Naše malá sestra

Oživlá manga, připomínající poetikou animované filmy Hayao Miyazakiho, vás vtáhne do jiného světa. Světa, ve kterém chcete žít, kde se k sobě ještě všichni chovají slušně, ctí morální hodnoty a vychutnávají si každé jídlo. Rozhodně záleží na osobních preferencích, jestli vás Naše malá sestra pohladí po duši nebo unudí k smrti. (02.07.2016)

"Dej pokoj, já chci jen pivo." Všední, ale zároveň i nevšední příběh plný kouzelných záběrů s neuvěřitelnou atmosférou dokonalé harmonie, která jen nerada ustupuje ze scény, aby alespoň trochu odhalila osudy čtyř hlavních hrdinek, z nichž vychází jejich obrovská poetika. (07.05.2016)

Kdybych daval letos tu palmu ja, tak bych ji dal tomuhle filmu. Je nezny a holcici. Uveritelny a celou dobu zajimavy a pritom obsahuje skoro minimum konfliktu. A ma podobne sintoisticky odstin jako Utis vodu od Kawase, vune a chuti jidel nam pripomenou nase mile, kteri uz tu s nami nejsou. A minulost, dobra nebo spatna ma na jedince sice velky vliv, ale stejne je rozhodujici, co s tim udela on sam. Koreeda dokaze skvele pracovat s detaily a nepatrne menit i perspektivy. Nadherny film na vic nez jedno podivani... (17.10.2015)

Japonské maloměsto, starý dřevěný dům a čtyři sestry, jedna z nich nevlastní. Každá má své trápení, své sny i své prohry, ale spojuje je švestkové víno, rodinné tradice a sounáležitost a láska. Příjemné pohlazení malého, nenápadného filmu. (12.06.2016)

Zmiňované prázdnotě nerozumím, to je nesmysl. Pravděpodobně někdo, kdo smysl a téma filmu vůbec nepochopil. Film, u kterého "hezké" přestává být prázdným, plytkým komentářem, nýbrž asi nejvýstižnějším adjektivem. Film, který si uvědomuje, že nelze provdat a otěhotnět a dovést do happy endů všechny linie postav. Skvělé, jemné, naplněné, precizně vytvořené charaktery, kvalitní herectví. Pocit pomíjivosti, smutku a spokojenosti, je tam pro vás všechno schované. Tak dávejte dobrý pozor a nespěte! S tím cílem asi nemá cenu chodit ;). (24.08.2016)

Komedie ani drama to není ani náhodou. Spíš romantický příběh tří sester, které po smrti své babičky pečují o dům, v němž po rozchodu rodičů matka odmítá bydlet, a které jim do cesty při pohřbu jejich otce přivede sestřičku čtvrtou. Bylo to krásné, podmanivé, okouzlující, prostě si to zaslouží pět hvězdiček. Správný film na uklidnění nervů. (22.10.2017)

Jak trefně napsal maren33: buď vás Naše malá sestra pohladí po duši nebo unudí k smrti. Díky Bohu jsem ten první případ. (26.02.2021)

Hezký, příjemný, feel good movie o čtyřech sestrách, které společně žijí pod jednou střechou. Nemá to vyloženě žádný stěžejní příběh, který by se nějakým způsobem rozvíjel. Je to spíš o pocitech, které ve vás má film probouzet a díky sympatickým představitelkám čtyř sester se to docela i daří. Jen ta stopáž mi přišla přehnaná a já bych to osobně videla na 90min max. (13.05.2016)

Pekne. Ludske, citlive. Ziadne action, ometaci nech preskocia :). Dej dokopy ziaden, az na jedenie a pochovavanie. A dialogy. A denny zivot. 4*. (21.08.2016)

Dívat se dvě hodiny na film, ve kterém se nic neděje a nenudit se. Jak se to stalo nevím, ale stalo se. A to film obsahuje spoustu scén kde se ji nebo nakupuje. 80% (23.08.2016)

