Druhá šance

Herecky asi nejsilnější sestava, kterou na severu můžeme najít. Nikolaj Coster-Waldau z Game of Thrones je hodně velké lákadlo a k tomu si připočtěte Ulricha Thomsena z Banshee a Nikolaje Lie Kaas, který momentálně vévodí severskou kriminální quadralogii, jehož nejnovější počin Složka 64 startuje v kinech už za 4 dny. Druhá šance je dusný, nepříjemný, autentický Drama/Thriller, který především pro rodiče( matky) nebude velmi příjemně koukatelný. Film se soustředí na dvě rodiny ( jedna narkomanská sociálně slabší, druhá zajištěná, ale štěstí jim velmi nepřeje). Musím říct, že film má opravdu sílu a nebojí se ukázat scény, které běžně ve filmech nevídáme viz. scéna kdy batole leží na wc od výkalů a moči byla více než šokující. Režijně, scénaristicky i herecky bezchybné a s velmi bezútěšnou atmosférou podpořené. 80% (21.01.2019)

Opravdu hodně silné drama z prostředí odporných feťáků a dvou sympatických detektivů. Konečně vidím Waldaua i jinak než jen jako Jaime Lannistera a ta role mu fakt perfektně sedla. Film je hodně tvrdý a realistický a ukazuje někdy až nechutné scény, které jsou propleteny v zajímavém ději s depresivní atmosférou, ke konci nechybí docela nečekané odhalení a emocionální závěrečná scéna. Nemám si na co stěžovat, děj, námět i zpracování bylo naprosto skvělé a originální. PS: Popis filmu je trochu zavádějící, tak na to bacha. (13.02.2019)

Filmová výzva 2018 - Dánsko. Jeden z mých jasných favoritů jde do čela žebříčku. Již po deseti minutách jsem si říkal, že těch deset minut je lepších než minimálně osmdesát procent celé americké produkce. Dánové umí a na severu neochvějně kralují. Susanne Bier vytvořila další znamenité psychologické drama konkurující leckteré antické tragédii. Potvrzuje, že stojí s Von Trierem nejen na dánském piedestalu, ale může se měřit s velikány v evropském i světovém měřítku. Sázka na hvězdu Her o trůny jednoznačně vyšla, Coster-Waldau hraje jako o život, předvádí famózní výkon, druhý Nikolaj Lie Kaas a Ulrich Thomsen nepřekvapí stejně výtečnými výkony. Jeden z největších filmových zážitků v tomto roce. (15.04.2018)

Trochu kýč, ne? A krapet překombinovaný. Úplně to nezatracuju, po úvodní desetiminutovce jsem si myslel, že to bude horší. Ty dva odlišný světy tady ale byly vykreslený tak extrémně, že už to snad ani víc nešlo. Fetky se válely v hovnech a policajtova famílie snad někde mimo záběr těžila na zahradě ropu... Poctivá červená knihovna, která se zpronevěřila žánru realistickým závěrem. (17.10.2019)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)