Příchozí

Chápu, že bez "povinných" klišé by tvůrci neměli co žrát, ale moc mě to nezajímá. Námět ok, "objevná" fejsbůková moudra už tolik ne. I když je roztomilý, že jsme natolik zdegenerovaný, že se musíme takhle vychovávat. No tak snad to konečně klapne, držim palečky. ..... Addamsovic (neplést s Adams) pacičky hezký. (22.01.2017)

Denis Villeneuve je dlhodobo zárukou vysokej kvality bez ohľadu na žáner, tentoraz si dokonca vybral nielen môj obľúbený žáner sci-fi, ale aj tématiku, mimozemskú inváziu a síce to nedopadlo presne podľa mojich predstáv, za čo ale mohli skôr len moje príliš vysoké očakávania, ale aj tak sa to vydarilo. Už úvodná civilná sekvencia má také čaro, že som bol z filmu úplne nadšený, ale predsa len sa musí vydať iným smerom. Poteší, že sa na nič nečaká a tak už po chvíli nastane mimozemská invázia a začne hlavný dej a tu sa tomu ani nemá moc čo vytknúť. V sci-fi žánri nepotrebujem žiadnu akciu, práveže mám rád tieto rozumnejšie žánrovky, ktoré sa na to snažia pozerať vedecky a čo najrealistickejšie. Postaviť film na hľadaní spoločnej komunikácie je síce dosť odvážny nápad, toto má najhlavnejší priestor a na prvý pohľad to ani nepôsobí až tak atraktívne, ale mňa to aj tak dosť bavilo. Je to zaujímavé, s menej výraznou, ale aj tak ideálnou gradáciou, aj keď sa mi v jednom momente zdal ten skok až moc veľký a už sa vedeli dorozumievať celkom slušne, ale hlavne je to podporené perfektnou atmosférou, ktorá si ma podmanila a potešia aj sympatické postavy. Amy Adams je tu výborná, Jeremy Renner sa možno hodí viac na iné typy úloh, ale aj tu mi celkom vyhovoval a vždy poteší aj Forest Whitaker, tentoraz ako rázny dôstojník. Neskôr už dostane priestor aj nejaké to medzinárodné napätie a prejavy násilia, ale všetko len v realistickom prevedení a opäť to hlavne podporuje hlavnú líniu, aby čo najskôr našli spoločnú reč. Finále ma v určitom ohľade možno trochu sklamalo, asi som čakal inú pointu, ale aj tak je to originálne, dejovo zaujímavé, takže postaví film a hlavnú hrdinku do trochu iného svetla a hlavne stále podporené tak úžasnou atmosférou, že sa to nedá kritizovať, ale len vychutnávať si každý záber. Takže Denis Villeneuve tu ani v najmenšom nesklame, vizuálna stránka je jednoducho úžasná a to nielen tie zábery na vesmírnu loď v nádhernom prostredí hôr a hmly, ale aj celkovo a to film nepotrebuje žiadne explózie, ani nič podobné, nemenej perfektná je atmosféra a k tomu ešte tá hudba, nielen tá podporujúca atmosféru, ale hlavne nádherná skladba od Maxa Richtera. Takže plné hodnotenie tomu zatiaľ nedávam, možno som čakal niečo trochu iné, ale to nič nemení na tom, že je to výborný film s množstvom výrazných kladov, kvôli ktorým sa Arrival oplatí pozerať opakovane. S radosťou si to pustím aj viackrát a potom ho možno ohodnotím naplno. 80% (28.02.2017)

