Reklama

Reklama

Snímek Stopa kamenů (Spur der Steine, 1966) Franka Beyera natočený na základě románové předlohy uznávaného spisovatele Erika Neutsche. Tento film reprezentuje rozsáhlou skupinu snímků, které byly cenzory uloženy v trezorech a odsouzeny k zapomnění. Film oscilující od klasické sorely přes drama morálky až po dobovou mozaiku byl stažen jen pár týdnů po své premiéře a svého uvedení do kin se dočkal znovu až v listopadu 1989. [FF Der Film] (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (5)

Flego 

všechny recenze uživatele

Veľkorysý projekt východonemeckej kinematografie podľa rovnomenného románu Erika Neutscha nemal na ružiach ustlané. Ako mnoho podobných snímkov zameraných na ostrú satiru socialistického plánovania a kádrovania, aj tento bol pár týždňov po premiére uzamknutý v trezore. Beyerova adaptácia je vtipnou satirou odohrávajúcou sa na stavenisku, kde partia pod vedením Hannesa Ballu ( výborný Manfred Krug ) síce neuznáva komunistické praktiky riadenia, ale dosahuje vynikajúce výsledky, tak mu jeho úlety tolerujú. Celý film je v podstate rektrospektívou, v ktorej je divák svedkom kádrovania komunistického šéfa Horratha, lebo prekročil stanovené morálne zásady. Je to vzťah s inžinierkou Kati, ktorá sa postupne páči aj Hannesovi. Vznikne zaujímavý a trochu netradičný milostný trojuholník, ktorý nie je atakovaný len samotným osobným rozmerom, ale aj všadeprítomným socialistickým poňatím morálky. Film je natočený v krátkych obrazoch a s prihliadnutím k veľkej stopáži navodzuje pocit mnohovrstevnatosti deja. Je však kompaktný, dej drží pokope a pamatníci oných čias si určite s úsmevom zaspomínajú na tie podivné časy. Prvý komentár. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Mne by taky zajímalo, kde soudruzi z NDR udělali chybu... Trezorové filmy 60. let s kritickými pohledy na společnost mám až na výjimky v oblibě, Franka Beyera jsem doposud vnímal jako nejzajímavějšího východoněmeckého režiséra (díky válečným dramatům s tématem holokaustu Nahý mezi vlky a Jakub lhář) a Manfred Krug mě před časem zaujal jak ve vážné poloze v Boxerovi a smrti, tak v komické roli v Ukradené bitvě. Stopu kamenů jsem chtěl vidět už minimálně tři roky, ale nebavila mě. Chápu poselství filmu, vnímal jsem to, proč se 23 let nesměl promítat, ale zároveň jsem se u něj povětšinou nijak výrazně nebavil ani neprožíval drama... a nejsem si jist ani co z toho tvůrci přesně více chtěli. Scény plné schůzování, prověřování kádrového profilu, řešení morálních zásad komunistické strany měly dát vzniknout sociálnímu dramatu s pachutí nesmyslné absurdity systému, provokativní eskapády Kruga a jeho kolegů měly pak dodat jakýsi svérázný humor, který později zase vystřídá poněkud zezáživná romantická linka s milostným trojuhelníkem. Dohromady vznikla mozaika povětšinou krátkých útržků, která vytváří v jistých ohledech zajímavý celek s dobovým svědectvím, ale pro mě spíše nevyrovnaný a hlavně příliš rozvláčný, než úderný. Ztráta času to vyloženě nebyla, ale příště těch 135 minut určitě ztrávím jinak. 55% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) ()

sator

všechny recenze uživatele

Film  natočený na základě románové předlohy Erika Neutsche o životních a pracovních podmínkách v Německé demokratické republice 60. let, vyprávěný skrze milostný příběh dvou mladých lidí Hannese (Manfred Krug) a Kati (Krystyna Stypulkowska). Zatímco zpočátku byl film široce propagován a vzbuzoval velké očekávání, opozice v rámci ministerstva kultury do dění zasáhla. Plakáty a další reklamy byly odstraněny  a konzervativní noviny Neues Deutschland byly jediné, kdo mohl zveřejnit recenzi. Premiéru filmu narušovali diváci, kteří během projekce křičeli odmítavá stanoviska. Totéž platilo pro většinu projekcí v Berlíně a dalších městech. Předpokládá se, že tyto protesty byly tajně organizovány ministerstvem kultury, protože vyústily ve zmizení filmu z kin do tří dnů. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (4)

  • Zatímco zpočátku byl film široce propagován a vzbuzoval velká očekávání, opozice v rámci ministerstva kultury do dění zasáhla. Plakáty a další reklamy byly odstraněny a konzervativní noviny Neues Deutschland byly jediné, kdo mohl zveřejnit recenzi. Premiéru filmu narušovali diváci, kteří během projekce křičeli odmítavá stanoviska. Totéž platilo pro většinu projekcí v Berlíně a dalších městech. Předpokládá se, že tyto protesty byly tajně organizovány ministerstvem kultury, protože vyústily ve zmizení filmu z kin do tří dnů. (sator)
  • Frank Beyer plánoval zahrnutí písní slavného východoněmeckého skladatele Wolfa Biermanna. Biermann však kvůli politickému postoji vlády NDR upadl v nemilost a spolupráce nepřicházela v úvahu. (sator)

Reklama

Reklama