Marty

"Obecně si myslím, že by tchýně neměla bydlet s mladým párem"/// Nerad bych ve čtyřiatřiceti vypadal tak jako Marty. Čímž nechci říct, že vypadá zle, ale že mu prostě v době natáčení už bylo přes čtyřicet a bylo to dost vidět./// To se takhle sejdou dvě báby a mluví se o tom, kdo všechno umřel= klasika./// Marty jako kamarád z armády za pět babek./// Marty telefonuje- nejdřív oči dokořán, když se zaběhlý scénář opakuje a je dívkou odmítnut- má oči zavřené, je smířený s osudem./// Kamenujte si mě, ale ten dabing se vůbec nepovedl, mluví hrozně rychle a stejně jim to na obraz nevychází. Předpokládám, že originál bude mnohem lepší, ale tenhle film vidět víckrát nemusím (ani mě na konci nezajímalo, jestli se staromládenecký řezník přeci jen ožení). Byla to nuda, a to je jeden z nejhorších ortelů, které můžu k filmu vyřknout. Takové filmy se mi líbí jen atmosférou doby, jo padesátá léta v Ameru, kdybych jen mohl alespoň týden v té době ochutnat. (02.07.2008)

K tomuto filmu snad neexistují české titulky. Já jsem ovšem frajer, takže mi nedělá problém kouknout s anglickými. Nakonec jich nebylo ani třeba. Angličtina je v tomto snímku opravdu velmi jednoduchá. Snad se ani neobjevilo jediné slůvko, kterému bych neporozuměl. To se mi už dlouho nestalo. Obvykle se takové slůvko najde snad v každém filmu. K mému velkému údivu se mi tento snímek dost zamlouval. Po romantických dramatech moje srdce opravdu neprahne, takže jsem zhlédnutí dlouho předlouho odkládal. Hrozně miloučký film o hrozně hodném tlouštíkovi, který netouží po ničem jiném, než najít nějakou tu spřízněnou duši. Takový snímek ze života. Jistě už každý někdy narazil na člověk, se kterým si hrozně dobře rozuměl. Na člověka, se kterým čas hrozně rychle utíkal a stále si bylo o čem povídat. Přičemž nemusel při rozhovoru ani nikterak přemýšlet. Slova šla na jazyk sama. Daný vztah je ve filmu vykreslen opravdu kouzelně. Oběma aktérům jsem od srdce přál a fandil, aby jim vše vyšlo. Tu pověstnou jiskru mezi nimi opravdu fyzicky cítíte. Právě uvěřitelnost je hlavní doménou snímku. Je opravdu jednoduchý. Na nic si nehraje a za nic se neschovává. Jsem příjemně překvapen a ještě příjemněji potěšen. (14.12.2016)

Sympatická, hřejivá, emfatická skica. Ale žel jen skica. Hlavní postava je sice prokreslena pěkně, ale členité prostředí, v němž se pohybuje a ve kterém je formována, působí dost vágně, schematicky; byť nepostrádá svou specifickou atmosféru. Přitom na kontaktu s ním je Martyho charakteristika vystavěna. Kvůli zjednodušenému zobrazení světa pak nahlížená Martyho vnímavost vyznívá poněkud vypjatě; je však snad ten svět chladných návyků prost vnitřního života? Důkladnější psychologický rozbor by si zasloužila přinejmenším postava Clary, jejíž prožitky skrývá její nesmělá tvář; ale i vedlejší dějová linka o rodinných potížích Martyho příbuzných by stála za hlubší náhled. Škoda té stručnosti. Ale jinak jsem za to vtažení do víkendu melancholického řezníka vděčný. Mělo to své kouzlo. (31.05.2009)

Marty je hodne starý film a bol som zvedavý, ako na mňa bude pôsobiť po mnohých rokoch. A celkom dobre. Je to taký jednoduchý, prvoplánový príbeh, kde divák nemá potrebu sa nad niečím zamýšľať, hľadať niečo nedopovedané, pretože všetko, čo mu chceli tvorcovia dať na vedomie, má úhľadne naservírované. To sú zdanlivé negatíva filmu. Ale veľké plus filmu je, že napĺňa slogan "v jednoduchosti je krása" v odklone od tradičnej hollywoodskej produkcie, šťastného výberu predstaviteľov ústrednej dvojice, v uveriteľnosti konania postáv a v málokedy zažívanej atmosfére, ktorou film prekypuje. Pri troche tolerancie je film dodnes pozerateľný, čo o 60 rokov nemusí platiť pre väčšinu dnešných filmových hitov. (16.02.2013)

Naprostá čistota. Tento film je oproštěn od všeho nadbytečného a vypráví extrémně přímočarý příběh o jednom nesmělém dobrákovi, který konečně najde tu pravou. Trénovanější divák bude logicky očekávat nějakou zradu, nějaký nečekaný dějový zvrat v druhém plánu, ale Marty to nepotřebuje, zbytečně by mu to ubíralo na síle spočívající právě v jednoduchosti. Martyho lze vnímat také jako obrázek poválečné generace, která nutně potřebuje zaplnit velký kus prázdnoty, zející v jejích duších. Pro své optimistické vyznění jde o mile idealistický snímeček, o příjemné pohlazení po duši, neohánějící se přehnanými ambicemi. Scénář není žádný zázrak, ale zaslouží si být zbožňován za to, jak hezky úhledně divákům servíruje to, co chtějí slyšet, tzn., že není důležité, jak člověk vypadá, ale jaký je, že naděje umírá poslední, že na každého čeká ta/ten vyvolená/ý apod. Překvapivě civilní, překvapivě oscarový je Ernest Borgnine, který mi byl z celé divoké bandy stejně vždycky nejsympatičtější. Možná vás při nečekaném zjevení se nápisu The End napadne, že Akademie s oceněním pro nejlepší film trochu přestřelila, na druhou stranu, co si budou někteří diváci za padesát let říkat u – již dnes povrchního – Crashe? Jinými slovy: nedoporučuji přikládat Oscarům přehnaný význam. 80% (05.06.2007)