Reklama

Reklama

Duše a tělo jedno jsou a minulost se vlévá do přítomnosti... Po tragické smrti matky zůstává Olga se svým otcem. Ten se uzavřel do sebe a jen těžko hledá cestu ke své dceři, a mnohdy ji vlastně ani nehledá. Olga vyčítá otci jeho způsoby, cynismus, nezdravé jídlo a alkohol a stále více se odcizuje. Otec ví, že dcera jí čím dál tím méně. Vážnost situace se ukáže, až když Olga zkolabuje a musí nastoupit léčbu. Psycholožka Anna vnímá velmi citlivě Olgu i jejího otce a nabídne jim pomoc… Její komunikaci s mrtvými se oba vysmějí. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (42)

Othello 

všechny recenze uživatele

Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda. ()

Slarque 

všechny recenze uživatele

Přiznávám, že po té parádní úvodní etudě s oběšencem jsem čekal víc. Je tu sice terapeutická skupina vyzáblin, ale jinak je to spíš o duši než o těle. Přes občasné záblesky humoru jde hlavně o psychologické drama. Uvažoval jsem o čtyřech hvězdičkách, ale pořád mi připadalo, že tohle mělo na víc (70%). ()

Reklama

Pluhy 

všechny recenze uživatele

Já vám to neberu! Tenhle film je možná skvěle zrežírovanej, ale je to KVIFFová tuctovka. Polský biják, který nenadchne a neurazí. Nakousne problematiku bulimie, má propracované charaktery jak z příručky mladého scénaristy a tklivý happy ending. Zkrátka nacpaný potenciálem k prasknutí, aby to v zápětí spláchl do hajzlu plytkým rozuzlením. ()

Marigold 

všechny recenze uživatele

Takhle brilantní režie se nevidí často. Každý záběr zvážený do nejmenšího detailu, každá perspektiva, změna tónu i atmosféry podložená jasným a dotaženým záměrem. Subtilní dílo o panelákovém spiritismu, krizi víry, smiřování se s bolestí i nesmyslnou krutostí reality a hledání ztracené blízkosti v bytě, kde obchází duchové zemřelých. Triumf úsporného herectví a komediálního talentu Janusze Gajose. Neokázale chytré, nenápadně zdrcující, protože to o nejvážnějších věcech promlouvá s nebývalou lehkostí a něžným sarkasmem - s jedinou chybou... zbytečně nataženým a trochu neobratným závěrem. Ale i tak berlínská cena za režii nemohla přistát na lepším místě. #kviff ()

J*A*S*M 

všechny recenze uživatele

(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % ()

Galerie (18)

Reklama

Reklama