Artový snímek o třech spolužijících sestrách, které si po smrti svého otce vzali k sobě domů svou nejmladší a navíc nevlastní sestru. Scénář je založený na manga sérii „Umimachi Diary“ Akimiho Yoshidy, takže i když to může být neuvěřitelné, i v tomto případě se jedná o komiksový film. Artový snímek znamená uchycení plného realismu s opravdovou hloubkou, navíc s ohromnou dojemnou atmosférou a smyslem pro jemný, tedy spíše úsměvný, humor v rámci povah a psychologie postav. Snímek prezentuje krásný a dojemný příběh o rodině, ztrátě a vyrovnání se s minulostí. A především je to o síle lásky a sourozenectví. Starší sestry se musí se svou mladší nevlastní sestrou naučit vycházet, neboť žila v jiném prostředí a za jiných podmínek, takže je povahově velmi jiná než ony. Kromě své mladosti je hlavně veselá a nezávislá, zatímco sestry jsou starší, vážnější a zodpovědnější. Naučí se nakonec spolupracovat a vytvořit si vzájemně silné pouto? O tom to právě celé je. Film je skutečně krásně natočený a odvyprávěný. Režisér Hirokazu Koreʼeda se zaměřuje na každodenní život sester a ukazuje, jak se vyrovnávají se ztrátou otce a přizpůsobují se novému životu. Za pozornost také stojí umělecká hodnota. Koreʼeda vytvořil smysl pro místo každého života za souběhu přelomů ročního období. V jarních třešňových květech a naopak v podzimním listí jsou symboly nestálosti, které sice opadávají, avšak život a tradice pokračují a přecházejí z generace na generaci. Je v tom filozofie života a smrti v pojetí japonské kultury, která je nám hodně neznámá. Na příkladu třeba majitelka kavárny čelící vážné nemoci a smrti, které její přítel slíbí, že její smažená makrela bude žít dál v jeho vlastní kavárně. Svým způsobem je to taková směsice štěstí, smutku a hlavně lásky, která zůstane, když někdo navždy odejde. Kdo má v jádru duše alespoň nějakou lidskost a porozumění, toho takto vyobrazené vyprávění dojme a zanechá ne zrovna malý pocit naděje. https://tiendapanini.com.mx/media/catalog/product/q/u/qunim001_1200.jpg?optimize=medium&bg-color=255,255,255&fit=bounds&height=897&width=960&canvas=960:897 (18.08.2023)

Velmi příjemný film o čtyřech sympatických sestrách a jejich společném životě, který je prodchnut vzájemnou úctou, láskou a hlubokým sourozeneckým citem. Navíc z toho dýchá to pravé a idylické Japonsko - ať už jde o malebné prostředí, architekturu nebo ty čisté a slušné interakce mezi postavami. Jediným nedostatkem - který by byl u většiny ostatních filmů takřka fatální - je nedostatek děje. Chybí zde nějaký hlubší příběh, pointa, spor, rozuzlení - cokoli. Přitom se dalo s čím pracovat, stačilo jít trošku hlouběji pod načrtnutý povrch a více rozvinout daná témata. Například vztah nejstarší sestry a její matky, která před svými rodičovskými povinnostmi utekla, mohl být více rozpracován. Stejně tak se mohla víc rozvinout dějová linie druhé nejstarší sestry, její nové kariéry a slibného vztahu s kolegou. Třetí sestra se bohužel přílišného charakteru či prostoru nedočkala. Jedině u nejmladší a nevlastní Suzu lze mluvit o nějakém pořádném vývoji. Je to zkrátka takové okénko do života jedné rodiny. Jak už jsem ale napsala, film stojí především na pohodové atmosféře a pokud si s tím člověk vystačí, ostatní nedostatky už přehlédne. (06.07.2017)

Sice malý, ale neskutečně pozitivní film. Pár herců, absence výraznější dramatické zápletky, film mě přesto nenudil ani na zlomek vteřiny. Tu rodinnou pohodu, kterou tam ty sestry měly na stříbrném plátně, se podařilo přenést i na diváka..Skvělé, pro mě obrovské překvapení. (07.10.2015)

Opravdu nádherný film který vás potěší i když se na filmy nedíváte jako Kristusazapad. Skvělé ale i slabší výkony, báječná Suzu Hirose (které je dle bulváru pěkný kvítko, asi) a nádherná poklidná atmosféra filmu. (05.02.2016)

Bavilo ma nahliadnutie do kultúry a najmä života v Japonsku. Inak som od tohto filmu čakal niečo prevratnejšie. (04.01.2018)

