Režie:
Claude LelouchScénář:
Claude LelouchHudba:
Francis LaiHrají:
Charles Denner, Jacques Villeret, Jean-Claude Brialy, Francis Perrin, Macha Méril, Michèle Morgan, Germaine Montero, Bruno Coquatrix, Jean-Paul Bonnaire (více)Obsahy(1)
Dva Robertové se zcela náhodou seznámí a protože mají podobnou povahu, stanou se z nich přátelé. Oba dva muži jsou velmi nesmělí, proto se navzájem povzbuzují, aby jak v práci, tak i v osobním životě uspěli. (MVanis)
Recenze (16)
"Lelouchovo pojetí? V ringu slzy dojetí." Poděkování Willymu Kufaltovi. Za titulky a hlavně za sdílení hesla do privátního klubu 21, díky němuž jsem se v čase 1:05:00 tlačil u ringu a spolu s oběma vykulenými Roberty zíral na akt lásky. Už jen kvůli těm pár minutám film stál za zhlédnutí. Poeticky zasněná, nasvícená i něžnou melodií podbarvená filmová báseň, sur le thème du sexe interracial, jako z jiného světa. A nyní již ono (ve filmové výzvě avizované) házení vidlí do Leloucha. ARTOVÉ OKÉNKO: [][] Proč si Omnibus půl filmu připadal jako to domácí zvíře, hledající lanýže, kterému Willy hází filmové perly? A) Byl umlácen popisnou suchopárností. B) Dva obstarožní mamánci mu k srdci nepřirostli. C) Seznamovací agenturu nikdy nepotřeboval, navíc takhle mus, zlatej Humr. D) Melancholická hudba ho uspávala, což je během řízení busu (zde taxíku) docela faux pas. [][] Správná odpověď? Bohužel všechny. Závěrečné využití nesmělosti k úspěchu a narychlo poslepovaná partnerská koláž "Co život dal či vzal", to už přišlo pozdě. Slovy Montyho: "Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť." Já to štěstí neměl, s Lelouchem jsme se minuli. Tři doušky kávy, zbytek do květináče :-). ()
Denner s Villeretem se snad hledali, vytvořili tak dokonalý pár, až člověk žasne. A Lelouch vytvořil jednu ze svých nejlaskavějších komedií. Za zmínku stojí cameo Bruna Coquatrixe, který se objevuje v zákulisí své Olympie a spokojeně pokuřuje doutník. ()
Film o výjimečnosti lidských vztahů či náhodných setkání v každé době, ať už během napoleonských válek nebo v moderní éře inteligentních počítačů... V první řadě jsem se na film těšil také proto, že shodou okolností mám taky velkého kamaráda se stejným jménem jako já (Martin :)) a obsah výše ve mně evokoval milé vzpomínky. Nakonec shoda jmen zůstala prakticky jediným "společným" prvkem, ale ono to vůbec nevadilo. Zažil jsem krásný filmový výlet do doby, kdy romantické komedie nevyznívaly pokaždé jako rutinné zfilmování odehraného příběhu plného klišé a jejich tvůrci dokázali projevit krásnou invenci. Claude Lelouch si opět nápaditě pohrává se žánrem, dlouho to vypadá, že tentokrát jeho filmu výjimečně schází výraznější ženský prvek, ale pravidelná setkávání dvou podivných Robertů ve víru milých trampot rozhodně nebudou jediným překvapením, jaké jim osud přichystá. Charles Denner se svou vtipně ztvárněnou povahu rázného, uvnitř ale plachého muže a Jacques Villeret jako groteskně smutný nesmělý mužík mě mile překvapili, až jsem měl z nich dohromady dojem stálé herecké dvojky. :) Do třetice zde figuruje skvělý průvodce Jean-Claude Brialy, který se šarmem sobě (a vůbec té Francii) vlastním nás provede nejen během výletu autobusem do belgického muzea, ale i celým děním od vstupu do moderního seznamovacího úřadu. Vypadá to, že Lelouch bude asi mým nejoblíbenějším zahraničním režisérem, vždy mě zaujme jeho originální styl vyprávění s odkazy na národní kulturu (historie, divadlo, hudba, filmy... zde třeba krásné věnování dlouholetému šéfovi Olympie Bruno Coquatrixovi nebo hudební odkaz na režisérův předchozí film Dobrák a zlí lidé během tancovačky). Zatím z 10ti viděných filmů ze čtyř různých dekád mi 9x Lelouch přichystal opravdu mimořádný filmový zážitek. 90% ()
