Druhá šance

Typická severská a velmi chladná atmosféra, doplněná skvělým obsazením, s dějovou linií, na kterou se hodně těžce kouká. Vážně, několikrát sem chtěl kousek filmu přeskočit, protože všechno je tak pomalé, a já měl blbé tušení, že se stane něco špatného. A to tušení člověka užírá a svírá a doslova sem se musel protrpět ke konci. Což na jednu stranu nemusí být na škodu, ale prostě mi to moc nesedlo, nechtěl sem takhle trpět. Naštěstí si tvůrci krásně pohlídali předvídatelnost, a nabízejí tak hodně nečekané zvraty, které tak i přes pomalé tempo udrží divákovu pozornost. 70% (29.03.2016)

Dogma 95 opět boduje a je z toho hodně slušné drama, které není hezké ve smyslu pozitivních pocitů, ale zato je pěkné z pohledu herců, režie a scénáře. Ne, že bych tenhle typ filmů vyhledával, ale občas (když se podaří) je to příjemné zpestření. Víckrát se k tomu vracet nemusím, ale kvalitní zážitek to rozhodně byl. 80% (31.07.2017)

Ked uz teda kvalita ceskoslovenskych filmov kolise a smeruje istym smerom /k zumpe/ taxom si myslel ze aspon Europa toci jaku taku kvalitu. Mno, nie je to bergman, ze jo, natocila to Susanne Bier, a talentom nema na Bergmana, ale aspon rezisersky zrucna rutina. Mchnk ma pravdu s tou depresiou a krutostou - hodne velka cast deja sa odohrava v interieroch - sice pekne kulisy ale casto vladli len vatovo plane plky. Dam 3 spunty, az prilis tvorcovia tlacia na pilu . 66 % (09.01.2019)

Dánská autorka Susanne Bier sáhla po hodně těžké látce a nutno podotknout, že sic s klopýtnutími, přesto to ustála. Podle okřídleného zoufalí lidé dělají zoufalé činy natočila znovu se svým věrným spolupracovníkem Andersem Thomasem Jensenem syrové drama, kterak jsou v pasti lapené postavy vhozené před složité volby. Jeden polda chlastá, druhý se uchýlí ke zkratkovitému jednání a jedno násilnické feťácké hovado doufá, že jeho herecká etuda s uneseným potomkem někoho přesvědčí. A do toho dvě matky, které se matkami s různými přešlapy teprve učí být. Bier toho chce tentokrát říct až příliš mnoho a nějakých dvacet minut navrch by možná pomohlo strávit veškeré dění na plátně. Mezilidské vztahy znovu sleduje ze všech možných úhlů, zejména rodičovská morálka tu dostává pořádně přes prsty. Příznivci lidských dramat holt musí po jejím tak trochu odevzdaném (americkém) dramatu Serena znovu napnout uši. Bier pumpuje do každé druhé scény výtečné nápady a od prvních záběrů skvostně buduje atmosféru. A to má ještě připravenou docela šokující pointu. Divákovi nedává vydechnout ani herecká práce. Zejména pánské trio Nikolaj Coster-Waldau, Ulrich Thomsen a Nikolaj Lie Kaas znovu dokazuje, že dánská kinematografie má kde brát. (08.09.2015)

V tomto případě dostaneme dosti zajímavý námět, který zní v celku dost vyhroceně, ale brzy se ukáže, že ono jde spíše o nějaké pokornější i komornější drama. V tomto případě ten scénář v praxi je v celku pro mě zavádějící. Postrádá nějakou větší akci a ta největší epičnost spíše spočívá v synopsi. K tomu režie vypadá v celku unaveně velkou část filmu a nezanechává nijaký významnější otisk. Potom když jde do tuhého, tak se Bier opět ukáže v plné palbě a dosti překvapí. Ale asi je to moc pozdě na to, aby to něco zachránilo. Film má pro mě jako obvykle silný potenciál, ale ten v realizaci není nic extra. Ale nebyl od toho daleko. (02.02.2021)