Mata Hari, agent H21
Matha Hari, agente segreto H. 21
Režie:
Jean-Louis RichardKamera:
Michel KelberHudba:
Georges DelerueHrají:
Jeanne Moreau, Jean-Louis Trintignant, Claude Rich, Albert Rémy, Henri Garcin, Marie Dubois, Pierre Tornade, Jean-Pierre Léaud, Charles Denner (více)Obsahy(1)
Jméno Mata Hari je synonymem protřelosti a odvahy. Dvojitá agentka původem z Holandska se v průběhu první světové války živila jako orientální tanečnice a společnice. Díky přístupu do vyšších kruhů ji nejrpve Německo a následně Francie nabídly odměnu za špionážní službu. I když zde nechybí napětí a romantika, autoři se v tomto zpracování zaměřili především na motivy a duševní pochody životem zkoušené ženy. Co se jí zdálo být dobrodružstvím bylo jen další etapou cesty k tragickému konci. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (10)
Takřka zapomenuté dílo (Na IMDb jen 14 hodnocení!) velkých jmen - Truffauta, Moreau a Trintignanta. Poněkud volnější zpracování skutečného příběhu nizozemské tanečnice Margarethy Geertruidy - slavné německé špiónky. Režisér Jean-Louis Richard a scénárista François Truffaut (!!) se soustředili především na ústřední složitou postavu - ženu bez vlasti, s podivnými zásadami a zkoušenými hodnotami. V hlavní roli uchvacující Jeanne Moreau, která své postavě dodává spoustu života, rozporů i ambivalence. François Lasalle výborného Jeana-Louise Trintignanta je pak dalším spíše smutným protagonistou tohoto příběhu marné a nešťastné lásky zkrušované nepříznivými okolnostmi bouřlivého válečného světa. ()
Pokus vložit do zmarněného životního osudu známé-neznámé postavy slavné zpravodajky i válečnou tragédii Velké války vyšel jen zčásti. Vše stojí a padá s hlavní postavou a posledními měsíci jejího života. Z mateřství historické osobnosti nenalezneme ve filmu ani nádech (snad s jistou výjimkou závěrečné scény, kde se Mata Hari snaží svému snad životnímu partnerovi vyzpovídat až do dna sebe sama, svého zahořklého života). Mimo vynikající Jeanne Moreauovou, která tu dostává víc než dostatečný prostor pro prezentaci všech rejstříků svého mimořádného herectví, na sebe výrazněji upozorňuje jen tehdy velmi mladý Trintignant a občas ale opravdu "bleskne" Claude Rich. Mluvíme-li v této souvislosti o určité konzervativnosti či plochém realismu některých soudobých československých filmů, nelze si nevšimnout místy až uslzeně sentimentálních záběrů MATY HARI, jejímž spoluscénáristou byl Francois Truffaut a kde se také mihne turuffautovský herec Jean-Pierre Leotard. Drsný závěr, působivá konfrontace německé podlosti a anonymní mašinérie válečné francouzské justice, která vlastně nemá na vybranou, však řadu těchto slabin s úspěchem překonává nebo alespoň eliminuje. Příběh romantické lásky, tragická historie dvou zmarněných lidských životů na pozadí zkázy deseti- a statisíců dalších nesčetných mrtvých a zmrzačených, tak neztrácí své nadčasové memento. ()
Žádná sláva, tahle verze. Při vědomí více než dvaceti filmových zpracování příběhu slavné tanečnice, mohu tuto klidně přejít naprosto s nulovým zážitkem. Skutečně mě nyní více láká i o deset let starší očividný italský brak s názvem La figlia di Mata Hari. Jeanne Moreau není ani fatální, ani jakkoli jinak zajímavá a hravě ji přehrává kdokoli, kdo se byť jen nechal inspirovat kontrašpionážní zápletkou. Vynikající byla Suzanne Marwille v Za svobodu národa, v té době Matu hrála ve dvojici filmů Asta Nielsen. Dokonalá byla Marlene Dietrich v X 27, v její době hrála Hari Greta Garbo. Mezitím se jako Zelleová objevila Magda Sonja. Když se tedy na scéně objevila verze s Moreau, připojila se pouze do renesanční vlny 60. let, která se s úctou vracela ke starším oblíbeným tématům, která vrcholila ve 30. letech. Z novodobých představitelek jsem si oblíbila jen Domizianu Giordano z epizody Mladého Indiana Jonese a věřím, že současnou vhodnou tváří by mohla být Dita Von Teese. Patrně by se poučila nejvíce z verze George Fitzmaurice. Jean - Louis Richardova je pateticky zestručněna na jediný milostní motiv a Matu Hari představuje od samého začátku jako na lopatky poraženou zmatenou eskamotérku, která byla pouhou mouchou v síti válečné mocenské politiky. Lépe by bylo nenechat tento laciný sentimentální syžet utopit v drdolech a tučných linkách na oči, protože secese vypadala jinak. ()
