Nábrežie hmiel, ktoré je výdatne atmosferickejšie. 3,5* ()
Gabin je Gabin, nemůže jinak než za pět. Nejsou ale jen pro něho, film je perfektní, ta bezvýchodná smutná atmosféra. Když si vezmete, jak je film starý a co se v té době točilo, tj. jak srdceryvně a toporně mohl být natočený, je to zážitek. Gabin je úžasně civilní, úsporný jako vždycky. Zážitkem byl pro mě i mladý Bertrand Blier. ()
Vysoko nadhodnotený film. Byť tento námet natočený o 70 rokov neskôr, myslím si, že by bol v čiernych číslach. Vleklé tempo filmu, v ktorom ma nedokázalo zaujať skoro nič. Prvých 10 minút ušlo, ale ten nudný zbytok o milostnom štvoruholníku a tvorený zväčša flešbekmi už nie. Napomáhajú tomu aj prehrávajúce herecké výkony. Márne som očami posúval čas na hodinách. Prím hrá nuda. ()
Jen průměrný. Ne až tak špatný ale nic navíc. Ani Gabin nic extra, vůbec tady nemusel ani hrát. Na vině je režie, na natáčení přinesli jen scénář, nápady nechali doma. 2,5/5 ()
Vím, že filmové plátno je dvojrozměrné, ale stejně mi připadalo, že všichni herci mají mezi zády a šaty pravítka a příběh není jen prostý, ale poněkud plochý. Potřebnou komplikovanost mu dodávají flashbacky, podpírají ho dialogy a docela akční děj (fakt se tu hodně střílí… hlavně do nábytku). François nestojí na životní křižovatce, ale ve slepé uličce, z níž ale nakonec najde v jistém smyslu odbočku. Sympatizovat jsem s ním moc nedokázala pro jeho podobnost s „bestií“ Jacquesem Lantierem. Jako kdyby měl vraždu zapsanou ve tváři dřív, než ji spáchal. Jules Berry se může přetrhnout, aby uzmul každou scénu pro sebe, jenže nikdo nepřehraje Gabina s medvědem. :) ()
Perfektně hrající Gabin je vrcholem tohoto výborného filmu, ale nechybí kvalitní scénář a hlavně má film skvělé zpracování. ()
Existenciálna dráma, ktorá akoby vyšla z pod pera Sartra či Camusa, ktorá rozpráva o duševnom nepokoji človeka, ktorý sa zamiluje do krásneho, mladého dievčaťa. Film je pozoruhodný najmä kvôli geniálnej kamere a prepracovaným charakterom. ()
Opravdu krásně nejednoznačný film. Nad jedinou věcí kroutím hlavou a to nad překladem francouzských jmen našich snaživých distributorů. Při větě "Co je ti Františku" (Francoa) je veškerá atmosféra v tahu. ()