Koyaanisqatsi
Koyaanisqatsi: Life Out of Balance
Koyaanisqatsi
VOD (3)
Obsahy(1)
Skupina vysokých nehybných postav obrácených k postavě ještě vyšší, nesoucí na hlavě korunu. Jeskynní malby z Horseshoe Canyonu v Utahu jsou prvním i posledním tónem skladby, která diváka provede světem tak, jak ho vidí Godfrey Reggio. Majestátní věkovitost stalních útesů, zdánlivá nehybnost pouště i věčná dynamika mořských vln sugerují prapůvodní čistotu života, do níž náhle, po staletích pozvolného, takřka neměřitelného vývoje, vstupuje člověk, měnící svou energií podobu světa i rytmus plynutí času. Přináší technický pokrok, zrychluje, propadá se do anonymity, přivádí na svět úžasné vynálezy i ničivé prostředky nepředstavitelné síly, zamořuje životní prostředí a vede války. Reggio beze slov, jen prostřednictvím fascinujících obrazů a za doprovodu úchvatně minimalistické hudby Philipa Glasse poprvé komentuje vztah přirody a člověka, resp. destruktivní sílu lidského působení na naši planetu. (AČFK)
(více)Recenze (271)
Nádherné obrázky, ovšem ta hodina a půl byla dokonalá hlavně díky muzice Philipa Glasse .. ()
Opravdu úctyhodné dílo a skvěle zdokumentovaná atmosféra obrazů moderního světa s přírodou. Navíc, možná tento křehký svět přírody pod tlakem moderní civilizace nenávratně za několik let zmizí a pravděpodobně už tady ani nebude. Každopádně jde o nadčasový klenot patřící k tomu nejlepšímu, co v experimentálním filmu vůbec kdy vzniklo. A kdo rád přemýšlí o přírodě a má ji rád, bude u tohoto výjimečného díla spokojen. ()
Je to paradox, ale během tohoto filmu, který je jak po vizuální tak po (hudební) stránce dokonalý, se dostaví bolení hlavy a mírná nevolnost žaludku. Na několik dní se v hlavě zahnízdí vtíravé myšlenky ohledně konzumu a v super/hyper/megamarketu se nějak nebudete cítit ve své kůži. Je na první pohled jasné, že ovlivnila o deset let mladší (a mně ještě bližší) Baraku.Koyaanisqatsi je němý a zároveň do celého světa křičící dokument o rozpínavosti, neohleduplnosti a nenasytnosti lidstva. Nejsžíravější kritika naší civilizace, jakou jsem asi viděla... 4 a ½* ()
Díky za filmy jako je tento. Přijde mi to jako přímý předchůdce Baraky. Stejná temata, stejné kapitoly, stejný kameraman. Sice se jedná film pro masy nestravitelný, ale o to naléhavější. Jednou se film stane svědectvím o tom jak současné a předešlé generace znásilňují tuto plantetu, a kam až jsou ve své bezohlednosti schopni zajít,to už ale bude stejně pozdě. ()
Ano, hudba i depresivní, ale především skvostná.!!! ()
Začínáme zlehka pohledy na krajinu, trochu nudné, podbarvené uspávající hudbou... Pak se však dostaví "paneláková" pasáž, která je doslova strhující. A pak nastane hemžení - odtrhnutí od obrazovky nemožné, mozek zapnutý na plné obrátky, uši zahlceny hudební smyčkou. Náhle konec, raketa, zmar.... Záběr na večerní / ranní / noční město byl naprosto uchvacující a při "hemžení" jsem stěží potlačoval hysterický smích. HUDBA: Philip Glass - geniální, jedinečná, nezapomenutelná, neopakovatelná (nebo naopak opakovatelná? ) ()
Nuda...nuda...nuda...perfektní záběr...nuda...famózní záběr...nuda. Co přesně by bylo Koyaanisqatsi bez démonické hudby Philipa Glasse? Jen zajímavě sestříhanou snůškou, vesměs průměrných záběrů lidské společnosti 80.let. Právě hudba je totiž tím elementem, který drží celý experiment pohromadě, udává náladu, vytváří celou atmosféru, dělá i ze záběru na letadlo jedoucí po runwayi zajímavou podívanou. ()
