Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrají:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Čtyřčlenná švédská rodina cestuje do francouzských Alp, aby si při lyžování oddychla a nerušeně spolu strávila pár vzácných volných dní. Dovolenkovou idylu s hřejivým sluncem a zasněženými velkolepými horami však naruší mohutná lavina, řítící se během oběda na otevřenou restauraci na terase. Ebba chrání své vyděšené děti a zoufale volá na svého manžela Tomase, který však v panickém strachu utíká do bezpečí. Lavinová katastrofa se nakonec nekoná, avšak ze vzniklé sněžné mlhy se postupně vynořuje zahanbení, nejistota a výsměch. Manželství Tomase a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnitřně bojuje s vlastním selháním a všemožně se snaží obnovit svou napjatou úlohu otce. (Film Europe)
(více)Recenze (255)
Film o tom,jak se dá pořád dokola mluvit o jedné věci. ()
Vela cakania a peknych obrazkov, ako je pri svedskych filmoch zvykom. Isiel som do toho s tym, ze som ocakaval komediu, neviem kde sa stala chyba, no dockal som sa dramy. Nie najhorsej, ale ani najviac zaujimavej. ()
Povedená psychologická studie moderní rodiny. Jednání lidí v nečekaných a životu nebezpečných situacích, kdy zavládne primitivní instinkt přežití, je tématem tohoto snímku a je velmi cílený. Mladá čtyřčlenná rodina na dovolené ve francouzských Alpách se do takové situace dostane na terase restaurace během oběda. Náhle se vyřítí lavina a přímo na ně. Je to tak rychlé, že na přemýšlení není čas. Každý se v mžiku zachová tak, jak se zachová. Matka skočí na obě své děti a chrání je. Otec se snaží uniknout. Lavina však nebyla tak nebezpečná jak vypadala a všichni se vrací zpět. Nic už však nebude jako dřív. Tradiční role muže a ženy a jejich vzájemné očekávání, které z nich vychází, dostalo rázem trhlinu. Milující otec je v očích matky viděn jako zrádce. Rodina se mu začne odcizovat a že se něco děje poznají i děti. Otec se nakonec pod tíhou viny psychicky zhroutí. Asi nejcitovější scéna z celého filmu, kdy se ho snaží uklidnit obě děti a nutí k tomu i mamku. Z příběhu vyznívá otázka. Zachovali by jsme se v takové nebezpečné situaci stejně? A nebo jinak? Je instinktivní reakce souhra náhod? Je to zkratkovitost? Dá se to vůbec ovlivnit? Příběh vyvolává spoustu otázek a řekl bych, že to byl záměr. Poetické ladění vytváří artové dílo, které se snaží moc netlačit na pilu, aby byla zachována také nějaká ta civilnost. Mohlo to být ještě lepší, ale takto to zcela postačuje. ()
Nešťastný instinktivní "útěk" od rodiny s blížící se katastrofou, uvolňuje lavinu pochybností, nedorozumění a nepochopení mezi mladými manželi a manželská krize je tu. Řešení tohoto podle mne poněkud uměle vytvořeného pseudoproblému si nenechávají pro sebe a přenášejí jej i další dvojici, do této chvíle užívajícího si dovolené v harmonickém vztahu. Podle Reflexu je toto drama velmi ceněné v domovském Švédsku, mě však spíše nudilo a třetí hvězdu jsem přidal jen kvůli výborné kameře a pěkným scenériím, které jsou tu k vidění. ()
ak by skoncili o cca 20minut skor, tak by som dal zrejme aj 5* ()
Tak asi prvá severská dráma, ktorá ma sklamala. Asi na päťkrát som to síce z úcty k severskej kinematografii dopozeral, no ten čas som mohol stráviť oveľa užitočnejšie.. ()
Určitě to není průměrný film. Hotel vysoko v horách, hodně sněhu, čtyřčlenná rodina, s tím si filmaři vystačí. Příběh a styl, kterým je natočený, to utáhne. Zajímá vás, kam se to vyvine, myšlenka filmu je velmi neotřelá. Horší už to je s dialogy, jako by je diktovala demokratická propaganda - blablabla, přetvářka, volná láska, vnitřní nespokojenost bez zjevné příčiny a zase blablabla. Mluvit, aby se mluvilo, každý má své právo - mluvit do všeho a sobecky se prosazovat. Ale za vidění to dle mého stojí, i když myslím, jedno stačí. ()
Jako nic moc. Píšou tu drama, já měl pocit, že je to komedie. Skoro mě více zajímal příběh druhého páru, než hlavních hrdinů. Konec byl úsměvný, každý dostal příležitost ukázat, že je přeci jen hrdina. Kolem a kolem – zoufale nudné. Dva poznatky, které jsem si odnesl: 1) mít doma takový uřvaný fakany, také bych utekl a nechal je lavině, 2) tvůrci zřejmě měli malý rozpočet, a tak k tomu Vivaldimu nekoupili práva a opakovali tam pořád jen těch třicet vteřin, které teda jako použít můžou. ()
pěkná alegorie zvířecích pudů ... ()
