Bílý Bůh

Rise of the Planet of the Dogs in Hungary. Žánrový mišmaš, ktorý nie je ani artom, ani mainstreamom, ale má rovnako blízko k obidvom a vo svojej podstate by prakticky ani nemal fungovať. Je totiž zlúčením rodinného dobrodružného filmu o zatúlanom psovi v štýle Lessie, sociálnej drámy o rebelujúcej teenagerke a v závere vynikajúcou prácou s davom psov až post-apokalyptickým filmom a atmosférou dokonca drsným animal hororom až slasherom. Z artu si berie neotrelý nápad, z mainstreamu zase divácky atraktívne podanie a teda svižnú kameru, pompéznu hudbu a energický strih, no v závere zároveň aj pár klišé s tým spojenými, ktoré sú príznačné skôr pre blockbusterovú produkciu (nedostatočná hĺbka, skratovitosť, diane na efekt a pod.) a ktorú sú v nej ľahšie ospravedlniteľné než v podobnom „arte“ alebo v prípade White God skôr „polo-arte“. Samotná myšlienka filmu o nadradenosti rasy sa tak stáva pomerne banálnou, využíva iba prvoplánovú symboliku, čo je v prípade podobného nezávislého filmu podstatný problém. Napriek tomu sa prikláňam k vyššiemu hodnoteniu, pretože podobný „artový blockbuster“ tu snáď ešte nebol a jeho jedinečné davové scény so psami sú jednoducho famózne. CELKOVO: 3,5* (7/10) (05.06.2015)

Největším problémem filmu je jeho rozdělení do dvou dějových linií - jedné psí, která zaujme a jedné člověčí, která je vyplněná vatou. Osobně bych ocenil oslabení "rodinného příběhu" ve prospěch rozvinutí podobenství, které se v jednotlivých symbolech objevuje jen sporadicky (ale přiznávám, že u věty "Už dělají seznamy" mě trochu zamrazilo). Možná ale právě o to režiséru Mundruczóovi šlo - vytvořit film pro širší vrstvy, který zároveň ponese aktuální poselství o nesnášenlivosti a xenofobii. Závěr filmu bych naopak vyzdvihl. Hodně jsem po projekci přemýšlel o fenoménu roztřesené kamery - jakkoli mi to přišlo na začátku otravné a samoúčelné, není pochyb o tom, že recipientova snaha "ustálit" obraz pomocí detailu, na který se soustředíme (nejčastěji na lidském obličeji) způsobuje, že takto snímaný film navozuje dojem kontaktnosti. Což pro budování vztahu k postavám má určité opodstatnění. (05.08.2015)

Vynikající podobenství s naprosto neuvěřitelnou a přitom fungující vývojovou křivkou. Přepnutí mezi dvěma filmařskými polohami v půli filmu je geniální a dokonale oživí diváckou pozornost. V současné nadprodukci všeho je čím dál vzácnější nacházet originalitu, aniž by byla vykoupena křečovitostí a asi nejsilnější stránkou filmu je, že se mu právě toto daří. Za nešťastný považuji pouze název, který akcentuje rasové motivy, přičemž nosné téma je podstatně širší (v tomto smyslu je paradoxně mnohem výstižnější alternativní název "Underdog"). kleopatra: prosím, nezkoušej to a vrať se k Sexu ve městě; btw taky mám rád psy, ale netuším, jak to s tím souvisí;)) (10.09.2021)

Nemám moc rád filmy, které jsou především podobenstvím, a nemám ani moc rád filmy, které se snaží diváka citově vydírat, jako že se třeba ubližuje psům. Jenže tenhle snímek to všechno podává tak nějak smysluplně a dobře, že jsem tím byl zaujatý, stejně jako prezentováním finálního vyznění filmu. Tohle bylo dobré. (07.12.2016)

Film sice obsahuje hodnotnu myslienku o xenofobii, ale prezentuje ju takym primitivnym spôsobom, ze ma to neskutocne sralo. Vsetky postavy su jednorozmerne. Vsetci dospeli su zmrdi, ktori sa spravaju hnusne jak ku psom tak aj ku svojim detom a psi su chudaci, ktori sa nakoniec naseru a vydaju sa na svoju cestu pomsty. V tomto ciernobielom prevedeni ma nebavili jak hnusne sceny v ktorych ludia týrajú psov, tak ani sceny v ktorych psi svojich tryznitelov pozabijaju. Film vo mne vzbudil pocit hnusu voci vsetkym a vsetkemu. Jednu hviezdicku davam len za kvalitnu technicku stranku, ale tento divny film mi vôbec nesadol. Rozhodne to nie je nejaky psickarsky film. Namiesto psov by tam mohli byt kludne opice, slony, alebo utecenci zo Sýrie a nic by sa na vyzneni filmu nezmenilo. 1/10. (19.09.2015)