Možná si budete myslet, že jsem měkejš, ale mě se to moc líbilo. Možná mám jen slabost pro japonský filmy...nebo spíš pro japonský holky. Nebo je to tim dobrym vínem, co jsem u toho vypil a nebo možná je to jen prostě dobrej film. (13.03.2020)

Príjemný filmík zameraný na interakciu troch sestier so štvrtou nevlastnou, ich každodenný život, problémy, vzťahy medzi sebou a medzi všetkým čo ich obklopuje. Nezameriava sa však len na vplyv rodiny, ale aj na hľadanie si tej vlastnej. Film plný malých pôžitkov, jemne emotívny, zmysluplný a s príjemnou hudbou, vyžadujúci si však veľmi vnímavého diváka. (01.02.2021)

Režisér Hirokazu Kore-eda vo filme z roku 2015 opäť raz dokazuje, prečo je majstrom sociálnej drámy. Vychádzajúc z manga predlohy Akimi Yoshidy, v príbehu o troch sestrách, ktoré po smrti ich otca zistia, že majú mladšiu nevlastnú sestru, uplatňuje svoj jasne identifikovateľný štýl rozprávania. Ten sa aj v tomto prípade zakladá na pomalom a pokojnom plynutí deja, a ba až intímnom nazeraní do životov ľudí - v tomto prípade štvorice sestier - v súdobej japonskej spoločnosti. Režisér Kore-eda sa nesnaží do filmu nasilu vkladať premrštené zápletky, ale takisto zobrazenie životov postáv v ňom neidealizuje. V práve v tejto rovine sa mu darí nachádzať ideálny mix, vďaka ktorému vynikne ako skutočná podstata snímky, tak aj jeho majstrovská schopnosť citlivo pracovať so sociálnymi témami. Možno povedať, že príbehovo divák sleduje prakticky každodenný život štvorice sestier a ľudí, s ktorými prichádzajú do kontaktu. Riešia typické radosti aj starosti, pričom je každá z nich konfrontovaná s menšími či väčšími výzvami budúcnosti, respektíve "duchmi" minulosti. Do veľkej miery preto ide o úplne obyčajný film, ale o úplne obyčajný film v tom najlepšom slova zmysle. Nikam neženúci sa dej umožňuje divákovi naplno vnímať každú minútu Kore-edovho diela. Charakterová rozmanitosť postáv, predovšetkým ak je reč o štvorici sestier, im umožňuje vyniknúť. Práve rozdielnosť hlavných protagonistiek je to, vďaka čomu v konečnom dôsledku vytvárajú kompaktný celok, ktorý napriek ich odlišným pohľadom na svet drží spolu. Umimachi Diary je ľudský film o ľuďoch. Presne v takej podobe, ako to Hirokazu Kore-eda vie robiť najlepšie. Pokojný, nekonfliktne pôsobiaci a pomaly plynúci príbeh umožňuje vyniknúť postavám, ale takisto aj miestu - prímorskému mestu Kamakura, kde sa film odohráva. Život sestier v príbehu nie je ideálny, ale navzájom sa ho snažia urobiť čo najlepším. A práve zachytená každodennosť vo svojej obyčajnosti je tým, vďaka čomu Kore-edova snímka pôsobí tak výrazne autenticky. (13.10.2023)

Sice je to trochu o hovně, ale krásně. ;-) (28.07.2016)

Hodnotím taktéž vysoko, ale je to spíše na pomezí třech a čtyřech hvězdiček, než že by to byli jasné čtyři. Film je to fajn, hlavní postavy taktéž, ale za geniální nebo vyjímečný bych ho rozhodně neoznačil. Film, při kterém se půl hodiny před jeho koncem polovina kina (včetně mě) ošívá a leckdo už kouká na hodinky, jak že to bude ještě dlouhé a film který nemá v sobě žádný výrazný dějový zvrat, zhola nic překvapivého, neočekávaného a jehož největším dramatem je drobná hádka a který díky časovým skokům ani nedokáže vyvolat výraznější emoce, prostě nemůže mít ode mě plné hodnocení. I přes to jsem odcházel z kina celkem spokojen. 70% (12.10.2015)