Úchvatný celoplošný dokument s hudbou virtuóza Philipa Glassa, ktorý zmenil náš pohľad na svet a život, ktorý v ňom žijeme. Godfrey Reggio nám strhujúcou formou ukazuje úžasné výtvory a krásy prírody, inváziu civilizácie, ktorá do nej stále hlbšie preniká, masívnu industrializáciu, ľudský kolos z krvi, mäsa a kostí, technologický pokrok a rozvoj, chudobu, špinu a biedu, armádu a vojnu, tepnu veľkomesta, nočný život, nepatrnosť nášho vlastného ja, náhľad do výrobných hál a povolaní, ktoré nás vždy zaujímali, chod života, nepatrné úlomky a fragmenty anonymných tvárí a čísel, fascinujúce aj mrazivé zábery, zmapovanie modernej spoločnosti, štart raketoplánu, test atómovej bomby, bezdomovca, preplnený výťah, ľudí čakajúcich v metre, muža, ktorého odváža sanitka, svetelnú show noci, Las Vegas, veľkolepé kaňony, neskutočnú pompéznosť aj banálne detaily. Dokument, ktorý vás prinúti sa nad všetkým zamyslieť, nič vám nevnucuje, ale ponúka vám možnosť utvoriť si vlastný názor. Film, ktorý formoval moderný dokument a myslenie. 100% ()
„Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi, Koyaanisqatsi…“ Toto zaříkávadlo mě hned v úvodu snímku uvedlo do hypnotického stavu a já téměř devadesát minut sledoval jako u vytržení sled nádherných obrázků ve spojení se skvělou hudbou Philipa Glasse. Tímto bych chtěl poděkovat Projektu 100, že uvedl tento film znovu na plátna kin, protože mám takové tušení, že v televizi (nebo nedej bože na počítači) bych si tento snímek tak neužil a rozhodně bych nehodnotil tak vysoko… ()
Hudební a obrazová symfonie, která dokáže upoutat na celou hodinu a půl, přestože se vlastně nic neděje a jednotlivé záběry jsou na sebe napojeny pouze na základě asociací a příbuznosti... Jasné filosofické předpoklady a ojedinělá obrazová složka filmu doprovázejí tento Reggiův celovečerní debut. ()
Koyaanisqatsi patří společně spolu s filmovými dokumenty Baraka - Odysea země (1992) a Domov aneb Kam směřuje naše cesta (2009) k těm zajímavějším s danou tématikou. ()
Tam, kde si Vertov vystačí pouze s obrazem, musí si Reggio vypomáhat skvělou Glassovou hudbou. Ta je výborná po celý film, o vizuálu už to bohužel říci nelze, ten kolísá na značně rozkývané sinusoidě. Od naprosto úchvatných záběrů až po ty nic neříkající a velice nudné. Koncept je to nepochybně velice dobrý, jen ho to chtělo režijně ještě dopilovat. Rozhodně prostříhat, bez Glassovy hudby by tak polovina filmu byla nekoukatelná. ()
Nebýt návodného (křičícího do světa S.O.S. a znemožňujícího (mi) si snímek náležitě užít resp. vychutnat si jej) hudebního podkresu Philipa Glasse, neměl bych výraznějších námitek. Tedy, abych byl spravedlivý resp. přesný. Jedná se zejména o úvodní (cca dvacet minut trvající) část, kdy jsme svědky pohledů na nedotčenou (člověkem) krajinu. V těchto apod. případech, vždy rád nechávám myšlenky volně plynout a pracovat fantazii na plné obrátky a právě přespříliš agresivní Glass, mi v tom brání. Ticho, prostoupené pouze občasnými poryvy větru by (čistě podle mého subjektivního pohledu) bylo o poznání působivější. V „naléhavé“ industriální části nemám námitek. Koyaanisqatsi (prý) v jazyce indiánského kmene Hopi znamená „život vyvedený z rovnováhy“.Osobně mám za sebou pouze pár základ. lekcí, tj., zatím jsem do tohoto složitého jazyka zcela nepronikl, takže těžko soudit, ale konečně začínám chápat název (význam) tohoto uměleckého dokumentu, jenž nemá pevně stanovenou dějovou linii a jedná se spíše o soubor jednotlivých scén (obrazů), které mají však jedno společné. Snaží se o propojení lidstva s přírodou naší bohaté planety. Pokrok nezastavíš, do jeskyní už se těžko vrátíme, (ostatně komu z nás by se tam chtělo?), nicméně maličko (občas) zvolnit, méně té lhostejnosti a pokory by (možná) ne(u)škodilo? 80% ()