Když už se to odehrává na horách, nenapíšu nuda nuda šeď, ale nuda nuda bílo. Proč je to roztáhnuté na dvě hodiny?! U komentáře uživatele Mattyho se fakt musím jen smát, na druhou stranu i takoví lidé jsou potřeba, aby např. "umělecké dílo" - červený cákanec na plátně mohli ohodnotit třeba jako "krvavou syrovost autorovy duše prosakující skrz všednost a protestující tak proti uvěznění ve stádovitosti dnešního světa" a prodat to za miliony. Nedoporučuji. ()
Když po více než hodině padla ve třech tisíci metrech na jednom z alpských vrcholků otázka: "Nemůžeme si raději promluvit?", myslel jsem, že omdlím. Po tom bezbřehém tlachání a pracném vytváření manželské krize už toho bylo na můj vkus až příliš. Pocit, že vysokohorská dovolená s rodinou je to nejhorší, co se může v našem životě stát, je trochu mimo (byť, tak jak je to ukázané ve filmu, uznávám tu odpornou sterilitu prostředí), ale nic víc jsem si z toho neodnesl – Östlund zapomíná, že jaké si to člověk udělá, takové to má – a všechny nesympatické postavy jeho filmu si vzájemné zraňování svých eg báječně užívají a slouží jen k tomu, abychom si je jak v akváriu promítali na své vlastní svědomí. Tomu zbytku odmítám rozumět, ale pro následné smysluprázdné vztahové diskuze je tento film výborný služebník, let's go on... ()
Zajímavé psychologické drama, ale ten závěr byl jakýsi prapodivný. ()
Tři hvězdy jen za tu myšlenku, která se Vám zabydlí v mozku a bude tam věčně vrtat: Jak bych se sakra v podobné situaci zachoval já? Jinak její celkové uchopení mě zkrátka neoslovilo. Tohle je totiž téma na údernej krátkometrážní film a tady Vás Vyšší moc s přibývající stopáží spíš ubije. ()
Jedna za nádherné hory ()
Ten film je jenom velký nafoukaný nic. Za celou dobu se vůbec nic nestane, jsou tam podivný a naprosto zbytečný situace, se kterými se pak vůbec nepracuje, a nakonec taky nečekejte žádné překvapení. Vlastně vám nic neuteče, když to celé přetočíte. ()
Pripadalo mi to, ako pomocný inštruktážny film pre študentov psychológie v prvom ročníku. Téma ľudského zlyhania tak max. na 20 minút. Strašne moc dlhých záberov bez konverzácie, kde by mal divák sledovať rozmýšľanie hl. postáv (ako sa im z hlavy dymí). Aj keď som si tieto "scény" zrýchlil, koniec bol stále v nedohľadne. Nabudúce možno rejža natočí "drámu" o tom, ako si niekto v spoločnosti hlasno (a pritom dlho a prerušovane) prdol. Keby sa zohľadnili náhľady a názory všetkých (samotný aktér, najbližšia rodina, priatelia, známi, prítomní aj nezainteresovaní) tak by to hodilo aj na dve a pol hodiny trháku. ()
Dobře zrežírované a zahrané komorní drama doplněné (možná až příliš častými) záběry chladných tichých hor, dokreslujících skličující atmosféru u rodinného stolu. Ač by se předem mohlo zdát, že je film zaměřen na hněv ženy na svého muže (bezcharakterního necitu, který nechal své nejbližší v těžké chvíli na holičkách a který by všechny zaprodal pro vlastní prospěch), velmi detailně popisuje spíše charakter otce, jenž si nechce (a nedokáže) připustit své selhání v roli ochránce rodiny. Diváka při sledování této sondy pomalu a se sílící intenzitou nahlodává, jak by se v podobné situaci zachoval sám. ()
Zajímavý evropský dramatický počin, kterému by bohužel slušely ostřejší střihačské nůžky a sem tam i vynechané zbytečné scény. Jinak ale velmi originální a dobrý scénář, herecké výkony a i celé prostředí. Z toho příběhu jde prostě děs. ()
Jasný, pojďme řešit pudy ve světě, kde při čištění zubů už ani nemusíte hýbat rukou. Skvěle zvládnutá člověčina prostá ždímání emocí. Technicky moderní, obsahově dosti trefná, herecky nepatrně drhnoucí. Horské prostředí nabídlo spoustu padnoucích metafor, které jsou uchopitelné i pro méně sečtělého diváka artovek, přesto nejsou prvoplánové. Takhle nějak by mohl vypadat Antikrist, kdyby von Trier nebyl sebestředný nekoherentní přeplácávač témat, který má pocit, že za vyvoláním emoce musí jít úplně do krajních mezí. ()
Ostlundov film je o odhalovani nedostatkov partnerskych vstahov a schopnosti prijat zodpovednost.Mlada rodina posoby na prvy pohlad štastne ale to je len zdanie,disfunkčne spravanie nenecha na seba dlho čakat.Filmu nechyba seversky chlad a cynizmus.Vyššia moc pracuje s myšlienkou že nie každy sa dokaže zachovat ako hrdina,podobne ako Tomas ktory zlyha a to obrati život rodine na ruby.Ostlund s absolutnym prehladom mieša napetie ,humor a realisticku trpkot.Postavy lutuju predovšetkym same seba ,že poznaju svoje limity a nedostatky .Zaverečna pointa posoby ostro kontrasne. ()
Reklama