Body/Ciało
Telo
Obsahy(1)
Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (46)
3* obsah filmu mi přišel tak šíleně absurdní, že jsem se musel na Tělo podívat. Žánrově ho nedokázu zařadit a přijde mi hodně experimentální a trošku mysteriózní, hlavně co se týče samotného Polska. Proč taky neléčit duši trochou spiritismu, když to jinak nejde. Ve výsledku hodně zvláštní film s bizarním atmosférou, která v sobě skloubí depresi s nenápadným absurdním humorem. Prostě typická podivná festivalovka ;-). [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 1+ /// ART: 2 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015] ()
Přestože se tu hodně mluví o spiritismu a mrtví dokonce píšou skrze médium dopisy svým pozůstalým, jedná se o film ze života. Ze života mnohdy smutného a zoufalého, ale je třeba žít a nacházet cesty ke svým blízkým, když jsou vztahy z nějakých důvodů zpřetrhány. Janusze Gajose si pamatuji jako mladého velitele tanku č.102 - Rudy, Jana Kosa z legendárního seriálu Čtyři z tanku a pes. Svého zaneprázdněného prokurátora, který má po smrti své ženy velké problémy s dcerou - anorektičkou hraje velmi dobře. Bez příkras a civilně natočené rodinné drama se mi moc líbilo. ()
Tělo v mnoha svých podobách - postarší a otylé, jež se zabývá ohledáváním mrtvých těl, mladé a křehké, které se nemá rádo i středního věku využívané jako prostředník, médium. Každé z nich se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby a toto trauma je nakonec sblíží. Małgorzata Szumowska za svoji precizní režii získala Zlatého berlínského medvěda a nutno podotknout, že zcela po právu. Pečlivě budovaná atmosféra je dílem množství zajímavých záběrů a kamerových kreseb. Čtyři hvězdičky. ()
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda. ()
Reklama