Olga je mladičká anorektička, která žije po matčině tragické smrti s otcem. Ten se jako vyšetřovatel setkává s mrtvými těly každý den, a tak si dceřiny problémy moc nepřipouští. Sám se proti smutku z ovdovění obrnil cynismem a kořalkou, což mu Olga nemůže odpustit. Zatvrzelost obou brání komunikaci a problémy společného soužití vyvrcholí Olžiným zkolabováním, po kterém se dostává pod odborný dohled. Psycholožka Anna, která je přesvědčena, že dokáže komunikovat s mrtvými, jim nabídne netradiční pomoc... Rodinné drama s prvky černé komedie uvádí na scénu tři osamělé bytosti, z nichž každá od smutku utíká jinam: jedna k esoterice, druhá k lahvi a třetí k vlastní destrukci. Postavy zároveň slouží jako zrcadlo dnešního Polska, které opouští tradiční hodnoty, ale neví, kam se vrhnout – do světa iluzorních ideálů jako Olga, k cynismu a vodce jako její otec, nebo zpět k duchovnu, kde hledá spásu Anna?(MFF Karlovy Vary)
Rockerman
Přestože se tu hodně mluví o spiritismu a mrtví dokonce píšou skrze médium dopisy svým pozůstalým, jedná se o film ze života. Ze života mnohdy smutného a zoufalého, ale je třeba žít a nacházet cesty ke svým blízkým, když jsou vztahy z nějakých důvodů zpřetrhány. Janusze Gajose si pamatuji jako mladého velitele tanku č.102 - Rudy, Jana Kosa z legendárního seriálu Čtyři z tanku a pes. Svého zaneprázdněného prokurátora, který má po smrti své ženy velké problémy s dcerou - anorektičkou hraje velmi dobře. Bez příkras a civilně natočené rodinné drama se mi moc líbilo.(31.7.2016)
Pluhy
Já vám to neberu! Tenhle film je možná skvěle zrežírovanej, ale je to KVIFFová tuctovka. Polský biják, který nenadchne a neurazí. Nakousne problematiku bulimie, má propracované charaktery jak z příručky mladého scénaristy a tklivý happy ending. Zkrátka nacpaný potenciálem k prasknutí, aby to v zápětí spláchl do hajzlu plytkým rozuzlením.(6.7.2015)
Othello
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda.(4.7.2016)
hygienik
Dnes podhodnocujem. Komédia to bola leda tak čierna. Dej bol zbytočný a bizarný. Film mal pre mňa dva klady: poľštinu a neskutočne výstižný názov. Ale po odchode z kina som dlho rozmýšľal, kedy naposledy som mal pri filme tak neodbytný pocit straty času. Pluhy v komentári všetko vystihol. Febiofest 2016.(18.3.2016)
CiTrus007
Ačkoli je téma poněkud pochmurné, ne-li přímo depresivní, režisérka s ním naložila neuvěřitelně jemně a laskavě. Trocha absurdity a lidské přirozenosti totiž vždy skvěle rozehřeje bledou realitu, do které jsou ústřední postavy uvrženy. Dobře stylizované záběry spolu s velmi slušným herectvím vytvořily perfektní klima pro hořký, místy úsměvný příběh dvou zcela odlišných figur, které k sobě znovu hledají cestu. Závěr se však dostavil příliš rychle. 8/10 [KVIFF 2015](9.7.2015)