Svět podle Lelanda

Proč člověk zabije člověka a proč to udělá někdo, kdo má celý život před sebou? Může za to špatná výchova, špatné rodinné vztahy? Může za to puberta? Nešťastná láska? Pomsta? Smutek? Na všechny otázky by měli být odpovědi, ale co když na prosté proč, odpověď není? Lelandův svět svou odpověď má.. Odpověď, která stojí za zamyšlení! Výborný soundtrack a Gosling zakousnutý do spodního rtu dokonalý! (13.05.2011)

Ryan Gosling. Kvůli němu jsem se namáhal si tohle zapomenutý utlumený drama doplnit a on byl i při shlédnutí tím, co tu táhlo především. Odevzdaný náctiletý podivín s neobvyklým vnímáním světa kolem je i s odstupem 15 let (a hvězdnou kariérou) jedna z jeho nejlepších rolí. I když to není žádná lehká látka k přebrání, vyznění lehce depresivní, pár věcí by se vytknout dalo, ta postava mi byla blízká a se zvláštním pocitem doporučím. (19.03.2017)

Nemohu tady u Života podle Lelanda mluvit o přílišném zklamání, spíše bych řekl, že to byla chyba mého výběru a rozhodně jsem čekal něco jiného. Už z důvodu, že si nečtu obsahy, aby nebyla nouze o překvapení. Nejlepší částí filmu jsou některé velmi melancholicky laděné flashbacky do minulosti okořeněné padnoucím hudebním podkresem. Ale celkově si myslím, že se tvůrci snažili o až příliš chytrý film a to se jim dle mého názoru ani trochu nepovedlo. Děj mi přijde naprosto nudný a prázdný, postavy umělé a dialogy taky na nic. Herecky jsem vcelku spokojen, Don Cheadle mi nevadí, v Goslingovi vidím velkou hvězdu budoucnosti, ale bohužel Kevina Spaceyho tam bylo žalostně málo. Naprosto tuctové drama bez jiskry. (09.03.2011)

U podobných filmů prostě vždycky mívám pocit, že je ostatní špatně pochopili, a nutkání regovat na všechny komentáře a "uvádět věci na pravou míru". Tohle nutkání ztěžka přemáhám, to je možná příčina poněkud zmateného komentáře. Film, který neklade otázky, nýbrž nabízí prostředí pro to, abychom si je kladli sami. A už vůbec na otázky neodpovídá (určitě neobhajuje Lelandovo jednání), pouze nás nutí uvědomit si zájem o ně. Stejně jako v Donniem Darkovi se zvláštní, tajemný a charismatický hrdina chová pro okolí nepochopitelně, avšak v zájmu jistého "vyššího principu". V Donniem je tento princip přenesen do jakési jiné dimenze, do fantaskní roviny, kdežto v tomhle filmu není nijak ukotven, ohraničen, definován. V tom pro mě spočívá hlavní (a jedna z mála) chyba na kráse. To, co mi v Donniem připadalo neukončené schválně, mi tady přišlo nedotažené (vedlejší dějové linie, charaktery, pohnutky, souvislosti). Na vlasatého Ryana Goslinga se dívá vskutku příjemně a i když je celý film vlastně o něm (o jeho postavě), paradoxně mu nebyl věnovám dostatečný prostor. Jena Malone ZASE jako dívka, která se líbí "těm divnejm" (Donnie Darko, Dům života). (26.02.2012)

Leland P. Fitzgerald brutálně zavraždí mentálně postiženého Ryana Pollarda. Startuje postupně rozhřešovaná mozaika o smutku, špatnosti, nezájmu a dopadu zmíněných elementů na dospívajícího kluka. Film neodhalí snad jedinou jasně pozitivní věc z Lelandova života a okolí, což je sice zbytečně alibistické, nicméně pro výsledný efekt celkem důležité. Ryan Gosling jako flegmouš a přesto vnímavý a citlivý Leland funguje skvěle, Don Cheadle v roli vězeňského učitele (a spisovatele) nezaostává, na Kevina Spaceyho jako Lelandova otce moc místa nezbylo. Pochválit zaslouží zejména Jena Malone, která je v roli sestry zabitého a zároveň přítelkyně vraha výtečná. Trochu mi vadila jen postava Allena Harrise, která je sice stěžejní, avšak dlouho zůstává nevýrazná a fádní. Výsledné dojmy mají několik podob. Viděl jsem skrývaný strach hlavní postavy z osamělosti a nezájmu, viděl jsem touhu konat přes všechna negativa dobro/zbavovat utrpení. Vražda se tak stala v momentě vykonání něčím osvícenějším, aniž by viník dokázal vidět zvrácenost, nevratnost a zbytečnost vlastního zkratovitého činu. A taky skutečný smutek. (03.02.2008)