Dokonalý šéf

Herecká plasticita a živelnost Bradleyho Coopera ohromuje, ale jinak je tahle lehce extrémisticky působící honba za Michelinem trochu moc učesaná a pro běžného konzumenta, který se spokojí s kebabem od vedle, ale delikatesy mu nic moc neříkají. Představoval bych si méně rutinní vypravování a více zajímavých postav tak jako byla ta hlavní. Minimálně Sienna Miller mohla být, stejně tak Daniel Bruhl, či trestuhodně nevyužitá Alicia Vikander, který strhne i na absolutním minimu prostoru. Tyhle pokrmy nejsou o procesu najezení se, ale o emocích. To stejné čekám od filmu, ale jsou patrné nedodělky. (09.04.2016)

Jo, jo, vysoká gastronomie! Úplně totéž, jako byste si pořídili předraženou, totálně luxusně vypadající štětku, která by vás dvacet minut naprosto fantasticky velezkušeně rozkuřovala a velkohubě u toho slibovala vše z fuckt nezbedného pornokatalogu, oč jste se kdy styděli požádat i tu nejotrlejší amatérku, aby si náhodou nenatrhla šlachy nebo se ji neucpala Eustachova trubice. A pak náhle, těsně před tím než byste se kulantně rozdováděn chystal vrhnout na tu nevázanou multiotvorovou speleologii, by si prostě sbalila to perfektní pozadí a pár okouzlujících trojek, beze slova se zdekovala a vám zbylo jen urputné pnutí v egu, neodolatelná chuť na řízek a pravice pro pláč. Už čtení jídelního lístku slibuje nezapomenutelný orál. Třeba takový flambovaný Kachní konfit alá Bourguignon, façon du chef, na archivním Romanée-Conti s Foie Gras, zdobený strouhanými lanýži, smržem, prémiovým fromážem Bleu d'Auvergne a sypaný dušeným marockým šafránem je rozhodně něco, do čeho jste zatím jazyk nikdy nestrčili, vaše chuťové buňky začínají šílet, ty dva litry obluzen nadšeně vysolíte, objednáte a při slastném čekání si mohutně slintáte na fiží. A pak před vás ten francouzsky mluvící tučňák se snobským výrazem okázale postaví sněhobílý talíř velikosti mlýnského kola, v jehož středu se povaluje nějaká ubohá dvougramová mrdka, ze které by se tak tak nažral leda podprůměrný Pygmej a co vypadá jako žluté muší hovno polité petrolejem, do něhož někdo s autistickou přesností osově souměrně zapíchal piliny a kousky pokrčeného použitého hajzlpapíru. A nakonec to přesně tak i chutná. Prostě dva litry v prdeli, hlad jak sviňa a vy se ze všech sil snažíte před odchodem do Mekdonalda zachovat v tom Grandrestaurantu dekurvum a neuroticky neumlátit toho nafrněného pikolíka naleštěným clochem. Pak ale z kuchyně vykoukne arogantní kokot Bredly Kůpr a se samolibým úsměvem odpálí zbytky vaší sebekontroly otázkou, jak vám chutnalo. Ač tomu do loňského, naprosto blaženého Chefa chybí kaloričtější jídlo a trocha komediálního nadhledu, je to filmík veskrze příjemný, svižný, zajímavý a dokonce prost sračkoidní romantiky, co vás taky neméně mile a citlivě pohladí po žaludu. Pardon, vypadlo mi tam „k“. Ale i tak místy způsobuje naprosto stejné gastroenteriální tenze, hlasitou kručivost, nadměrné slinění a nutkavou chuť to na chvíli stopnout, vypravit se do špajzu a uplácat si z jeho nedbale doplňovaného obsahu, tedy dvou ztvrdlých rohlíků, soli, kečupu, pepře, kostky masoxu, prošlé konzervy trenčianských párkov s bielou fazuľou, zelenajícího gothaje, sifonové bombičky a octa nějaké to Les escargots bourguignonne au parfum d'anis avec Dom Pérignon 1992. Takže se před sledováním opět raději pořádně nažerte. Já, jakožto budoucí věhlasný kritik restaurací, tomu bez váhání pálím čtyři zasloužené myšulínské hvězdičky. (25.05.2016)

Nevíme nic o hlavním hrdinovi, netušíme, proč se dal v minulosti na scestí a je jen naznačeno, co všechno to prý tehdy způsobilo. Setkáváme se s ním, když je už v cajku a chce všechno napravit tím, že umanutě vaří a vaří. Neohlíží se na nikoho a na nic, takže se vlastně žádná změna k lepšímu nekoná, pořád je zahleděný jen na sebe a o nikoho jiného se nestará. Shrnuto: nudný (nedějový) příběh o vaření a nesympatický hrdina = je zbytečné tomu věnovat čas. (22.01.2016)

Mám rád kulinářské filmy, ale tady mě až tak nezaujalo ani to jídlo a hlavně mě štvalo, že divák dost dlouho neví, která bije. Jako kdybych se díval na druhý díl něčeho bez znalosti toho prvního. Na druhou stranu působí Burnt až překvapivě realisticky a kde byla Láska na kari spíše barevná a zábavná, tam zase Burnt působí o mnoho uvěřitelněji. Akorát ani zdaleka ne tak sympaticky. (11.02.2021)

Len mne sa to zdá, alebo je tých kulinárskych filmov už v posledných rokoch ako húb po daždi (Chef, The Hundred-Foot Journey, Comme un chef, etc.)? Darmo, varenie je proste "in". Čo sa týka filmu, základ skrachovaného kuchára, ktorý bol kedysi na výslní a prepadol sa až na úplné dno, bol dobrý, lenže celý príbeh sa potom upriamuje len na perfekcionistickú snahu vybojovať nejakú hlúpu hviezdičku. Bradley Cooper bol síce skvelý, ale ani to nezachránilo tento film od priemernosti. Proste na ňom nebolo nič výnimočné, aj keď to kajenské korenie bolo znamenité :D Btw. Aj tak stále nechápem tie snobské porcie pre vrabcov, za ktoré človek zaplatí celý majland. (01.01.2016)