Režie:
Ruben ÖstlundScénář:
Ruben ÖstlundKamera:
Fredrik WenzelHudba:
Ola FløttumHrají:
Johannes Bah Kuhnke, Lisa Loven Kongsli, Clara Wettergren, Vincent Wettergren, Kristofer Hivju, Fanni Metelius, Karin Myrenberg Faber, Brady Corbet (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Čtyřčlenná švédská rodina cestuje do francouzských Alp, aby si při lyžování oddychla a nerušeně spolu strávila pár vzácných volných dní. Dovolenkovou idylu s hřejivým sluncem a zasněženými velkolepými horami však naruší mohutná lavina, řítící se během oběda na otevřenou restauraci na terase. Ebba chrání své vyděšené děti a zoufale volá na svého manžela Tomase, který však v panickém strachu utíká do bezpečí. Lavinová katastrofa se nakonec nekoná, avšak ze vzniklé sněžné mlhy se postupně vynořuje zahanbení, nejistota a výsměch. Manželství Tomase a Ebby i pokojný život rodiny visí na vlásku a Tomas vnitřně bojuje s vlastním selháním a všemožně se snaží obnovit svou napjatou úlohu otce. (Film Europe)
(více)Recenze (257)
Östlund rozhodně umí docílit toho, aby se diváci cítili nepříjemně nebo trapně, to se mu musí přiznat. Ale ani tady mu tu čtvrtou hvězdu nedám. Karty jsou přitom rozdány velmi slibně, dala se však s nimi jistě nakonec uhrát mnohem zajímavější partie. Téma krize mužské role, které se rozjede v klaustrofobickém prostředí zimní dovolené v Alpách, je nosné, silné, a slibovalo zkrátka víc. Vyšší moc mě tak uspokojila bohužel jen z části, přitom námětů k zamyšlení poskytuje mnoho, jak už je u tohoto tvůrce zvykem. Je to těžký bejt bezvadnej chlap, manžel, otec - nemusí být každý přímo hrdina nebo rozený vůdce smečky, herec v hlavní roli je však už od pohledu sobecký hajzlík a slaboch. I když pánové, ruku na srdce, zachovali bychom se v krizové situaci určitě bez zaváhání správně? ()
5/10. Tak tohle ne! Jak jsem byl Trojúhelníkem smutku naprosto nadšen, tak Vyšší mocí jsem totálně znuděn. Po té, co vím jak Östlund dokáže neustále utahovat šrouby, tak mi tenhle dvou hodinový výlet do hor s asi desetiminutovím vzápětím fakt nestačí. A upřímně ani herecky nejsem nijak očarován. ()
Postavy celé švédské rodinky nám musí nutně připadat jako páreček nesympatických dokonalých snobů s dvěma nevychovanými fracky; trpce si uvědomíme, že i většina z nás zažila/zažívá takovéto malicherné hádky, kdy se snažíme své přebujelé falešné ego držet, co to jde a když se hroutí, sekáme drápy na všechny strany, a čím více druhým toto pokrytectví vyčítáme, tím více zapomínáme na to svoje. A to nejsme prosím bezpudoví civilizovaní seveřani, ale Češi... ()
Nie som si istý či chcem vidieť ďalší švédsky film. Toto bolo fakt ťažké psycho! ()
Vyššia moc je filmom, ktorý je postavený na okamihu; na jeho nestabilnosti, efemérnosti, krehkosti. A tiež na jeho relativite, kauzalite. A rovnako je o nedorozumení, o rozhodnutiach a o slobode. O tej predovšetkým. _____ Vyššia moc nie je plochý film. _____ A čo teda „vyššia moc“? Zasahovala? Prizerala sa? Bola vôbec prítomná? Slovné spojenie vyššia moc je spirituálne determinované. Nemusí ísť hneď a nutne o náboženský determinant; ide o „niečo“, o „nejaký“ spirituálny princíp, o „niečo“, čo je nad nami a čo nám lezie do kapusty; keďže moc má konotáciou ovládania. _____ Ak by tu nešlo o