Jméno Mata Hari bylo vždy lákavým námětem a předmětem různorodých možností uměleckého představení. Jméno, obestřené legendou, má svou provokující přitažlivost, erotický náboj, silný tajuplný špionážní příběh a slavnou nesmrtelnou auru. Film Jean-Louis Richarda je povedeným dobrodružným filmem, kde akce nepostrádá vzletný švih a zřetelnou tvůrčí stopu spolutvůrce scénáře Françoise Truffauta. Zajímavě uchopenou je romantická linie upřímné lásky, žárlivosti i účelového svádění. Díky tomu a charismatické ústřední dvojici jde o příjemnou zábavu v opojném rytmu střídavé divokosti a něhy, vášně a citů. Hlavní postavou je svůdná tanečnice orientálních tanců Mata Hari alias Margaretha Geertruida Zelle (velmi dobrá Jeanne Moreau) se specifickou vysoce adrenalinovou zábavou, která může ve válečných dobách vyvolávat až hysterické reakce. V kontrastu s bezstarostným šarmem vykonávání úkolů je zde nejednoduchý a upřímný milostný život v absolutním odevzdání. Každá hra má své rizika. Hlavní mužskou postavou je kapitán francouzské armády François Lasalle (velmi zajímavý Jean-Louis Trintignant) v rozpolcenosti citů a tajné práce Maty Hari. On je její jediným bezpečným místem před jízlivostí nepředvídatelné rozmarnosti osudu. Zajímavou postavou je osobní řidič Maty Hari Julien (zajímavý Claude Rich) s osobním i pracovním zájmem a pomocí. Z dalších rolí: vlezlý a stálý příznivce smyslné ženy Gaston (Henri Garcin), nekompromisní řídící tajné agentky Ludovic (Georges Riquier), převezený proutník a plukovník francouzské armády Emile Pelletier (příjemný Franck Villard), hlasitý příživnický otec záhadné ženy Adam Zelle (pozoruhodný Albert Rémy), věrná služka Charlotte (Nicole Desailly), či bezcharakterní šéf německé výzvědné služby (Jean-Marie Drot). Je to dobrodružné ve francouzském realistickém stylu vznešené naléhavosti. Je to pouhá zábava a uspokojí svým posláním i způsobem provedení. ()
Každý umělec vytvoří během svého života mnoho skic, mnoho náčrtů točících se okolo jednoho tématu. Femme fatale - to bylo Truffautovo hlavní téma a nechtělo se mu jen tak ho opustit po vynikajícím převedení novely Jules a Jim. Mata Hari přejímá nejen Jeanne Moreau v roli osudové ženy, která nemá minulost, ani budoucnost, a která se stává středobodem života mužů ničíc jejich životy, ať už z povinnosti špionky nebo z lásky, ale taky vyprávěcí postupy (využití dobových materiálů pro časové skoky) či přímo určité věty (Já měl málo žen, ty hodně mužů, takže vytvoříme průměr). Bohužel fim nezaujme scénářem, který je hodně plochý a mělký, ani sentimentální hudbou, která spolehlivě ničí atmosféru. Jde vlastně o exhibici Jeanne Moreau, která skoro nevyjde ze záběru, kamera se laská s jejím obličejem i tělem, s nádhernými kostýmy. A je opravdu na co se dívat. Jenže mimo Jeanne už tu není skoro nic, co by tento návrat k femme fatale ospravedlňovalo. ()
Historicko-životopisná dráma o špiónke-kurtizáne, o ktorej živote toho veľa neviem a teda nedokážem posúdiť, do akej miery zodpovedal film historickej vernosti. Prvé, čo buchne do tváre, je celkom škaredá herečka v hlavnej úlohe. Človek by čakal, že do role kurtizány obsadia niekoho aspoň trochu pekného a predovšetkým niekoho zvodného. Dej filmu sa do polovice venuje špiónskej a do polovice romantickej línie. Samozrejme, oveľa zaujímavejšia je tá prvá, v ktorej prekvapujúco nie je núdza ani o napätie a hlavne toto napätie drží pomyselnú laťku pozornosti filmu na vyššej úrovni, než by si spracovanie i vágnejšia atmosféra (boli to predsa pohnuté časy) filmu možno zaslúžilo. ()
No, čekal jsem něco víc a hlavně něco jiného o královně špiónek. Tady máme téměř polovinu filmu samou romantiku a zbytek není zrovna nic extra. ()
Bohužel, čas se na filmu podepsal. Jeanne Moreau dobrá, nicméně sám příběh dneska už nudný. Nejvíce mi však vadí chyby ve výpravě i v některých historických reáliích. Kampak se ztratil např. Vadim Maslov? A co ty kostýmy, účesy, líčení? Milovníci secese a znalci 1. světové války ať se radši ani nedívají! ()
Na scénáři jednoznačný podpis Francois Truffauta. Velmi zdařilé dílo. ()
Temný příběh na pozadí temné války. Špionka bez vlasti, bez kořenů, která za peníze prodá tu toho, tu jiného. Konec drsný, a smutný - otázka policie po její popravě "tělo si dosud nikdo nevyzvedl?" jen dokazovala skutečné osamění, ve které žila. ()