„Dobrý večer, slečna. Myslím, že máme spolu schôdzku ("rande naslepo?"). • Samotný názov tohto, vskutku mimoriadne magického, francúzskeho titulu: Robert et Robert (samozrejme, že sa tentoraz vôbec nejednalo o diskutabilné osoby v zložení z Fica s Kaliňákom), ale najskôr sa snáď jednalo iba o protagonistov: Roberta Goldmana & Roberta Villiersa, ktorí sa na samý úvod totižto najprv stretávajú v „manželskej agentúre”, nakoľko ich už možno považovať za »starých mládencov«; dokonca i stále žijúcimi so svojimi matkami v spoločnej domácnosti, čo asi zrejme určite neveští nič dobrého, ak by povedzme potenciálne premýšľali nad ideou: „OVRABČENIA SA.” • Ešte pred ich príchodmi, sa divák vopred dôkladne zoznámi s touto agentúrou, kde sa súčasne nachádza nielen jej ústredný riaditeľ Jacques Millet v podaní naprosto vynikajúceho Jeana-Claudea Brialyho, ktorý si vie poradiť i na menšom priestore, ale zároveň i akýsi POČÍTAČ s (ne)podstatnými algoritmami, kde by sa teda nemalo vonkoncom nič pokaziť, však? • Prvý sa živí taxikárčením, zatiaľ čo hneď ten druhý vážne pomýšľa stať sa dopravným policajtom...? • Francúzsky režisér Claude Lelouch ma príjemne prekvapil svojim nadštandardným prístupom: „pripomínajúci mi veľkého maliara, malujúceho (filmový) OBRAZ s priam ukážkovými ťahmi svojho štetca (rozumej: réžie), a to konkrétne od začiatku až po koniec; pričom v istom kľúčovom momente si zvolil: geniálny ťah štetcom, ktorým ma maximálne ohromil;” presne tak, akosi som jeho „prekvapivý pohyb”, príliš extra neočakával, ale úplne zapadal do konceptu ORIGINÁLNEHO scenára, ktorý disponoval kvalitne napísanými postavami, v tomto prípade v podaní: Charlesa Dennera a Jacquesa Villereta i už medzitým predsa trochu spomínaného: J-C Brialyho. • Okrem hereckého obsadenia a ich pozoruhodných replík, sa titul taktiež vyznačoval i znamenitým, hudobným podkresom, ktorý dotváral potrebnú atmosféru. Skrátka; Francis Lai & Jean-Claude Nachon, sa mi rovnako tiež postarali o melodický, sluchový zážitok, bez ktorého by som si už túto vec totiž nevedel predstaviť. • Interesantná záležitosť, ktorej podľa mňa dopomohla predovšetkým samotná účasť: Ch. Dennera, ktorý tentokrát vytvoril perfektný protipól k Truffautovmu predchádzajúcemu počinu: L’Homme qui aimait les femmes, čo len priamo vypovedalo o jeho nadštandardných chameleónskych stvárneniach... ()
Jeden zakríknutý introvert, druhý temperamentný cholerik, no obidvaja žijú s matkou a márne hľadajú partnerku na rovnakom mieste. Prejdú si spolu pár zážitkami (schválne nepíšem trapasmi, lebo trapas je u nich status quo) a stanú sa kamarátmi, aby sa ocitli zase na mieste, ktoré organizuje zoznamka. Kruh sa uzavrel. A tu prítomná melancholická hudba môže hrať až do skonania sveta, lebo takto to na ňom chodí. Šťastie sa nedá naplánovať, len stretnúť, keď je mu človek na stope. Čerešničkou na Lelouchovej (svadobnej) torte sú vtipy odkazujúce na zahraničnú kinematografiu - Taxi Driver, Bergman. ()