Smrtící Kontakt. Zkusit prostřednictvím filmového média zprostředkovat našemu chápání se vymykající vnímání prostoru, času, rozměru, relativity či jsoucna se v minulosti pokusili mnozí velikáni stříbrného plátna; od Kubricka přes Mallicka či Zemeckise až po Nolana. Tu více, tu méně úspěšně a někdy vyloženě směšně. Villeneuve se k nim přidává. Rovněž více méně úspěšně. Zkouší to skrze vypiplanou důmyslnou výstavbu (do té míry, že je to zajímavější tím jaká témata to řeší, než příběhem který to vypráví), hmatatelnou podprahovou tenzi a především intimní melancholické osobní linii, která by ráda stavěla na emocích. A v tom je do značné míry problém, jelikož až na samotný závěr je to přes veškerou snahu chladné a odosobněné. Sice stylově chladné a odosobněné, ale s ohledem na jakou notu se to snaží hrát, tak je v tom znatelný rozpor. A byť je to o něčem zcela jiném, tak rychleji než rychle opuštěná lingvistická linie zamrzí, ne že ne. Speciálně když předloha v tomto ohledu zašla mnohem dále (Fermatův princip apod.). SPOILERoidní PS: Dost se divím, že to v tradici zápletku vyzrazujících tuzemských distribučních názvů nemá rádoby dramatický název à la "Vzpomínky na budoucnost" či tak něco... (10.11.2016)

Úvodní půlhodina Příchozích, mě navnadila na nevšední sci-fi zážitek, avšak postupem času film úplně ztrácel dech, už tak pomalé tempo, bylo ještě pomalejší a na mé dveře začínala bušit nuda. Když si pak snímek doklopýtal k podivnému (zřejmě dojemnému?) závěru, zjistil jsem, že semnou emočně nic neudělal. Navíc je zbytečně komplikovaný a taky mě trošku pobavil tím, že Amerika, četník lidstva, je zde vykreslena jako ta nejméně agresivní země, která rozhodně nebude útočit jako první (narozdíl od těch proradných Rusů a Číňanů, kteří hned tasí zbraně). Trošku se teď bojím o nového Blade Runnera. Takže - za mě ve výsledku celkem zklamání, čekal jsem prostě o dost víc a potěšil mě zde snad pouze Forest Whitaker. P.S. Blízká setkání třetího druhu dodnes považuji za jednoznačně nejlepší film o setkání s mimozemšťany, ale při sledování Příchozích, jsem si v jednu chvíli říkal, že Villeneuve dnes silně zadýchá Spielbergovi na záda. Postupem času jsem však dokonale vystřízlivěl. Promiň, Stevene, už se nikdy nebudu takhle rouhat. (30.01.2017)

Nemám nic proti tomu, když je vtahující film tak trochu hloupý. Jenže Příchozí mě prostě nevtáhli, takže jsem se přes jejich nepříliš dobrý scénář nepřenesl. Znatelně chybí už jen Deakinsova kamera ze Sicaria, ten šedivý jednolitý obraz mě nudil a strhával pozornost k tomu, co se děje. Což tomu rozhodně neprospělo, protože ten film není dělaný, aby se o něm přemýšlelo, ale aby se prociťoval. Mrzí mě to, bylo by praktické naladit se na Villeneuveovu vlnu, ale co nadělám? Tak jsem jen přemýšlel o tom, jak tu nic nedává smysl, jak jsou postavy nevýrazné a nezajímavé a jak vše jede jen na efekt... a tím myslím opravdu vše od struktury filmu po logiku děje. (Vědec odmítne vědci před prvním setkáním s mimozemšťanem popsat, jak vypadá, "aby byl překvapený". WTF? Ale to je jen jeden příklad toho, jak film zahazuje elementární logiku a věrohodnost, aby mohl nabídnout wow scénu, u níž asi nemá vadit, že především není možné, aby se v prostředí vědců, politiků a vojáků odehrála. To by nevadilo jindy, ale rozhodně to vadí u filmu, který se tváří tak vědecky. Ale co se divit od příběhu, v němž se vědci s cizí formou života pokoušejí komunikovat tak, že ji učí anglicky?) Taky nechápu řeči o odvážné antihollywoodské pomalosti, mně přišel Arrival extrémně uspěchaný emocionálně i dějově. Jakákoliv srovnávání třeba s Odyseou (na které jsem byl v kině shodou okolností před týdnem a opět jsem jí propadl) právě proto odmítám. Tohle není meditativní filosofická sci-fi, ale honička založená na nesmyslné premise, plná nepřesvědčivých ultimát, brutálně tlačených emocí a především nesnesitelného sebedojímání, která veškerý svůj potenciál obětuje tomu, aby "nějak vypadala". (13.11.2016)