Olga je mladičká anorektička, která žije po matčině tragické smrti s otcem. Ten se jako vyšetřovatel setkává s mrtvými těly každý den, a tak si dceřiny problémy moc nepřipouští. Sám se proti smutku z ovdovění obrnil cynismem a kořalkou, což mu Olga nemůže odpustit. Zatvrzelost obou brání komunikaci a problémy společného soužití vyvrcholí Olžiným zkolabováním, po kterém se dostává pod odborný dohled. Psycholožka Anna, která je přesvědčena, že dokáže komunikovat s mrtvými, jim nabídne netradiční pomoc... Rodinné drama s prvky černé komedie uvádí na scénu tři osamělé bytosti, z nichž každá od smutku utíká jinam: jedna k esoterice, druhá k lahvi a třetí k vlastní destrukci. Postavy zároveň slouží jako zrcadlo dnešního Polska, které opouští tradiční hodnoty, ale neví, kam se vrhnout – do světa iluzorních ideálů jako Olga, k cynismu a vodce jako její otec, nebo zpět k duchovnu, kde hledá spásu Anna?(MFF Karlovy Vary)
Othello
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda.(4.7.2016)
Pluhy
Já vám to neberu! Tenhle film je možná skvěle zrežírovanej, ale je to KVIFFová tuctovka. Polský biják, který nenadchne a neurazí. Nakousne problematiku bulimie, má propracované charaktery jak z příručky mladého scénaristy a tklivý happy ending. Zkrátka nacpaný potenciálem k prasknutí, aby to v zápětí spláchl do hajzlu plytkým rozuzlením.(6.7.2015)
Brylin
Tělo v mnoha svých podobách - postarší a otylé, jež se zabývá ohledáváním mrtvých těl, mladé a křehké, které se nemá rádo i středního věku využívané jako prostředník, médium. Každé z nich se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby a toto trauma je nakonec sblíží. Małgorzata Szumowska za svoji precizní režii získala Zlatého berlínského medvěda a nutno podotknout, že zcela po právu. Pečlivě budovaná atmosféra je dílem množství zajímavých záběrů a kamerových kreseb. Čtyři hvězdičky.(9.7.2015)
CiTrus007
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015](9.7.2015)
Aljak
Tripolárny koncept vnímania tela sa mi páčil, ale značná lyrizácia deju mi veľmi prekážala. Popis sľuboval tragikomédiu, no nič také som tam nepostrehol. Skôr to bola čistá dráma, ktorá mala veľký potenciál, ale veľkou slabinou bol najmä spomínaný dej, ktorý sa v podstate nikam nehýbal a staticky zostal na rovnakej méte počas celého trvania filmu. Nič proti filozofickým filmom, ale tu bola napokon celá podstata tak trochu pochovaná pod tou lyrikou. Ale aj tak to malo svoje čaro, najmä anorektická línia s Olgou.(23.7.2016)