Nemohl jsem si během sledování nevzpomenout na československou komedii Hodíme se k sobě, miláčku...?, která téma seznamování přes počítač v seznamce pojímá také, ačkoliv se snaží dobrat a dobere poněkud jiného tématu. Přesto mi ona naše komedie přišla konzistentnější a ve vyprávění se víc držící žánru psychologické komedie (ano, i takový žánr existuje). Zde pan autor stále něco naznačuje, nejčastěji okolo homosexuality celého vztahu, ale buď se bojí příliš film otevřít, nebo se jej bojí pořádně zakončit. Ty představy o možném úspěchu Roberta tlusťocha jakožto komika jsou jen představy a možná stálo za to je uchopit reálněji a ze života, případně ty dva ukázat jako neustálé lůzry. Také jsem netušil, že být ve Francii žid je něco jako být nesmělý tlusťoch. Přijde mi, že film poněkud nevyrovnaně lavíruje mezi komedií, parodií, crazy a pokusem o psychologii, jenže dodává hodně málo ingrediencí (třeba o maminkách víme houbeles, a je to přitom to nejpodstatnější). Herci sami netuší, jestli přehrávat, nebo hrát vážně, především Villeret neví, jestli hrát ňoumu nebo vlastně normálního, jen nesmělého chlapa. Jinak opět skvělá Laiova hudba a dvě dokonalé scény - zcela rozdílné výklady Waterloo a pak ztvárnění Bergamana. ... A když tu měl jeden z předřečníků jazykový koutek, tak připojím k titulkům ještě procvičení zájmen s 2. a 4. pádem (ji/jí), ale v tom dělá chyby i můj švára, studovaný vysokoškolák a kdysi učitel. ()
Příběh dvou osamělých mužů, kteří si hledají životní partnerku za pomoci seznamovací agentury, je v podstatě milá, příjemná a úsměvná záležitost.. Bylo mi potěšením sledovat ústřední herecké duo, Charles Denner i Jacques Villeret úchvatní, vtípky, odkazy i věnování pana režiséra registruji a hodnotím kladně, no a v neposlední řadě stojí za zmínku báječný hudební podmaz, Francis Lai je opravdu jen jeden.. ()
Je to taká roztomilá romanca pre osamelých. A práve preto dochádza až k absurdným situáciám, kde čakáte, že sa hlavný hrdina zoznámi so životnou láskou opačného pohlavia a pritom nájde spoločníka, ktorý mu rozumie a čo viac, je v tom s ním. Sú tu celkom dve odlišne povahy, ale nič nezabránilo tomu aby boli aj tak spriaznene duše a hecovali sa k lepším výkonom. Je tu niekoľko vtipných dialógov aj scén a celkom najvtipnejšou mi prišla, keď Robert Goldman spoznal maminu druhého Roberta a práve tam bolo tých vtipných dialogov aj momentov niekoľko. No, ale ako celok ich tu určite bolo menej, ako som od Francúzskej komédie očakával. Ale tu sa film viac sústredil na spoznávanie dvoch Róbertov a ako sa vyrovnali zo zoznamovacou agentúrou a i tým, že ženy si dávajú od nich odstup. Život sa skladá z maličkostí a práve tento film na to poukazuje, že napríklad, keď znamenie Leva bude mat nešťastný deň, tak ho naozaj mat bude i keby ľudia naschvál padali zo schodov. Ale najviac sa mi rátalo, ako režisér jednému z Róbertov umožnil, dvakrát prežiť jeden moment a aby sa poučil zo svojich chýb . Lebo od jednej sceny sa to zdalo ako zasnené a keď sa to zas vrátilo nazad k svadobnému dnu som pochopil, že režisér dal Robertovi ďalšiu možnosť, aby napravil to, čo zo svojou ženou pokazil. A preto to bolo tak krásne a zmyselne prepracované a aj keď vtipnosti teraz nebolo až tak veľa, film si to celkom vynahradzoval skvelými hercami a obdivuhodným príbehom. Slabé 4*. ()