Boha, tak by išlo o niečo čo je „niečo“, „čosi“, niečo, čo je „vpísané vo hviezdach“, niečo, čo nazývame osudom – niečo, čo je vlastne irelevantné lebo sa nás to netýka ani náhodou (náhodou určite nie, lebo je to osud), niečo čo robí život neživým programom. V tejto súvislosti: vždy by som volil červenú pilulku. A ešte uvediem príspevok z románu poľského velikána sci-fi: ,,...rozborem chování (nacistických, pozn. autora) Němců se nezabýval; počínali si jako osud, který není nutno vysvětlovat.“ V poriadku, myslím, že som to už uzavrel. _____ Boh a osud sú dve kategórie, ktoré ako také stoja mimo antropologickú racionalitu, empíriu, noetiku, mimo zmysly, v ktoré veríme predovšetkým. V Boha možno iba veriť, možno mu dôverovať. Veriť v osud možné je. Dôverovať osudu? – Osud to pre mňa nejako zariadi. A z akého dôvodu, preboha? _____ Omnoho viac sa mi páči interpretácia prisúdenia „vyššej moci“ vo Vyššej moci Bohu. Takto ma baví sledovať Vyššiu moc. Tu je čoho sa chytiť, s čím pracovať. Nehrajme sa na ezoteriku, hrajme sa vážne. _____ Videli ste vo filme Vyššia moc Boha? Vlastne, otázka musí znieť inak: čo a či vôbec, vo Vyššej moci je možné považovať za Boha? Univerzálna definícia v kresťanstve znie: Boh je láska. Ak takto vnímame Boha, pre potreby tohto textu teda rozhodnem, že Boh je vzťah. Každopádne, Boh nie je entita, nie je súcno, vec medzi vecami alebo za vecami, Boh je tajomstvo, je otázka, na ktorú nevieme odpoveď, kniha, ktorú nikto nedočítal dokonca atď., ale i tak tu s nami je. „Je“ tu nejako. Ukazuje sa medzi ľuďmi a v ľuďoch. (Aj keď v Neho môj čitateľ neverí, nemôže poprieť, že tu „je“ vo viere iných.) _____ Boh, ako vzťah, sa ukazuje v slobodnej vôli ľudí. V tej slobodnej vôli, ktorou nás obdaroval, aby sa medzi nami (prostredníctvom nej) mohol ukazovať. A ukazuje sa dvojako: aktívne, imanentne a pasívne, transcendentálne, resp. neukazuje sa. Tak, ako to rád robí aj v reálnom živote. _____ V závere filmu sa Ebba ocitá vo fiktívnom nebezpečenstve (nech mi nik nehovorí, že nie), finguje ohrozenie aby poskytla manželovi šancu na reparát. Po celom tom fiasku, po tom čím si posledné dni prešla, rozhodla sa pre takýto záver. Rozhodla sa sama. Či je rozhodnutie plynulo z prirodzených potrieb alebo z existenciálnych dôvodov, nevieme – výsledkom je, že rodina je pokope. Pointa je jasná aj napriek Ebbiným neurčitým zámerom. _____ „Vidíme“ však aj Boha „pasívneho“. Transcendentálneho. Ďalšiu Božiu tvár v jeho mnohojedinnosti. Objavuje sa v okamihoch relativizmu, efemérnosti. Vtedy, keď si človek myslí, že situáciu ovláda, že je stabilná. Nikdy nie je stabilná. Aj o tom predovšetkým film je: o slobode a krehkosti okamihov. V tomto prípade Boh nie je prítomný, ako niekto „za kulisami“, niekto, kto prstom postrčí „dej“. Taký nie je. Tie veci sa dejú, lebo svet sa deje. _____ Vyššia moc je o slobode v krehkosti, v ktorej je umiestnená. Slobodu vo filme vnímame v scéne single lyžovania, v sexuálnej slobode Charlotte, v „submisívnych“ výchovných postojoch rodičov reagujúcich na despotické tendencie svojich detí, v mimikrických náladách postáv, vo vzťahu Matsa a Fanni, vo vzájomných vzťahoch všetkých postáv a situácií, v ktorých sa ocitajú atď., atď. _____ Vyššia moc je o krehkosti „v slobode“, v