Olga je mladičká anorektička, která žije po matčině tragické smrti s otcem. Ten se jako vyšetřovatel setkává s mrtvými těly každý den, a tak si dceřiny problémy moc nepřipouští. Sám se proti smutku z ovdovění obrnil cynismem a kořalkou, což mu Olga nemůže odpustit. Zatvrzelost obou brání komunikaci a problémy společného soužití vyvrcholí Olžiným zkolabováním, po kterém se dostává pod odborný dohled. Psycholožka Anna, která je přesvědčena, že dokáže komunikovat s mrtvými, jim nabídne netradiční pomoc... Rodinné drama s prvky černé komedie uvádí na scénu tři osamělé bytosti, z nichž každá od smutku utíká jinam: jedna k esoterice, druhá k lahvi a třetí k vlastní destrukci. Postavy zároveň slouží jako zrcadlo dnešního Polska, které opouští tradiční hodnoty, ale neví, kam se vrhnout – do světa iluzorních ideálů jako Olga, k cynismu a vodce jako její otec, nebo zpět k duchovnu, kde hledá spásu Anna?(MFF Karlovy Vary)
Marigold
Takhle brilantní režie se nevidí často. Každý záběr zvážený do nejmenšího detailu, každá perspektiva, změna tónu i atmosféry podložená jasným a dotaženým záměrem. Subtilní dílo o panelákovém spiritismu, krizi víry, smiřování se s bolestí i nesmyslnou krutostí reality a hledání ztracené blízkosti v bytě, kde obchází duchové zemřelých. Triumf úsporného herectví a komediálního talentu Janusze Gajose. Neokázale chytré, nenápadně zdrcující, protože to o nejvážnějších věcech promlouvá s nebývalou lehkostí a něžným sarkasmem - s jedinou chybou... zbytečně nataženým a trochu neobratným závěrem. Ale i tak berlínská cena za režii nemohla přistát na lepším místě. #kviff(6.7.2015)
hygienik
Dnes podhodnocujem. Komédia to bola leda tak čierna. Dej bol zbytočný a bizarný. Film mal pre mňa dva klady: poľštinu a neskutočne výstižný názov. Ale po odchode z kina som dlho rozmýšľal, kedy naposledy som mal pri filme tak neodbytný pocit straty času. Pluhy v komentári všetko vystihol. Febiofest 2016.(18.3.2016)
Othello
Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda.(4.7.2016)
J*A*S*M
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 %(11.7.2015)
leonus.atrum
Musíme si to přiznat...tak dobré filmy jako Poláci dělají, my Češi dělat neumíme...prostě ne! Sice je tento film velice mystreiozní a moc nedává smysl....ale i tak jsem si ho neuvěřitelně užil!!! Až na to, že vás to napíná a napíná....graduje to ve velkym....nahoru a nahoru....už je to na vrcho a najednou! Hovno... Ten konec...to je moc hezké scéna, ale spíš by se hodil do jiného filmu...(7.7.2015)