Z filmů Claudea Lelouche, které jsem doposud viděl, jsem si vždy odnášel silný pocit nebo náladu, kvůli nimž jsem byl rád ochotný přimhouřit oko nad režisérovým balancování na hraně laciného sentimentu. I když přiznávám, možná jsem mhouřil oko nad vlastní slzou, protože Lelouchovi se i díky hudebnímu doprovodu jeho dvorního skladatele Francise Laie většinou daří trefit silnou emoci. Proto mě trochu mrzí, že Robert a Robert mě tak silně nezasáhli. Možná to bude i tím, že z představitelů ústřední dvojice jmenovců (a posléze nejlepších přátel) neprýští žádná vzájemná chemie. Charles Denner jako ten rtuťovištější svými expresivními gesty a výraznými grimasami příliš sympaticky nepůsobí, naopak mladý Jacques Villeret si v roli outsidera vystačí s minimem slov a kamennou tváří, ale hned získává náklonnost diváka v několika precizních téměř pantomimických etudách. První část filmu věnující se hlavně Dennerově Robertovi je silně uondaná a kromě momentů s Villeretem ji táhne nahoru Jean-Claude Brialy. Druhá část věnovaná zájezdu klientů seznamovací kanceláře (inu, doba předtinderová) a následný závěr už jsou mnohem lepší a konečně z nich je trochu více cítit pomyslný Lelouch touch. Laiova hudba je tentokrát spíše v pozadí, nicméně ústřední song se povedl a sázka autorů na jistotu v podobě recyklace jejich nesmrtelného hitu "Un homme et une femme" postě vychází. ()
Vaše žena pro vás musí být někým, kdo by byl vaším přítelem, i kdyby to byl muž. Tohle se mi dost líbilo. Možná i proto, že jsem se samozřejmě viděl v jednom z Robertů.:o Aneb náhodně vzniklé přátelství dvou nesmělých Robertků ve vztahové agentuře. I v době Tinderů mě už od začátku zaujal nápad se vztahovou agenturou, kdy člověku počítač vybere ženu, která pro něj bude co nejpřízněnější duší. Jen ten následný výlet s agenturou, který ještě násilněji dává lidi dohromady a instruktor hned na začátku donutí pány, aby si každý sedl k jedné dámě mi přišel už trochu přetažený za vlasy a opravdu nepřirozeně budující sbližovaní lidí. Ženské představitelky mi v tomto případě taky moc nesedly. Samostatné trampoty pánů Robertků, kdy mezi sebou pánové budují vztah, jsou ale fajn a spíše se s přibývajícími minutami ještě vylepšují. Dokonce mi tentokrát nevadila ani ta trans vsuvka podbarvena písničkou, protože to bylo najednou takové zajímavé záhadné, nesmyslné osvěžení, jak z jiného světa. A nesmělé pohledy pánů Dennera a Villereta na jakýsi úchylný box stály docela za to. Ono i na tom výletů je koneckonců místy hodně pěkná skoro až snová atmosféra při hraní si na historii, hovorách ve tmě, promítání filmu nebo převleků za Napoleona.o Celý film na víc podbarvuje krásná poetická hudba Francise Laila. Na další Lelouchův film jsem se těšil v první řadě kvůli Jacques Villeretovi. Temperamentní výřečný Denner z podstaty své postavy možná zpočátku dostává drobáko více prostoru, a místy mi přišel trochu moc nerudný, ale když odkryl nesmělou a laskavou část své postavy, taky jsem si ho oblíbil a vyměňují si mezi sebou tady pánové mnohdy hezké pohledy a úsměvy. Villereta považuji za smutného klauna a to jsem si tady definitivně potvrdil. Coby uzavřený mužíček Robertek, dokáže očima člověka uhranout a v závěru předvést na oplátku skvělé komediální vystoupení složené z nesmělosti a hrátkami s hlasem. Už tak mi byl jeho Robert dost blízky a závěrečný plot twist, kdy se z Villereta stal komik mi teprve vyrazil dech. Krásné překvapení na závěr s nádhernou myšlenkou, že pan Robert dokázal využít svojí nesmělost k pobavení ostatních, které bylo přesně pro mě coby milovníka komiků a nesmělých. Ten sestřih komediálních ukázek s barevnými filtry je super. Ostatně jako celý tento film. Omlouvám se...tedy omluvte mě. Řekl jsem, omlouvám se...za omluvu ()