ktorej je umiestnená. Krehkosť vo filme vnímame vo všetkých okamihoch, ktoré sa náhle zvrtnú: Tomasova pudová reakcia, vylihovanie na lehátkach v spoločnosti neznámych dám, konverzácia pri večeri, večerná hygiena, scény z chodby; celá dovolenka a jej záver s „filmovým“ odchodom á la happy end, ktorý sa zvrtne na autobusovú mini drámu. _____ Život je nestabilný, ale Boh je stabilný, veta s povahou paradoxu; a človek – čo možno povedať o človeku? Nechcem sa uchýliť k lacnej tautológii: človek je proste človekom. Nie, ešte o tom popremýšľam. _____ Vyššia moc je filmom, ktorý je postavený na okamihu – na okamihu slobody. Rozumovej aj pudovej. Človek je človekom aj keď je tu „vyššia moc“. _____ A teda o čom ten film je? Stále som pridával axiómy, rozširoval základňu. Hral som sa s textom. Je nestabilný. Tak ako jeho predmet. _____ A človek – čo možno povedať o človeku? _____ Človek je slobodný. () (méně) (více)
Zaujímavý poetický rozbor jednej na prvý pohľad nevinnej situácie. Situácie, ktorá je riadená pudmi a kto vinní druhého človeka za činy v takej situácii je nie úplne v poriadku. Mohlo by sa zdať, že hlava rodiny pochybí pri ochrane svojich detí, avšak zlyhá práve až potom, pri obhajobe svojich činov a snahe zakryť svoje "pochybenie". Hlavný konflikt vo Vyššej moci je zbytočne nafúknutý a rozjímať sa nad ním 2 hodiny je fakt veľa. Jedine čo stálo za to bolo pár pekných scenérií a metaforické zobrazenie rýchlo rastúcej lavíny v rodine spôsobenej jedným malým krokom mimo odporúčanej a spoločnosťou uznávanej stopy ()
Sračka osmažená hovnem. ()
Tenhle film je silně orientován na cílovou skupinu: manželé s dětmi.Já jsem svobodný a bezdětný a smysl filmů mi naprosto uniká... ()
Typická severská psychologická dráma, ktorá sa tvári ako v zásade prkotina zameriavajúca sa na hĺbkovejšie riešenie medziľudských a rodinných vzťahov, avšak v konečnom dôsledku je to iba pomalá, nudná a jednotvárna skomolenina niečoho nejednoznačného. Posledná scéna s autobusom bola celkom cool, ale inak musím povedať, že už som videl aj lepšie filmy podobného žánru. 55 % ()
Svojim sposobom velmi jednoduche aspon na pohlad ale cisty realizmus filmu ma dostal az tak, ze mna to prekvapilo. 85% ()
Pud sebezáchovy v praxi. A jak to nakonec dopadne? Zapálím si cigaretu a jsem chlap. A matka? Prchla z autobusu... Psychologie postav v krizových situacích, které číhají nejlépe na dovolené. ()
Výborné drama, které se nevstřebává snadno - některé scény (posezení v hotelovém pokoji s přáteli) mají tak stísňující atmosféru, že nejen její protagonisté, ale i divák má chuť utéct. "Zázračná" záchrana manželky z vánice na konci filmu je jen připravené divadýlko (kvůli dětem, nebo pouze kvůli manželovu egu?). Podivná závěrečná scéna v davu putujícím silnicí mi unikala, ale její smysl myslím výborně odhadl ve svém komentáři Tosim. ()
Je mi líto, na mně tento film nijak hluboký dojem nezanechal a za měsíc už ani nebudu moc vědět, o čem byl. Od jisté chvíle jsem pak už jen vyhlížel konec. ()
