Angelika, markýza andělů

Už přes dva týdny se mi nepodařilo nic zhlédnout a nic vyhodnotit... Proč? Protože, beruška, tedy vlastně olympiáda. No a proč to všechno píšu do komentáře k Angelice? Protože právě během olympiády se mi podařilo se dostat k šestidílné knize o Angelice v brožovaném vydání a u různých sportů jako parkur nebo házená, pozemní hokej či volejbal (u atletiky a basketu by to asi nešlo) ji celou přečíst. ;-) Výsledek? Tristní (tedy smutný)... Nelíbila se mi kniha, no a nenadchly mě ani filmy natočené podle ní, no prostě olympiáda mě nadchla mnohem víc. :-)) Ale zpátky ke knize a filmům. Nevím, zda ona kniha byla pouhý výtah, ale evidentně jí filmy moc neodpovídaly. Jakž takž se mi líbily první dva díly, ve třetím už bylo na mě příliš mnoho politiky a příliš málo Angeličina bratrance a druhého manžela, francouzského maršála Filipa du Plessis-Belliére ("užila" jsem si ho aspoň v knize), takže díl zachraňoval vizuálně princ Rákoczi (v knize mimochodem chyběl) a po ostatních stánkách bývalý advokát a tajný rada Desgréz. No a protože od čtvrtého dílu chyběl i ten (v knize se vrací v díle pátém, v La Rochelle) a protože z mladinkého admirála de Vivonne (bratra královy mnoholeté milenky Athénais de Montespan) tvůrci filmu udělali, co udělali, nebylo se už na co koukat... Ale ano, Angelice to po celou ságu moc slušelo a kostýmně to taky šlo, ale její sexuální apetýt byl pro mě až asexuální, a tak jsem nedokázala pochopit poselství o její velké lásce k prvnímu manželovi, panu de Peyrac, kterým se mě snažily zavalit jak kniha, tak i filmy. O kolik lepší byla v téže době natočená Paní z Monsoreau z doby kralování Jindřicha III. z Valois. Navázat na to, jak se mi sága o krásné markýze líbila před dvaceti lety, se nyní nepodařilo a zcela se ztotožňuji s flankerem.27 ohledně oslího můstku na Růžičkovou alias Škopkovou ve Slunce, seno... (15.08.2012)

Obsahuje spoillery!!!!!! Hodnotím všechny díly v jednom komentáři! Angeliku jsem se naučila zbožňovat. Jako dítě jsem ji nikdy nepřišla na chuť, ale dospěla jsem k ní. Tu sérii opravdu zbožňuji, ale výtky také mám. Jedna věc mě štvala opravdu hrozně moc. Pokaždé, když se setkala s Joffreym a to i po sedmi letech, co si myslela, že je mrtvý a po sedmi letech, co tak neúnavně dokola tvrdila, že ho miluje (i přes to, že ho podváděla, jak se dalo), tak jejich shledání nikdy nebylo dostatečně velkolepé. Bylo téměř bez emocí. Tyhle setkávací části filmu, které by mohly čerpat neskutečnou dávku emocí a slz, byly jak špatně zahrané, tak špatně zrežírované. Po romantické stránce to člověka prostě nemůže uspokojit. Dále moc nechápu, že byla asi milionkrát znásilněna, ale psychicky se nikdy ani maličko nezměnila, řekla bych, že by tohle mělo být znát i na silné ženě, jako je ona. A dále ještě poslední maličkost. Je to vážně příšerná matka :-D :-D PS: všimli jste si, že vždy, když je nenalíčená a v bezvědomí, tak se probere nalíčená? :-D (08.10.2013)

Před mnoha lety mi spolužák na základní škole z knihovny svých rodičů zapůjčil první, druhý a šestý (poslední) díl románového cyklu o Angelice (ve slovenském překladu). Před nedávnem jsem na komplet toho samého vydání narazil v nabídce jednoho antikvariátu a neodolal jsem. Po opětovném přečtení a zhlédnutí filmu, který jsem poprvé viděl v kině někdy v 80. letech, musím ocenit kvalitní scenáristickou práci, která z pětisetstránkové předlohy destiluje ve srozumitelné zkratce to nejdůležitější a přidává navíc ikonické výjevy (Joffreyho laskání antického torza). Scéna, kdy je Angelika v Louvru pronásledována vrahy, je stále stejně působivá a nejlepší postava je věrný přítel D'Andijos s hláškou: "Ne, není ošklivý. Je strašný!" (09.04.2024)

Natočit červenou knihovnu, u které by se člověk nezblil, není zas tak snadná záležitost. Důkazem budiž Troškův nudný paskvil "Andělská tvář". Naproti tomu Angelika, to je jiná. Vyznavači filmového umění, klidně se mi smějte, ale mně se Angelika líbí. Nejhorší na tom je, že vlastně ani nevím proč. Mám rád kostýmní velkoprodukce, MM je hezká ženská a Jean Rochefort skvělý herec. Tak asi proto. (04.01.2003)

"Z lásky ke svému de Peyracovi opíchám celou Francii." I přes obrovskou kýčovitost musím uznat, že jsem na to v dobách svého dětství s klidem koukal. Bylo to velmi dobře výpravně zvládnuté a celkově zajímavé. Konec konců, je to jedna z nejlepších romanticko-historických ság co znám. Proto možná trochu vybočím a malinko hodnocení přilepším. (15.03.2017)