Tvorbu Claudeho Leloucha moc neznám, časem musím prověřit jeho filmy trochu hlouběji. Tento snímek rozhodně nejvíc táhnou Denner s Villeretem v rolích obou Robertů. Myšlenka o agentuře, ve které počítač vybírá mužům nebo ženám jejich protějšky a na které je postaven základní pilíř děje, mě ihned evokovala klasiku z českých zemí - Hodíme se k sobě miláčku? V tomto případě jde o humor spíše něžnější, podbarvený melancholickým rázem. Škoda, že ten finiš byl takovej ukvapenej. Film jsem viděl v restaurované verzi a vizuál je fakt luxusní. Willymu potom mockrát děkuji za skvělý překlad do Češtiny. Ještě bych zmínil krásně lahodící hudbu Francise Laie, ty klavírní pasáže hladí na srdci, tohle si budu muset sehnal na vinylu. ()
Nějak nevím. Přijde mi, že to Lelouch celé natočil jako drama, ale protože ten námět se už od pohledu hodí víc do komedie, přidal tam nějaké vtipné scény, aby se neřeklo a celé to tak je chvíli vtipné, chvíli zase vážné, ale neustále se to střídá a kromě pár scén jsem neměl pocit, že by to ladilo dohromady. Vlastně ani moc nevím, jaké dojmy z toho filmu mám, jak moc se mi to líbilo a hlavně mi to celé přijde takové neujasněné. A přitom to má skvělá místa a nemá jich to málo, i když teda i za mě vede výlet do Waterloo, protože ten byl prostě geniální a kdyby v takovém duchu byl vedený celý film, možná by u mě byl i na pětihvězdu. Takhle jsem z toho spíš zmatený a dochází mi, že i ten závěr mi přišel takový nijaký, vzhledem k tomu, že jsem čekal asi víc - tady furt není jasné, jak se to mezi těmi Roberty má a závěr se tuhle myšlenku, i když ji film v průběhu znatelně vyvolal, snaží ignorovat. Hodně se mi ale líbila kamera s takovým lehce "zasněným" rámem a určitě i hudba, i když se podle mě hodí do jiného žánru. A i herecké výkony nejsou špatné, byť mají momenty, kdy jsou neujasněné stejně jako celý film a z Jacquese Villereta jsem měl spíš pocit, že by se svým projevem hodil spíš do filmu od Sofie Coppoly (což není zrovna nejlepší režisérka (potažmo režisér) na přirovnání, ale nikdo výstižnější mě momentálně nenapadá). Tentokrát mi Willyho výběr tolik nesedl, ale určitě jsem rád, že jsem ho viděl, protože špatné to taky rozhodně nebylo, pamatovat si to určitě budu a především jsem rád za české titulky :-) 3* ()
"Jaká je hranice mezi výsměchem a humorem?" V kontextu tohoto filmu tedy těžko říct. Úvodní zápletka o tom, jak si má člověk vybírat životní partnerku pomocí počítače, mi nakrátko v sobě evokovala maličko obdobou zápletku ze skvěle humorného legendárního českého filmu Jáchyme hoď ho do stroje. Ale je mi líto, na tomto filmu toho moc humorného neshledávám. Jak mě Jacques Villeret třeba bavil v Blbci k večeři, tak zde mi to přišlo spíš jako takový výsměch/parodie na komedii. Zvláště naprosto nechápu, co chtěl jako "básník" (Lelouch) říct těmi posledními asi 15 minutami, co následovaly po svatbě jedněch z klientů seznamovací agentury. Patrně se to vše co následuje (Robertův úspěch v roli baviče, seznámení se s velmi atraktivní ženou, v po němž ale následuje jen jeho chvilkové štěstí), odehrává jen ve snu/představě. Za mě zatím rozhodně nejslabší Lelouchův film. A nikterak tomu nepomohla recyklace ústřední melodie z jiného (dost kultovního) Lelouchova filmu Muž a žena v samotném závěru. ()