[8,5/10] (Institute for Regional Education, Santa Fe) (Barevný /// Produkce: Godfrey Reggio /// Scénář: Ron Fricke, Michael Hoenig, Godfrey Reggio, Alton Walpole /// Kamera: Ron Fricke /// Hudba: Philip Glass, Michael Hoenig) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] ()
Pri podobných všetko riešiacich dokumentov určených pre kiná sa vačšinou nudím a po hodine a pol mám pocit, ako by som videl celú sériu nezáživného seriálu. Koyaanisqatsi má naopak tú nevýhodu, že trvá bez titulkov 80 minút a ja som vôbec nechcel, aby skončil. No a to je jediná výčitka a aj dôvod jednej hviezdy dole. Mať to dve hodiny, bol by som nadšený. Tým je povedané myslím všetko, ešte by som doplnil, že mám teraz trochu chaos v tom, ktorý že raketoplán je nám to ukázaný v závere, pretože médiami prepieraný výbuch posádky Challengera sa odohral v roku 1986, pokiaľ sa dobre pamatám. Jednotlivé sekvencie majú skvelú následnosť, gradujú a nie sú iba vyprázdnenou pohľadnicou pre potencionálnych mimozemšťanov. No a pokiaľ máte pocit, že anonymita v dave je výsadou iba generácie virtuálneho sveta, táto snímka je pre vás povinná. ()
Godfey Reggio. Dobře si to jméno zapamatujte, protože tak zní ctěné jméno dalšího režiséra, který byl příliš dlouho na čerstvém vzduchu s indiány, kde se samozřejmě každý den zdýmil. Jednoho krásného dne se vrátil domů - do chaotického rychlého světa zničeného pokrokem. Doma si řekl, že o tom udělá film. Jak řekl, tak učinil. Koyaanisqatsi je dokument, kde nezazní jediné slovo, takže stránce www.titulky.com skládám obrovskou poklonu, že v sobě vůbec našli tu sílu vytvořit k tomuto filmu titulky. O čem dokument vlastně pojednává by mělo být v obsahu. Dejte mi pár vtěřin..............................Skutečně to tam je. Jedná se o záběry ve stylu 5 minut statický obraz na zrychlený eskalátor. 5 minut na téměř statický obraz pouště. 5 minut zrychleného statického obrazu na frekventovanou silnici. 3 minuty atomového hříbku(osobně hodnotím, jako nejpovedenější část). A tak dále. Je nutné si uvědomit, že film není nejnovější, takže záběry nedosahují žádné hvězdné kvality. Takové záběry vyplňují těch 80 minut. Celkem to uteče a ani jsem u toho neusnul. Pokud jste viděli film Baraka - Odysea země, tak tohle je něco podobného. Pokud jste ho neviděli, tak to nevadí. Stále se jedná o podobné filmy. Hudba se mi nelíbila, protože byla málo depresivní, kdyby mohla mluvit, tak říká něco ve stylu: ,,Všechno je na hovno, ale stále je naděje to změnit!". Hodnocení bych uzavřel na slabých 2* a budu pevně věřit, že se další filmy od pana Reggia nedostanou mezi top 300 nejlepších a nebudu se tak na ně muset kouknout. ()
Krásna audiovizuálna lahôdka evokujúca množstvo námetov na zamyslenie sa nad miestom a úlohou človeka v prírode. Naďalej si myslím, že hodnotenie dokumentov nepatrí do hodnotenia ostatných filmov. ()
prebornik medzi dokumentami...miestami uchvatny, miestami hluchy...fascinovali ma hlavne detailne pasaze s ludmi..nadhera. ()
There's a storm coming, Mr. Wayne. Přál jsem si, aby to nikdy neskončilo. ()
Vizuální esej Godfreyho Reggia má vysvětlení svého názvu schválně až v závěru, aby nezkreslovala divákovy představy a nevzbuzovala předsudky. Reggio prostřednictvím kamery Rona Frickeho jen sleduje a nechává vše na posouzení příjemci. Výborná je práce se zrychleným obrazem a střihová skladba. Nejradši bych přidal i poslední hvězdičku za to, že režisér přivedl do světa filmu skladatele Philipa Glasse, bez kterého by nejen tento film byl poloviční (90%). ()