Olga je mladičká anorektička, která žije po matčině tragické smrti s otcem. Ten se jako vyšetřovatel setkává s mrtvými těly každý den, a tak si dceřiny problémy moc nepřipouští. Sám se proti smutku z ovdovění obrnil cynismem a kořalkou, což mu Olga nemůže odpustit. Zatvrzelost obou brání komunikaci a problémy společného soužití vyvrcholí Olžiným zkolabováním, po kterém se dostává pod odborný dohled. Psycholožka Anna, která je přesvědčena, že dokáže komunikovat s mrtvými, jim nabídne netradiční pomoc... Rodinné drama s prvky černé komedie uvádí na scénu tři osamělé bytosti, z nichž každá od smutku utíká jinam: jedna k esoterice, druhá k lahvi a třetí k vlastní destrukci. Postavy zároveň slouží jako zrcadlo dnešního Polska, které opouští tradiční hodnoty, ale neví, kam se vrhnout – do světa iluzorních ideálů jako Olga, k cynismu a vodce jako její otec, nebo zpět k duchovnu, kde hledá spásu Anna?(MFF Karlovy Vary)
J*A*S*M
(50th KVIFF) Tou spoustou nenápadného humoru, který na sebe nijak neupozorňuje a spousta lidí ho v rámci jinak vážného dramatu o vážných vecěch může přehlédnout, mi Tělo lehce evokovalo Hausnerovou. Film na mě působil zvláštně odtažitě, přitom ovšem laskavě - což se tak trochu popírá a sám netuším, jak to Szumowská udělala. Určitě festivalový nadprůměr. 70 %(11.7.2015)
Pluhy
Já vám to neberu! Tenhle film je možná skvěle zrežírovanej, ale je to KVIFFová tuctovka. Polský biják, který nenadchne a neurazí. Nakousne problematiku bulimie, má propracované charaktery jak z příručky mladého scénaristy a tklivý happy ending. Zkrátka nacpaný potenciálem k prasknutí, aby to v zápětí spláchl do hajzlu plytkým rozuzlením.(6.7.2015)
Aljak
Tripolárny koncept vnímania tela sa mi páčil, ale značná lyrizácia deju mi veľmi prekážala. Popis sľuboval tragikomédiu, no nič také som tam nepostrehol. Skôr to bola čistá dráma, ktorá mala veľký potenciál, ale veľkou slabinou bol najmä spomínaný dej, ktorý sa v podstate nikam nehýbal a staticky zostal na rovnakej méte počas celého trvania filmu. Nič proti filozofickým filmom, ale tu bola napokon celá podstata tak trochu pochovaná pod tou lyrikou. Ale aj tak to malo svoje čaro, najmä anorektická línia s Olgou.(23.7.2016)
hygienik
Dnes podhodnocujem. Komédia to bola leda tak čierna. Dej bol zbytočný a bizarný. Film mal pre mňa dva klady: poľštinu a neskutočne výstižný názov. Ale po odchode z kina som dlho rozmýšľal, kedy naposledy som mal pri filme tak neodbytný pocit straty času. Pluhy v komentári všetko vystihol. Febiofest 2016.(18.3.2016)
solisoli
Satirický príbeh s psychologickým nádychom o vzťahu otca v profesii obhliadača mŕtvol prokuratúry, ktorý žije po smrti svojej manželky s dcérou, ktorá sa nevie zmieriť so stratou matky až prepadá v anorexiu. Tento stav naštartuje sled udalostí, ktorý vyústi rozhodnutiam, konať. Ďalší priebeh deja ponúka vcelku zaujímavé a pôsobivé až humorné situácie s pôsobivým záverom.(30.6.2019)