Moje třetí zkouška u Östlunda a zatím tedy nejslabší článek. Zde se Ruben malinko utrhl ze řetězu a statické a nic neříkající záběry jsou utrpením spíše pro diváka. Prostě všeho s mírou a zde vyobrazil něco, co si obhájí nevím jak, ale na špek jsem neskočil, ba co víc, už jsem skákal i pro něco k pití a k jídlu, abych tuhle rodinnou idylku v horách přečkal bez efektu posledního dne na svahu. Jádro pudla už napsáno v obsahu. Černá komedie nejspíš má jiný význam, ale jedině tak ke konci je to už taková blbost, která postupně z dramatické sondy jednoho manželství, který má sílu v dialogách a hereckém přednesu, že jiskra se u filmu vytrácí jak lakmusový papír. Tomase se necítí dobře, Ebba drží jen díky dětem. Něco je mezi, jedna lavina, která trávící trakt rozproudí, jednou dvakrát si prdnete a je po příběhu, kdy už Ruben se jen vytasí v tom otcovi, který je na pokraji zhroucení sebe sama, ale takhle si vyjít s cigaretou dolů s partou to je jiná. Nemá to vítěze ani poražený. Já byl docela poražen. 50% ()
Film možno niekedy nebudí dojem reality, ale na realitu zámerne a otvorene odkazuje. Záverečný konštrukt u mňa zabral naplno a zavŕšil tento presvedčivo výpovedný kúsok. ()
Co se mi líbilo! Nádherné horské středisko, nádherný hotel s převahou dřevěného materiálu, námět filmu. Tento námět je super, ale zpracování mělo být úplně jiné. A co se mi nelíbilo? Otravná hudba. Nelogičnost. Řeší se zkratový útěk otce před jakoby lavinou a opuštění rodiny. Ebba pak nedělá nic jinýho, než že ho pořádně dusí a každému to vypráví. Tedy každému to celkem ne, protože v hotelu, na lanovce, na sjezdovce, ani jinde nikdo není. Jinak jsou celkem v pohodě. Pobyt na horách nezabalí a tento zážitek si v klidu dramaticky vylyžují. Závěrečná cesta autobusem tomu dá tu správnou tečku. Ještě měl spadnout ze srázu. K povšimnutí - když na hory, tak všichni s elektrickým zubním kartáčkem Oral-B. A čistit a čistit. ()
Po dlouhé době film, který mě přesvědčil. Herecké výkony naprosto bezchybné, střih, hudba, ... dokonce nemůžu nic vytknout ani dětským hercům, kteří mě v každém jiném filmu pravidelně zklamou. ()
Väčšina z nás sa vo vypätých situáciách zachová ako súčasť stáda. Hrdinov je málo a hrdiniek je pravdepodobne viac ako hrdinov. Je to naša prirodzenosť alebo pohodlnosť? Oceňujem na filme, že nedáva odpovede, resp. že ich dáva veľa. A veľmi sa mi páčil aj koniec, ktorý je takým konečným zrkadlom. Už len zarámovať. ()
Nemám rád rozmazlené děti - i když vím, že tyto skandinávské za to nemohou, ale spíše státní systém. Pominu-li to, tak stejně snímek, dle mého mínění, není tím čím by měl být. 1) Kdyby se jednalo o klasičtějšího otce, který je více s rodinou, tak věřím, že by neutekl - tím už máme první trhlinu. Vždyť to znáte-když potkáte na ulici známého, kterého jste dlouho neviděli, po prvních frázích dochází k trapnému tichu, jelikož si nemáte co říct. 2) Vím, že severská kinematografie si libuje v dlouhých a tichých záběrech, ale i tak proč to malinko nezkrátit. 3) Vyvrcholení, jakože se zhroutím, pobrečím si, všichni se obejmou a druhý den je vše ok? Takhle by to opravdu v reálu bylo? Jsem proti rozvodům, ale manželé dle mého soudu byli už od začátku adepti na rozvod. Možná je to tou chladnější mentalitou, ale žít jak dva čumáci vedle sebe? Díky ne. Porovnám-li drama s Honem, tak je Vyšší moc minimálně o dvě hvězdičky pozadu. ()
Silný snímok o situácii, ktorá sa môže stať každému z nás. Odporúčam všetkým, ktorí hľadajú kvalitnú európsku filmovú produkciu. ()
Reklama