Táto nie celkom komédia sa mi páčila. Bol to skôr taký milý úsmevný film o potrebe porozumenia a lásky v živote každého z nás. A je celkom jedno, či ide o muža a ženu, alebo nakoniec dvoch mužov. Obaja Robertovia sú spolu úžasní, hoci ani sami ešte o svojej láske netušia a stále si hľadajú partnerku. Prečo asi, však ? Vo filme nie je nič vulgárne, všetko sa deje iba v náznakoch. Lelouch týmto filmom predbehol dobu a určite netušil, aký aktuálny bude aj o 50 rokov. 70%, takže slabšie 4*. ()
Velmi milá a přívětivá komedie, která mi vyšla na 4*. Pánové se hledali, až se našli. A moc pěkná hudba všechno dokresluje. ()
Úsměvný pohled na práci seznamovací agentury v předinternetové době. 1) Okouzlení novou technologií - stolním počítačem se projevovalo různě. U nás třeba kondiciogramy v Jáchymovi, v západní Evropě už poněkud sofistikovaněji například v seznamovacích agenturách._____ 2) Je zajímavé sledovat seznamovací agenturu v její práci, byť poněkud karikované. Scenárista Lelouch posílal do seznamek falešné klienty s diktafonem ukrytým v oblečení. Toutes les énormités qui fleurissent dans mon film sont vraies, entendues par nous, consignées sur bandes magnétiques..., říká. Všechny absurdity, které v mém filmu kvetou, jsou pravdivé, námi vyslechnuté, nahrané na magnetofonový pásek... 3) V době internetu a sociálních sítí si podobné služby zaplatí málokdo._____ 4) Mnozí lidé očividně podléhají iluzi, že pro vztah je rozhodující mít společné zájmy či koníčky. Milí přátelé, není. Rozhodující je vzájemná kompatibilita, jinak řečeno schopnost žít ve vztahu._____ 5) Humor filmu mi moc nesedl. Hlavní moto je trapnost v nejrůznějších podobách. Příběhy loserů navíc nevyhledávám._____ 6) Ovšem herecké výkony jsou skvělé. 27letý Jacques Villeret (tlustý Robert), 52letý Charles Denner (taxíkář Robert) i 45letý Jean-Claude Brialy (šéf agentury) jsou známí a oblíbení herci, kteří se rozhodně za svůj výkon nemusí v hereckém nebi stydět. Mně se zamlouval i 31 letý Francis Perrin (Francis Michaud, zájemce o odkup agentury), asi proto, že to byl jediný hezký chlap v nabídce._____ 7) Pobavil mě výlet do Waterloo a ztvárnění Bergmanových filmů tlustým Robertem na svatbě. Jak výstižné!_____ 8) První pointa ujela z reality, druhá ji vrátila zpět. Rozmarný konec ironicky shazuje lehkou upachtěnost předchozího děje. Pro mne jasné plus._____ 9) Jazykový koutek. Francouzština je jeden z mála jazyků, které mají pro počítač vlastní výraz - l´ordinateur. Rovněž mě zaujalo milé slůvko l´emmerdeur - otrava - odvozené z merde (doslova hovno, ale jeho použití se spíš blíží anglickému shit, fuck nebo i českému výrazu do prdele)._____ Nápis v taxíku Ne fumez pas SVP (zkratka pro s´il vous plait), doslova nekuřte, prosím, přeložil autor titulků typicky po česku imperativně: kouření zakázáno. Omlouvá ho, že titulky překládal z angličtiny, kde nejspíš bylo něco jako no smoking. Ale pobavilo mě to. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . () (méně) (více)