Tělo

Scénáristický domeček z karet, který se snaží maskovat vypočítavost zápletky zbytečným přidáváním situací a vedlejších postav, které tam ve výsledku nedávají žádný smysl, akorát nutí přemýšlet, zdali tam náhodou nejsou proto, aby film dokázal naplnit celovečerní stopáž. Když se má děj posunout vpřed, používá k tomu nejstarší metody (například potřebujeme, aby postava udělala něco, co by nikdy jinak neudělala, takže jí opijeme) a o to víc nebaví celková pointa filmu, která má podobu ironického úsměšku a mávnutí rukou. Kamera dělá co může a některé scény by si šlo určitě půjčit do nějakého schopného filmu, tohle je samo o sobě zaprděná nuda. (04.07.2016)

Přiznávám, že po té parádní úvodní etudě s oběšencem jsem čekal víc. Je tu sice terapeutická skupina vyzáblin, ale jinak je to spíš o duši než o těle. Přes občasné záblesky humoru jde hlavně o psychologické drama. Uvažoval jsem o čtyřech hvězdičkách, ale pořád mi připadalo, že tohle mělo na víc (70%). (28.06.2022)

Já vám to neberu! Tenhle film je možná skvěle zrežírovanej, ale je to KVIFFová tuctovka. Polský biják, který nenadchne a neurazí. Nakousne problematiku bulimie, má propracované charaktery jak z příručky mladého scénaristy a tklivý happy ending. Zkrátka nacpaný potenciálem k prasknutí, aby to v zápětí spláchl do hajzlu plytkým rozuzlením. (06.07.2015)

Takhle brilantní režie se nevidí často. Každý záběr zvážený do nejmenšího detailu, každá perspektiva, změna tónu i atmosféry podložená jasným a dotaženým záměrem. Subtilní dílo o panelákovém spiritismu, krizi víry, smiřování se s bolestí i nesmyslnou krutostí reality a hledání ztracené blízkosti v bytě, kde obchází duchové zemřelých. Triumf úsporného herectví a komediálního talentu Janusze Gajose. Neokázale chytré, nenápadně zdrcující, protože to o nejvážnějších věcech promlouvá s nebývalou lehkostí a něžným sarkasmem - s jedinou chybou... zbytečně nataženým a trochu neobratným závěrem. Ale i tak berlínská cena za režii nemohla přistát na lepším místě. #kviff (06.07.2015)

(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 % (11.07.2015)