Rocketman

Srovnání s Bohemian Rhapsody se nabízí hned z první (uvedení do kin docela brzy po sobě, podobné hudební období, extravagantní osobitost a talent Freddieho i Eltona) a musím přiznat, že v konečném důsledku pro mě vyhrává Rocketman - je to nápaditější film, je zde mnohem důmyslněji pracováno s hudebnímy kousky, které jsou vsouvány do muzikálové fantasmagorie s prvky autobiografie a působí paradoxně mnohem autentičtějším a upřímnějším dojmem (i přes jejich fantasknost) - Rocketman navíc není tak komfortní a uhlazený jako snímek o Queenech - cesta peklem životního stylu sex drogy a rock'n'roll je zde mnohem intenzivnější, bolestnější a uvěřitelnější a o to víc si člověk užije závěrečnou katarzi, kdy se konečně všechno zlomí a nadejde cesta z podzemí znovu na povrch. Silný emocionální zážitek a naprostá hudební bomba. (22.06.2019)

Řada lidí to bude asi srovnávat s Bohemian Rhapsody. Přeci jen oba filmy májí velmi podobný námět, má je na svědomí stejný režisér a navíc oba filmy dělí od sebe zhruba půl rok, což není zas až taková doba, aby to k tomu srovnávání nesvádělo. Rukavice vhozena - Challenge accepted! Jde se na to: << Bohemian Rhapsody vs. Rocketman >> ->HUDBA|1:0| U Bohemian Rhapsody si budete říkat tuhle taky znám, zatímco u Rocketmana si budete říkat, kdy už bude hrát nějaká co znám. ->VTIP|1:1| K popukání není rozhodně ani jeden film, ale přeci jen Rocketman si na nic nehraje a samotný Elton je ve filmu občas ztvárněn jako solidní pako. ->AUTENTICITA|1:2| Všichni vědí, že jak Fredie tak i Elton rozhodně nebyli žádné neviňátka. To co se však jeden film snaží spíše neukazovat, tak to ten druhý ukazuje zcela bez obalu a otevřeně. ->UVĚŘITELNOST|1:3| Z Bohemian Rhapsody ta adorace osobnosti a stavění pomníku, ať už lídrovi samotnému či rovnou celé kapele, stříká na sto honu. U Bohemin Rhapsody už během sledování filmu máte určité pochybnosti a po shlédnutí prostě neodoláte nutkání si ověřovat, co ještě byla pravda a co byl jen čistě scénáristický výstřelek pro větší líbivost filmu. Rocketman vám svým pojetím v muzikálových scénách naznačuje, tady to takto mohlo být a toto se zúčastněným zrovna asi tak mohlo odehrávat v hlavě. ->DOJEMNOST|2:3| Jeden se z toho vysekal a druhý nikoliv. To se trumfuje i šťastným a spokojeným životem dosti těžko. ->HERECKÉ VÝKONY HLAVNÍCH POSTAV|2:4| Jak Rami Malek, tak i Taron Egerton se s nelehkou roli popasovali na výtečnou a oba herecké výkony jsou skromně řečeno fenomenálně brilantní. Jeden z nich to však měl vzhledem ke scénáři přeci jen o malinko těžší. ->HERECKÉ VÝKONY OSTATNÍCH|2:4| Když nehraje hudba a nezpívá se, tak je to velmi vyrovnané, ale jakmile začne show, tak má u mě Rocketman navrch a to přestože nejsem muzikálový typ. ->ORIGINALITA|2:5| Oba si hrají na biografický příběh, jen jeden z nich má ale i přímo fantasy muzikálovou linku, ve které se jen naznačuje. ->PODBÍZIVOST|3:5| Bohemian Rhapsody si jde od začátku tvrdě za svým, ale jaký by to byl film, bez těch všech hitů okolo? A máme tady konec: Moc nechybělo a skončilo to debaklem. Jsem na 99% přesvědčený, že tady na CSFD i na IMDB bude mít ve finále vyšší hodnocení Bohemian Rhapsody, to však ještě neznamená, že je to i lepší film. (05.06.2019)

Bez těch muzikálových vložek by mě to asi bavilo více, ale na druhou stranu to bylo takové Eltonovité. Celý film je hodně o citových okamžicích emocionálně slabého člověka. Je to životopis jedné senzitivní umělecké duše, která de facto prožila mládí, které lze vidět v každé druhé domácnosti, ale halt každý bolest prožívá jinak. Povedlo se. Pěkné herecké uvěřitelné výkony. (30.05.2019)

