I jako Ikaros

Spousty filmových fanoušků má vašeň i v četbě a určitě bychom se všichni shodli v odpovědi na otázku: "Které knihy jsou podle vás dobré/vás baví? " Přece ty, které čteme jedním dechem. A jednu takovou knihu převedl Verneuil na plátno. S tak maximálně úderným, inteligentním a psychologicky útočným filmem jsem se velmi dlouho nesetkal. Je to ten vzácný případ, kdy je vše vyladěno do dokonalého detailu a kde má divák u každé scény dojem, že si tvůrci dali sakra záležet, aby přispěli do sbírky něčím, co má velkou váhu i po desítkách let od svého vzniku. Brilantní dialogy, tuhá spiklenecká atmosféra, protřelé vyšetřování, silně předsvědčivý Yves Montand a jedna z nejsilnějších scén filmu, tj. psychologický experiment, který pochybujícího diváka přesvědčí, že toto není jen rutinní krimi. Lze vytknout mírné předvídatelné finále, které má ovšem min. z mého pohledu výhodu v tom, že nikterak nesráží celkový dojem, aneb nelítej nízko, ani příliš vysoko... (04.02.2023)

Maximalne strhujuci a dost politicky prepracovany fryler od rezisera Henri Verneuilla /Korist 1971, 100 000 dollars au Soleil/ s Yvesom Montandom /Jean od Floretty, Manon od pramene s istym Danielom Auteuilom/ v hlavnej roli. Uvod hned filmoveho diviaka navnadi a nepusti celych 120 minut. Paradoxne, tych 120 minut tu nevadi, lebo stale sa nieco deje, statny zastupca rozjede vysetrovanie, ale ktosi mocny proti nemu stoji ..... tak taketo namety beriem, a to bez debaty. Paranoidna atmosfera dovedena takmer do dokonalosti : 95 % (16.07.2016)

Je pravda, že Yves Montand pro mě není taková herecká persóna, jakou by si dozajista zasloužil. Tímto filmem mě ale rychle dokázal přesvědčit, že i filmy s ním jsou ty top, co z Francie vycházely v sedmdesátých a osmdesátých letech. Perfektní politický thriller. Jednoduchý, ale nápaditý. K tomu s úžasnou hudbou od klasika žánru a s pointou, která mě srazila na kolena. (05.12.2021)

Francouzské politické drama, v hlavní roli Yves Montand…. K tomu název filmu a v podstatě je jasné, co uvidíme. Ano, zkorumpovaný systém. Ano, prolezlá jsou i nejvyšší patra politiky. Ano, hrdina bojuje předem ztracený boj. Ale je to tak zoufale nudné! Řeči, řeči, řeči. Dopodrobna a dost únavě se divákovi vysvětluje psychologický experiment o roli autority v našem chování. _____ Hlavní postava, přestože byla rok členem vyšetřovací komise, si náhle začne klást otázky a zjišťovat, že celé vyšetřování bylo značně odbyté a popravdě, strůjci atentátu se při zahlazování stop dopouštěli tak do očíbijících chyb, že by je odhalilo i dítko školou povinné, leč vyšetřující komise za celý rok nikoliv… No, dobře, je to francouzská komise, berme to jako další důkaz prohnilosti systému. Ale ze všeho nejhorší je skutečně nudnost a suchopárnost filmu, beru ho spíše jako doklad určitého nahlížení na svět v určitém období, ale jako umělecké dílo nikoliv. SHRNUTÍ: Politika je svinstvo. (07.12.2021)

I když mám některé jeho režijní práce opravdu rád, obecně mám s Henri Verneuilem dost problém, jeho filmy mi většinou přijdou dost naivní a logika v nich si částo dává dovolenou. Tady bohužel taky, a naivní mi tu přišel i ten zde tolik chválený vědecký pokus. A lákadlo Morricone tu byl absolutně nevyužitý. Moji pozornost v téhle chladné upovídané procedurálce držel jenom můj oblíbený Yves Montand, který sice u nás nikdy nepatřil mezi hvězdy typu Belmonda, či Delona, ale jeho charisma a herecký um byly nezpochybnitelné (např. v ´Doznání´ byl vysloveně strhující). A ta závěrečná pointa? Mno… na zadek jsem si z ní nesedl, byť ten konec JE působivý. (12.01.2022)