Angelika, markýza andělů

Protože byla tahle série uvedena do československých kin a na československé obrazovky v čistě nekonkurenčním prostředí a díky nedostatku čehokoli jiného alespoň trochu zajímavého a také kvůli vyhladovělosti diváků po čemkoli západním, čehož tady bylo zoufale málo, se z Angeliky stal v našich zemích doslova kult, ale narozdíl třeba od Vetřelce či Indiana Jonese a jeho dobrodružství se mi zdá, že Angelika získala svou pozici nezaslouženě a ve světě tenhle kultovní odér kolem její existence rychle vyprchal... (27.04.2007)

Natočit červenou knihovnu, u které by se člověk nezblil, není zas tak snadná záležitost. Důkazem budiž Troškův nudný paskvil "Andělská tvář". Naproti tomu Angelika, to je jiná. Vyznavači filmového umění, klidně se mi smějte, ale mně se Angelika líbí. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím proč. Mám rád kostýmní velkoprodukce, MM je hezká ženská a Jean Rochefort skvělý herec. Tak asi proto. (04.01.2003)

Jako největší romantik 20 a současně i 21.století samozřejmě nemůžu ignorovat film, ve kterém je láska větší než nekonečnej vesmír. Mám akorát pár drobných poznámeček, k tomuhle krásnému zamilovanému cvrlikání. Především ta Žofrého jizva, proboha tak bohatej chlap by si jí jistě i tenkrát mohl dát nějak kosmeticky upravit, byla poměrně hluboká a příliš široká a otevřená a nebylo mě příjemný na ní furt koukat a že jsem na tu jizvu čuměl pokaždý, když na ní byl závěr, nechápu proč. Samozřejmě je strašně krásný vědět, že nejhezčí dívky na naší zemi sní o hnusným chlapovi co kulhá, to mě u holek dává jisté naděje. Holky totiž jistě nezajímají peníze a krása, holky sní jen o čistotě srdce.....och jak krásné. Jak se s ní nevyspal a poctivě čekal, až to bude z lásky.....zase nádherné, ale zkuste se dneska nevyspat s holkou tak měsíc a nabere Vás vidlema na hnůj. Těma zamilovanýma očima jak se na Angeliku díval snad i když spal, to je jiný než my, co holky? My dnešní muži, máme nejzamilovanější pohled, když vidíme naše hokejisty se zlatou medailí na hrudi. Mimochodem všimli jste si, že by Angelika někdy vařila...no já nevím, ale láska prochází žaludkem, takže zatímco ženy sní o tom, jak jim chlap řekne, to, co Žofré Angelice, my sníme o dobrém teplém jídle na stole . Angelika může bejt ráda za ten konec v tom filmu, protože jinak by se to jistě zvrhlo časem v rodinou rutinu. Žofré by vydělával jak černej, aby mohla Angelika chodit pěkně oblíkaná a Angelika by buzerovala pohunky ať vařej, perou a žehlí. Doufám, že po tomto komentáři budu platit za největšího romantika CSFD, tak jako pro mě platí, že jsem slyšel nejpovedenější a nejpodmanivější romantickou hudbu vůbec, viděl nejkrásnější markýzu na světě, pochopil, že i chlap, který kulhá a má jizvu může imponovat každé ženě a především jsem byl rád, že i sladký román může chutnat a moc. (20.10.2007)

Obsáhlý šestidílný román Anne a Serge Golón, jsem přečetla celý (pod lavicí) a to ve slovenštině. Filmový „seriál“ je sice hodně zjednodušen a řádně přislazen, ale vůbec mi to nevadí. Joffrey de Peyrac je výjimečný a okouzlující muž.„Víte patřilo mi už mnoho žen, ale nikdy jsem ani jednu nezískal násilím ani penězi. Přišly samy. Jednou, jednoho dne, jedné noci přijdete i vy“ A Angelika je báječná, nezkrotná, ale i věrná, i když její srdce je hodně široké a náruč značně otevřená. Dokonalá romantika, která musí být milována všemi, kdo v našem příliš realistickém světě rádi utíkáme k pohádkám pro dospělé. (09.09.2005)

Ve správném rozpoložení mi Angelika ani nepřijde trapná. To je na slušný komentář hodně málo, že?;) Nuže vězte, že nesnadné nacházení cesty dvou duší k sobě je v tomto filmu podáno, zvláště díky úžasnému Robertu Hosseinovi, excelentním způsobem...ale i přesto ani na okamžik nezapomenete, že je to červená knihovna toho nejtěžšího kalibru. (23.09.2005)