Boj

Tento případ byl vážně dilema. Zvítězí rodina nebo svědomí? Pořád jsem čekala ... a ono nic. A pak tady mám otázku. Politici tvoří a schvalují zákony. Politici posílají otce od rodin na vražedné okupační mise. Politici tam ale bojovat nejdou, jejich rodiny si žijí v pohodě a v blahobytu. Kdo pak může soudit, co tam ti kluci udělají? Řekla bych, že jen Bůh na nebesích. Jinak film je celkem dobrý, líbily se mi i záběry ze života osamělé manželky se třemi dětmi na krku. A nedivím se jí, že naléhala. (14.04.2017)

Co si jedinec může počít ve světě, kde se kategorie morálky rozplývá do zcela neprůhledné pavučiny emocí, moci a subordinace... Lindholm once again zachycuje ambivalenci současného světa ve vší nahotě a s naprostým tvůrčím chladem jedince, který důsledně kontroluje, přitom mu neunikají ty nejjemnější nuance. Ve chvíli, kdy po neuvěřitelné tenzi první poloviny, která je rozdělená mezi frontu a zázemí, přijde klíčový dialog hlavních hrdinů, který nechá režisér v tichu za sklem, jsem neměl pochyby, že sleduju Lindholmův nejlepší film. Neuvěřitelně komplexní, pokorné a v nejlepším slova smyslu angažující. Mimo dobro a zlo, mimo špatné a správné... žijeme ve světě, kde největší boj může probíhat v tichu zahrady rodinného domu. Nenápadný, o to zásadnější masterpiece. (27.04.2016)

Ani přes detailně vylíčeny popis dne v dánské základně v Afaganistanu, si tamější život a boj nedovedu příliš představit. Ale stejně tak ani život a boj v současné dánské rodině. Film zřejmě reflektoval tyto dva do sebe zavinuté dráty. Velitel čety Klaus byl na základě dvojí lži osvobozen. Nyní si bude muset vyřešit otázku, proč a v čem jeho rodina převyšuje tři jiné rodiny roztrhané na kusy v důsledku jeho adrenalinového rozhodnutí. Matematické vyjádření této zprávy zní: život 11 zabitých arabských rodiných příslušníků "znaménko je menší než" 5 živých dánských rodiných příslušníků s mužem ve vězení. Pozn. 1: Proč se na soudu nemluvilo o příběhu rodiny, která byla - zřejmě také v důsledku jeho rozhodnutí - vydána pomstě Talibanu? Pozn. 2: K dekomponování textu filmu je třeba přistoupit ve třech rovinách - Claus + žena + děti (raději odděleně), Claus + spolubojovníci, Claus + cizí státní příslušníci. Ani v jedné z nich se Claus nechoval nestandardně; zřejmě bychom se tak chovali všichni; proto je také vesměs hodnocen jako kladná postava. Pozn. 3: Můj kamarád Jindra (dej mu pámbů nebe) překřtil před dvaceti lety Dánsko na "Zemi privátů" (teď už by se tak mohlo označit i Česko). A opravdu, při cyklistické cestě přes dánský poloostrov a ostrovy jsme chtěli jet přírodou. Nikdy jsme se do ní však nedostali. Každá boční (polní) cesta ze silnice končila na statku, a teprve za ním se větvila do polí a (něco jako) lesů. Objet statek se nám nikdy nepodařilo, kempovali jsme vždy u moře, nebo jsme byli na silnici či v hospodě (ten rok vyhrálo Dánsko ME ve fotbale. (16.03.2018)

Boj není ani tak filmem o válce, jako spíš o střetu odlišných kultur a o stavu evropské společnosti, která zpohodlněla, stala se příliš sebestřednou a opakovaně ve střetech s jinými světy selhává, protože se tvrdošíjně pokouší dávat událostem ve vzdálených zemích jiné významy odpovídající našim zvyklostem a salónním představám o morálce pěstovaných v bezpečných názorových bublinách evropských elit, co už pár dekád nepoznaly skutečnou krizi a nejistotu a nadobro ztratily kontakt s realitou. Evropská společnost ztratila v mnoha ohledech schopnost improvizace, místo víry a idejí spoléhá na byrokratická pravidla. Stárne a slábne. Není divu, že i vojenské mise už delší dobu vykazují v lepším případě mizivou efektivitu, v horším skutečný průšvih. Před soudem neměl stanout hrdina filmu, ale ti, co ho do nesmyslné mise vyslali a práci jednotky spoutali stupidními pravidly. Režisér možná prozrazuje o fungování evropské společnosti víc, než původně zamýšlel. Celkový dojem: 75 %. (08.07.2021)

„MÁ Z VÁS NĚKDO NĚJAKÉ POCHYBNOSTI O TOM PROČ JE TADY?“ /// Tak prej kurva není jen válka, ale taky lidi. Na tom něco je! Dokumentární kamera ukazuje rodinu, která má tátu támhle v prdelákově (Afghánistán) a který moc chybí (hlavně parchanti by potřebovali pevnou ruku, no a žena…co vám budu vyprávět). Taky samozřejmě ukazuje tátu, kterýmu zase chybí rodina (a manželka, páč i když lepší nežli dívčí zrada je teplá prdel kamaráda, tak tady se maj lidi rádi normálně, čili žádný prasárny nečekejte). Táta vobčas myslí na ty „tam doma“ a navíc má zodpovědnost za „ty tady“. Vojáky, bránící světovej mír (nebo jak se tomu říká). Ale zpátky k tý kameře – je bezprostřední a umístí vás do děje. Nejen v Dánsku, ale hlavně v zápase s nerovným protivníkem. Bez pompézních efektů si brzy jednotku v čele s velícím oblíbíte a budete ji držet pěstičky, když se dostane do úzkých. A to vona se dostane, páč vo tom to je. Claus je hlavně člověk. Nedělá machra a snaží se šéfovat psychologicky, tak aby se kluci, kterým sotva zaschlo mlíko na bradě, vrátili v pořádku domů. To všechno jsou ovšem věci známý a tak nějak vojensky – filmově profláklý. Rejža a scénárista v jednom si místo vzdávání holdu vojákům bojujícím v (zdánlivě) nesmyslný válce, nechal jako hlavní téma dilema, kdy a jestli vůbec někdy stojí 11 mrtvejch Afghánců za jednoho Dána. A protože si v nich (dilematech) libuje, začne ho větvit a předvádí dobrý drama, který zanechá dost prostoru pro vaši úvahu. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Potřebuju vysvětlit rodině, proč jsem tam „venku“ ty kluky nechal umřít. 2.) Páč válka pro mě není dilema. 3.) Thx za titule „Mia.w“ a „jives“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ ** (07.04.2016)