Začnu tím, že hudbu Eltona Johna mám ráda a od toho se odrazím. Film byl chvílemi senzační, především zásluhou perfektního Tarona Egertona a již zmíněné hudby. Chválím, že se toho tvůrci nebáli a narozdíl od umírněné Bohemian Rhapsody ukázali sex, drogy a rock n´roll, chlast, stíhy, depky, vše, co k Eltonovi patří. Nebo patřilo. Je jasné, že člověk poznamenán špatnými rodinnými vztahy si takovou zátěž nese dlouho, však přestože to chápu, v tomto filmu toho bylo nějak moc. Vlastně se to všechno točilo jenom kolem zpackaného dětství a depresí z toho plynoucích. Kariéra, senzační umělecká show, probíhá v ději poměrně mimochodem a to je škoda. Dočkáme se sice několika špičkových pódiových scén, ale vše to rychle zahučí zpátky do Eltonovo duševních sraček. Další pasáže, které mě poděsily byly ty, v nichž zpívá celá rodina. Vadí mi, když v muzikálech pějí lidé, kteří zpívat neumí. A tady se to také stalo. Štěstí že jen v první třetině filmu. Scény z dětství celkově zabraly mnoho prostoru, někdy je méně více, divák by stejně dobře pochopil. A Bryce v roli odporné matky cirkusácky přehrávala, nebylo to ono. Prostříhání by filmu vyloženě prospělo. Přesto všechno, suma sumárum, za čtyři. Uznávám, že co se na Rocketmanovi povedlo, to bylo velmi dobré. Nezbývá než to nějak uzavřít, takže: Sire, za pět týdnů se vidíme ve Štýrském Hradci naživo. Snad to bude show, kterou si užiji maličko lépe, než dneska tu na stříbrném plátně... Věřím, že ano. :) (28.05.2019)

Žijící legendární pěvec tak trochu záviděl zesnulému legendárnímu pěvci ze stejné geografické líhně, že má vlastní film, a tak si vydupal životopisný muzikál, v němž bude dvě hodiny svádět osobnostní boj se závislostmi všeho druhu, psychickými démony a řídnoucí kšticí. Pokud znáte tvorbu Eltona Johna (alespoň povrchně), máte vyhráno. V podstatě se jedná o muzikál, kde se hudebních čísel vyskytuje nemalé množství. Nečekejte žádné popisky s jednotlivými časovými obdobími, absentují i názvy vydaných hudebních alb, nedočkáme se všech jeho (zásadních) hitů (Nikita, Cande in the Wind jen v krátkém orchestrálním úryvku a i na další hitovky se také nedostalo), což je škoda, koncertní vystoupení se omezí jen na kratičké vsuvky, které ovšem celkem věrně imitují někdejší slavná koncertní show, jak se přesvědčíme výtažkem v závěrečných titulcích. Elton coby Taron Egerton na začátku filmu v jednom ze svých extravagantních kostýmů napochoduje na sezení terapeutické skupiny, načež se začne odvíjet jeho (tak trochu halucinogenní) životní příběh, prokládaný fantaskními prvky a hudebními interpretacemi jeho písní, doprovázený máti, ztvárněnou Bryce Dallas Howard, která by ho musela porodit už v osmi letech, následuje průlomový přesun z Anglie do USA a vše vrcholí autentickým klipem I´m Still Standing, do něhož je Egerton coby Elton John digitálně "vložen", což působí poněkud uměle a divně, a s delikátním finále "Bohemian Rhapsody" to prostě nelze srovnávat, načež se moc ani nedá vyhnout srovnání těchto dvou po sobě jdoucích hudebních filmů. Podstatný rozdíl tkví v tom, že Elton stále žije. A "práská" na sebe nevídaně, takže se prezentuje coby citově strádající a osaměním trpící osobnost, co je odvržena rodiči, polyká "dobroty" a ve volném čase otřásá základy heterosexuálních praktik, načež svoji sexuální identitu zkouší nalézt i u opačného pohlaví, takže mu zazvoní i hetero svatební zvony. Poblíž má textaře s tváří Jamieho Bella, s nímž se nikdy nepohádal a pojí ho s ním celoživotní přátelství, ovšem k poklopci si neuváženě připustil i vypočítavého homosexuálního manažera Richarda Maddena, takže má o důvod víc proč psychicky strádat. Celý film ovšem obývá senzační Taron Egerton, který interpretuje Eltonovy songy osobně, zabarvení hlasu i zjev nemá smysl řešit, ale něco z originálu se dá v jeho podání určitě nalézt. Dexter Fletcher byl do Bohemian Rhapsody naprosto nenápadný režisér, dnes jej klidně označím za specialistu na hudební filmy. Taron Egerton moc dobře udělal, když s ním ve své kariéře opětovně spolupracoval, a společně dali vyniknout i třetímu z party, kameramanovi George Richmondovi. Vznikl pozoruhodný a svérázný hudební film, co měl smůlu v tom, že Bohemian Rhapsody bude navždy před ním. 9/10 (29.09.2019)